Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 232/2022-59
Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šparlinkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 40 987 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 992 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 18 992 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 995 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 40 987 Kč od datum do datum a ve výši 11,75 % p. a. z částky 21 995 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 992 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 18 992 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 995 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 40 987 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 11,75 % p. a. z částky 21 995 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum, doplněnou podáním doručeným soudu dne datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 987 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovaným distančně prostřednictvím elektronických prostředků dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo v níž se zavázala na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok za podmínek dále uvedených ve smlouvě. Žalovaný ve smlouvě uvedl číslo číslo obč. průkazu. Na podkladě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 23 600 Kč bankovním převodem na číslo účtu, jež žalovaný uvedl ve smlouvě (č. bankovní účet). Žalovaný se zavázal do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Žalobkyně dle smlouvy zasílá žalovanému s předstihem každý kalendářní měsíc výpis z úvěru s aktuální výší dluhu, výší minimální splátky a datem splatnosti. Účastníci si v bodě 5.1 smlouvy dále ujednali, že je žalovaný povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru, tedy 4 720 Kč, který se dle bodu 5.2 smlouvy ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného; žalovaný se dále zavázal zaplatit z poskytnutých peněžních prostředků úrok ve sjednané výši 20 % měsíčně za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně, úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému účtu činí 16 912 Kč. Dle bodu 6.2 smlouvy je žalovaný v případě prodlení se splacením dluhu či jeho části povinen hradit zákonný úrok z prodlení. Dle bodu 6.6 smlouvy v případě prodlení žalovaného se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobkyně uplatňuje účelně vynaložené náklady ve výši 121 Kč za mimosoudní vymáhání dlužné částky. Součástí dlužné částky jsou účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Dle bodu 6.5 smlouvy se stává celý dluh splatným v případě prodlení žalovaného se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil a je v prodlení. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 40 987 Kč se zákonným úrokem z prodlení, žalovaný ovšem dosud dlužnou částku neuhradil. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z účasti u jednání dne datum se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (o. s. ř.), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Soud provedl dokazování listinami – Smlouvou o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, mandátní smlouvou ze dne datum, Výpisy k revolvingovému úvěru ze dne datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, výpisem z účtu žalobkyně u příjmení příjmení příjmení anonymizováno and právnická osoba číslo za období číslo, číslo a číslo, kopií OP žalovaného, výplatním lístkem žalovaného za měsíc číslo, výzvou k úhradě ze dne datum, podacím archem ze dne datum a zjistil následující skutkový stav: Z listinných důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že účastníci uzavřeli dne datum distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet č. bankovní účet revolvingový úvěr v rámci sjednaného úvěrového limitu 50 000 Kč, a to v celkové výši 23 600 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal ke splácení úvěru včetně smluvních úroků (20 % měsíčně z poskytnutých prostředků a v případě splatnosti celého dluhu včetně smluvního úroku ve výši 8 % ročně) a poplatků za poskytnutí úvěru, a to vše ve splátkách, které činí 1/5 dlužné částky, minimálně však 300 Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla stanovena ke konci každého kalendářního měsíce, kdy se současně účtované příslušenství stalo součástí jistiny. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 4 608 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne datum bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky dle smlouvy o revolvingovém úvěru číslo (splatném dne datum) v celkové výši 42 214 Kč, a to ve lhůtě do datum, výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne datum, jak vyplývá z poštovního podacího archu.
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
7. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; ust. § 1810 občanského zákoníku) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku.
9. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). Zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
11. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
12. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu, přičemž došla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a že žalovaný je tak schopen splácet pravidelné splátky úvěru. K prokázání těchto svých tvrzení žalobkyně pouze označila výplatní lístek žalovaného za měsíc číslo, ze kterého vyplývá, že v tomto měsíci činil čistý příjem žalovaného 19 930 Kč. Žádné jiné důkazy k prokázání zda/že řádně posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru nenavrhla. Žalobkyně nenavrhla žádné důkazy k prokázání výdajů žalovaného. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání, a odročení jednání za tím účelem by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitelka splnila zákonem jí uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytla úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).
13. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená mezi účastníky dne datum je podle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. neplatná (§§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).
14. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Pokud tedy žalobkyně žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla celkem částku 23 600 Kč a žalovaný jí celkem uhradil částku 4 608 Kč, je žalovaný povinen vrátit žalobkyni zbývající část poskytnuté jistiny, tj. částku 18 992 Kč. Soud proto uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 992 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., ve výši 11,75 % p. a. z částky 18 992 Kč od datum (když v prodlení se žalovaný ocitl v den následující po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě odeslané doporučeně dne datum) do zaplacení.
15. Další nároky uplatněné žalobkyní (zbytek jistiny, poplatky, smluvní pokuta, úrok a část zákonného úroku z prodlení) však soud posoudil jako nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Proto ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).
16. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by úspěšnější žalovaný vynaložil nějaké náklady řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.