Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 65/2022-51

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 63 149,07 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 087 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 27 087 Kč ve výši 8,5 % od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 215 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 32 051,88 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 412,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 29 385,66 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 087 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 27 087 Kč ve výši 8,5 % od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 215 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 32 051,88 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 412,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 29 385,66 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne datum, doplněnou podáním ze dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 63 149,07 Kč včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřel žalovaný se společností právnická osoba v písemné formě smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohu číslo tvořil předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Na základě tohoto obdržel žalovaný hotovost ve výši 37 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou se zavázal uhradit i příslušenství v úvěru ve výši 31 782 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 68 782 Kč ve 14. měsíčních splátkách po 4 913 Kč s počátkem splatnosti do měsíce od podpisu smlouvy. Splatnost poslední splátky a celková splatnosti závazku připadla na datum. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o sobě a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci. Údaje vě uvedené žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr a dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a požadovaného úvěru byl žalovaný vyhodnocen jako způsobilý ke splácení úvěru takové výše jaká mu byla poskytnuta. Podle údajů sdělených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 12 538 Kč. Proto bylo možno dovodit i s ohledem na výši měsíční splátky, že finanční situace žalovaného umožnila poskytovaný úvěr splácet. Po úhradě i této splátky mu tak zbylo 7 600 Kč na měsíc pro volnou dispozici. Schopnost žalovaného splácet úvěr předchůdce žalobkyně posuzoval na základě dokumentů předložených žalovaným, tedy výplatních pásek a pracovní smlouvy. Veškeré relevantní informace o úvěru a povinnostech pro něj plynoucích získal žalovaný z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který podepsal. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, neboť uhradil jen částku 9 913 Kč, což odpovídá dvěma uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly na alokovány poměrně na jistinu a poměrně na příslušenství pohledávky podle předpisu splátek. Na jistině tak zbývá k úhradě 32 051,88 Kč a na zůstatku příslušenství zbývá částka 26 817,12 Kč. Závazek ze smlouvě o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn. Splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky, tj. dne datum. Ode dne číslo je žalovaný v prodlení. Vznikl tak nárok na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Původním věřitelem byla pohledávka postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem původního věřitele ze dne datum. Ke dni postoupení činila celková hodnota pohledávky 87 135,38 Kč. Tuto částku tvoří nesplacená jistina ve výši 32 051,88 Kč (žalobkyně uplatňuje), nesplacený smluvní úrok ve výši 2 660,05 Kč (žalobkyně uplatňuje), nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 15 515,16 Kč (žalobkyně uplatňuje), nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 942,45 Kč (žalobkyně uplatňuje), nesplacený inkasní poplatek ve výši 5 699,46 Kč (žalobkyně uplatňuje), postoupený sankční poplatek ve výši 2 250 Kč (žalobkyně neuplatňuje), postoupené paušální náklady na vymáhání pohledávky 500 Kč (žalobkyně neuplatňuje), postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 734,23 Kč po celkové splatnosti závazku (žalobkyně uplatňuje pouze ve výši 2 568,54 Kč), postoupený kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 282,15 Kč (žalobkyně uplatňuje jen ve výši 1 412,70 Kč) a postoupená smluvní pokuta ve výši 17 500 Kč (žalobkyně uplatňuje jen ve výši 6 250,12 Kč). Dále žalobkyně uplatňuje účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhaní spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu pasivní.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje z obsahu spisu a provedených důkazů (v souladu s  ).

4. Zy označené jako Žádost o úvěr plynou údaje o žalovaném, jako jméno, bydliště, rodné číslo, číslo občanského průkazu. Požadovaná částka činila 37 000 Kč na 14 měsíců, splatnost splátky každého 12. dne v měsíci. Prvou splátku přislíbil žalovaný uhradit v září 2019, uvedl, že je zaměstnaný od anonymizováno rok na dobu určitou, příjem ze zaměstnání doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou, mzdu uvedl ve výši 25 358 Kč, náklady na bydlení a energie uvedl 3 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady vyčíslil částkou 3 410 Kč, tedy celkové výdaje částkou 6 410 Kč. Neuvedl žádné dluhy, tedy použitelný měsíční příjem spočetl na 18 948 Kč

5. Zy označené jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že na základě ní předal právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) žalovanému dne datum částku ve výši 37 000 Kč, kterou se vedle nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 31 782 Kč (celkem 68 782 Kč), žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně ve 14. měsíčních splátkách po 4 913 Kč. Celková částka je tvořena jistinou ve výši 37 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 31 782 Kč, které se skládají z úroku ve výši 3 562 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 18 130 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 3 430 Kč a z poplatku za inkaso splátek hotovosti v místě bydliště ve výši 6 660 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě jednoho měsíce od podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy je formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a předpis splátek, ze kterého plyne výše a splatnost splátek, stejně jako na co budou splátky započteny. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě a o oprávnění věřitele zesplatnit zbývající část úvěru poté, co marně uplyne lhůta k uhrazení dlužných částek. Věřitel a žalovanýu opatřili vlastnoručními podpisy.

6. Zy označené jako anonymizováno spisová značka číslo plyne, že se jedná o výpis z interní databáze právního předchůdce žalobkyně, ze kterého plynou údaje evidované právním předchůdcem žalobkyně ke smlouvě číslo jako např. datum podpisu, identifikace dlužníka, výše úvěru a výše nedoplatku.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek společnosti právnická osoba, specifikovaných v příloze číslo na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba žalovanému oznámila, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo na žalobkyni. Dále z něj plyne, že oznámením byl žalovaný vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, resp. částky 87 135,38 Kč, a to do 10 dnů ode dne doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne datum (podací arch).

9. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do datum.

10. Z předžalobní výzvy ze dne datum, resp. ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do datum, resp. do datum. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne datum (podací arch).

11. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že má příjem z podnikání ve výši 22 076 Kč, použitelný měsíční příjem ve výši 15 666 Kč (po odečtení nákladů na bydlení a energie ve výši 6 410 Kč měsíčně), je svobodný, nevyživuje žádné dítě, má jako nejvyšší dokončené vzdělání základní vzdělání.

12. Z výpisu z mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum byly zjištěny toliko úkony žalobkyně směřující k mimosoudnímu vymožení pohledávky.

13. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny pohledávek soud zjistil, že žalobkyně uhradila společnosti právnická osoba, cenu za postoupení pohledávek.

14. Zy označené jako Pracovní smlouva je patrné, že žalovaný byl ke dni datum přijat do zaměstnání ke právnická osoba anonymizována dvě slova – anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova právnická osoba s dobou trvání do datum, a to jako traťový dělník.

15. Z Výplatní pásky na období anonymizováno rok a anonymizováno rok vyplynulo, že žalovaný byl v tomto období zaměstnancem shora uvedené společností s příjmem za tyto měsíce ve výši 29 560 Kč, resp. 20 962 Kč čistého.

16. Soud má za prokázaný následující skutkový stav:

17. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně podepsali dne datumu označenou jako smlouva o úvěru číslo. Žalovaný si při podpisu smlouvy od právního předchůdce žalobkyně převzal v hotovosti částku 37 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 68 782 Kč, a to ve 14. měsíčních splátkách po 4 913 Kč. Celková částka ve výši 68 782 Kč je tvořena jistinou ve výši 37 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 31 782 Kč, které se skládají z úroku ve výši 3 562 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 18 130 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 3 430 Kč a z poplatku za inkaso splátek hotovosti v místě bydliště ve výši 6 660 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě jednoho měsíce od podpisu smlouvy. Pohledávka včetně příslušenství byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni. Žalovaný před podáním žaloby uhradil pouze částku ve výši 9 913 Kč. Žalovaný ničeho dalšího neuhradil, přestože byl před podáním žaloby zástupcem žalobkyně upomenut.

18. V rámci právního hodnocení věci postupoval soud podle následujících právních předpisů a ustanovení:

19. Podle ustanovení , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Podle ustanovení , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle ustanovení , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle ustanovení , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce druhého téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle ustanovení , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

27. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39).

28. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

29. V projednávané věci pak žalobkyně předložila souduy, jež měly dokládat, že řádně splnila povinnost posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Z žalobkyní předložených listin však vyplynulo nejen to, že žalovaný byl zaměstnán s měsíčním příjmem cca 20 962 Kč, resp. 29 560 Kč. Ničeho dalšího z listin, pokud jde o majetkové a výdělkové poměry neplyne. Naopak soud zjistil také to, že žalovaný splácel prostřednictvím zaměstnavatele exekuce nebo exekuci. Z výplatních pásek jsou zřejmé různě vysoké částky splátek a skutečnost, že exekuce jsou nebo je označena jako nepřednostní. Žalobkyně nepředložila žádné lustrace z bankovních či nebankovních registrů, nedošlo k ověření výdajů žalovaného tvrzených v žádosti o poskytnutí úvěru, nedošlo ke zjištění celkového objemu stávajících závazků žalovaného, ať již z exekucí či jiných dluhů. Krom toho tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr, které se týká disponibilních finančních prostředků po úhradě povinných plateb se velmi výrazně rozchází s tvrzením žalobkyně v podání ze dne datum a listinami, které doložila Soud si tak nebyl schopen učinit ucelený závěr o tom, jaké byly celkové osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného v okamžiku poskytnutí úvěru, včetně jeho dluhového zatížení. Již skutečnost, že sám žalovaný v žádosti o úvěr nepřiznal probíhající exekuce, současně však původnímu věřiteli předložil výplatní pásky, ze které exekuce plynou, vypovídá o zcela zjevně zkreslené žádosti o úvěr, pokud jde o informace, ze kterých je schopnost žadatele o úvěr tento splácet. Tedy pokud pak jde o výdajovou stránku poměrů žalovaného, žalobkyně nepředložila soudu ničeho, z čeho by plynulo, že se v případě posuzování schopnosti žalovaného poskytovaný úvěr splatit zabýval její předchůdce rovněž výdaji žalovaného. Žalobkyně se pak svoji omluvenou neúčastní na jednání připravila o možnost poučení soudu podle Za dané situace tak nezbylo než uzavřít, že nepředložila dostatečné podklady pro závěr, že její předchůdce řádně splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného.

30. Z listin předložených žalobkyní přitom podle soudu nebylo lze dospět k závěru, že by žalovaný byl schopen řádně hradit poskytnutý úvěr s měsíční splátkou ve výši 4 913 Kč, a to za situace, kdy měl s největší pravděpodobností další závazky, z nichž minimálně jeden či dva hradil formou exekuce - srážkami ze mzdy. Aby za dané situace bylo lze dovodit, že žalovaný je schopen jím žádaný úvěr řádně splácet, musel by se původní věřitel podle soudu více zabývat zejména výdaji žalovaného. Na to však původní věřitel zcela rezignoval a spolehl se pouze na ničím nepodloženou paušální částku nákladů na spotřebitele ve výši 6 410 Kč. Pokud přesto žalovanému sporný úvěr poskytl, rozhodně tak neučinil v souladu se svými povinnostmi podle § 86 ZSÚ. Z podkladů, které měla žalobkyně k dispozici, totiž vyplynula určitá míra rizika nesplácení ze strany žalovaného právě už jen tím, že zkreslil informace o svých celkových majetkových poměrech. Přitom součástí kontroly úvěruschopnosti je rovněž řádné vyhodnocení získaných dat v souladu s požadavkem náležité péče tak, aby shromažďování dat o žadateli o úvěr nebylo pouze samoúčelné. Na základě získaných dat teprve poskytovatel úvěru učiní závěr, zda žadatel o úvěr nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Pokud po tomto zkoumání nevyplyne zvýšené riziko nesplácení, lze platně uzavřít smlouvu a úvěr žadateli poskytnout.

31. Nezbývá tak než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

32. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. .

33. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle nějž„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona pak srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 1992, sp. zn. .

34. Jelikož žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem a jaké informace právní předchůdce žalobkyně zjistil o schopnosti žalovaného splácet úvěr, soud vycházel z toho, že právní předchůdce žalobkyně výši příjmů a výdajů vůbec zjišťoval, resp. neověřoval. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti zákonem mu stanovené v ustanovení § 86 nového zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splatit úvěr úplně. Právní předchůdce žalobkyně tak zejména nezjistil, jaké jsou skutečné„ volné“ peněžní prostředky žalovaného a zda z nich bude žalovaný schopen uhradit úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, když se soud ztotožňuje s právními závěry uvedenými ve stanovisku generální advokátky Juliane Kokott ve věci C -679/2018„ Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů je v ustálené judikatuře označována za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele zamýšlené příslušnými směrnicemi. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti. Existuje tedy nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost vnitrostátních soudů posuzovat z úřední povinnosti porušení předpisů na ochranu spotřebitele je tedy nezbytná, aby bylo narovnáno nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem zásahem, který je nezávislý na smluvních stranách, ze strany vnitrostátního soudu.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 20. 3. 2019). Závěry podepsaného soudu jsou v souladu i s rozhodnutím Evropského soudního dvora C -679/2018 ze dne 5. 3. 2020. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobkyně nezasáhl pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr nelze přenášet na žalovaného, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotného žalovaného, který nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopen dohlédnout všechna rizika spojená s úvěrem.

35. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí a náležitě tak nezjistil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru číslo neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která odporuje a k této neplatnosti tak soud přihlédl bez návrhu žalovaného ( ).

36. V řízení bylo zjištěno, že se žalovaný obohatil vůči předchůdci žalobkyně o částku 37 000 Kč, která mu byla v den podpisu smlouvy předána v hotovosti, resp. o částku 27 087 Kč, která zde zbývá k úhradě po částečném zaplacení částky 9 913 Kč žalovaným v průběhu trvání smluvního vztahu. Žalovaný je tak podle povinen tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, nemohla být ani stanovena splatnost jednotlivých nároků na vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl dle povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužných částek oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum s 10 denní lhůtou k úhradě. Dne datum bylo podáno k poštovní přepravě a dne datum doručeno ( ). Konec uvedené lhůty tak připadl na den datum a nedošlo-li k úhradě, žalovaný se dostal dnem následujícím, tj. ke dni datum do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ve výši dle

37. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky s příslušenstvím, uvedené v prvém výroku tohoto rozsudku, vyhověl.

38. Jelikož ve zbývajícím rozsahu předmětu řízení nebylo dáno bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, nezbylo než žalobu co do částky s příslušenstvím uvedeným ve druhém výroku rozsudku, zamítnout.

39. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval , když v řízení byl převážně úspěšný žalovaný a měl by právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádném u z účastníků řízení.

40. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložené povinnosti určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci.