Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 270/2022-47

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Červenkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 15 228,78 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 228,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 228,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 228,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 228,78 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k jeho zesplatnění, čímž vznikla nová jistina dluhu, jež sestává z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků, tedy 50 609,38 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalovanému dne datum. Žalovaný se dle čl. 6 smlouvy o úvěru zavázal pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do zaplacení, přičemž se strany dle čl. 6 smlouvy o úvěru dohodly, že výše všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč Nová jistina byla vymáhána v soudním řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 12. 2019, č. j. -53. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni smluvní pokuty dle čl. 6 a 6.5 smlouvy o úvěru, a to za období do 29. 10. 2019. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny trvalo i po 29. 10. 2019 a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy o úvěru i za následující období. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne 8. 7. 2022 k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 50 609,38 Kč od 30. 10. 2019 do 7. 8. 2020, z částky 40 955,96 Kč od 8. 8. 2020 do 13. 8. 2020, z částky 12 365,96 Kč od 14. 8. 2020 do 20. 8. 2020, z částky 10 399,98 Kč od 21. 8. 2020 do 16. 9. 2020, z částky 6 633,46 Kč od 17. 9. 2020 do 23. 10. 2020 a z částky 2 508,66 Kč od 24. 10. 2020 do 8. 7. 2022, celkem tedy 15 228,78 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla z její strany řádně prověřena v souladu se , a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z těchto dokladů vyplynulo, že žalovaný dosahuje čistého měsíčního příjmu částka, jeho náklady činí částka a volné zdroje ke splácení (po odečtení rezervy částka) činí částka. Dále bylo prověřeno, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nejsou v době žádosti o úvěr evidováni v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhána, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Výdaje žalovaného byly určeny ve výši životního minima, tj. 3 410 Kč. Skóring žalovaného byl proveden výpisem z NRKI. Výpisem ze SOLUS bylo zjištěno, že nebyl v době uzavření smlouvy o úvěru nikde s dlužnou částkou po splatnosti. Pracovní smlouvou bylo zjištěno, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnancem společnosti právnická osoba Informativními výpisy z bankovního účtu bylo prokázáno, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Výplatními páskami za období 02/ 2018, 04/ 2018 žalobkyně ověřila, že žalovaný měl zajištěný stálý příjem od zaměstnavatele právnická osoba Při určení nákladů na bydlení vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovaným, tj. částka měsíčně (nájemné + inkaso). Žalobkyně nemá doklad o výši nájemného nebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

4. Žalobkyně se smlouvou o úvěru dne datum zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a uhradit úrok ve výši 104,84 % ročně, a to ve 30 měsíčních splátkách ve výši 3 694 Kč. Úvěr byl v souladu s čl. 6 smlouvy o úvěru zesplatněn ke dni datum, neboť žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátky v trvání 65 dnů. Do data zesplatnění žalovaný žalobkyni uhradil v pravidelných splátkách celkem 33 246 Kč. Podle čl. 6 smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny. Ke dni zesplatnění činila nová jistina 50 609,38 Kč. V čl. 6 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 12. 2019, č. j. -53). Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 12. 2019, č. j. -53, bylo výrokem I. řízení zastaveno o úrok ve výši 43,89 % ročně z částky 42 885,50 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 132 984 Kč. Výrokem II. bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 60 104,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 52 007 Kč od 29. 10. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 42 885,50 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Uvedený rozsudek byl vydán podle jako tzv. rozsudek pro zmeškání. Předmětem řízení mezi týmiž účastníky řízení bylo plnění z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 12. 2019, č. j. -53)

5. Žalovaný podepsal dne datum prohlášení klientů obsahující informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru. (zjištěno z formuláře prohlášení klientů)

6. Žalobkyně hodnotila bonitu žalovaného tak, že uvažovala měsíční příjmy žalovaného částka, životní minimum 3 410 Kč, výdaje na bydlení částka a rezervu částka. Volné zdroje žalovaného tak představovaly částku částka. Žalovaný uvedl, že nežije v domácnosti s manželkou nebo partnerkou, je svobodný, má výuční list, je zaměstnán ve společnosti právnická osoba a bydlí v pronájmu. (zjištěno z dokumentu hodnocení klienta) Žalovaný předložil žalobkyni občanský průkaz. (zjištěno z kopie občanského průkazu) Žalovaný byl zaměstnán ve společnosti právnická osoba jako seřizovač s obsluhou na dobu neurčitou a jeho pracovní poměr vznikl dne 1. 1. 2016 (zjištěno z pracovní smlouvy a dohody o změně pracovní smlouvy) Výše mzdy není ve smlouvě upravena, smlouva odkazuje na vnitřní mzdové předpisy. (zjištěno z pracovní smlouvy)

7. Čistá mzda žalovaného za měsíc leden (vyplacena v únoru) 2018 činila částka, za měsíc únor částka, za měsíc březen částka a za měsíc duben částka (zjištěno z výplatních pásek za období 2 a 4/ 2018 a z informativního výpisu z bankovního účtu) Dne 8. 2. 2018 byla na účet žalovaného připsána částka částka, dne 8. 3. 2018 částka částka a dne 10. 4. 2018 částka částka, všechny z účtu anonymizována tři slova (zjištěno z informativního výpisu z účtu)

8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o smluvní úrok ve výši 104,84 % ročně splatit v 30 měsíčních splátkách. Smlouva o úvěru obsahuje ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr nahlédnutím do registrů NRKI a SOLUS, vycházela z čisté mzdy žalovaného za období leden až březen 2018 ve výši částka, výdaje žalovaného uvažovala ve výši životního minima 3 410 Kč, výdajů na bydlení částka a rezervy částka.

9. Podle , (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle ustanovení , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení věty první a třetí , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

17. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava , o spotřebitelském úvěru.

18. Jako předběžnou otázkou se soud zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet, tzv. úvěruschopnost žalovaného, a tedy zda je smlouva o úvěru platná. V této otázce soud nebyl vázán rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 12. 2019, č. j. -53, přičemž lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , ve kterém je uvedeno, že„ pro soud je závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí (u zamítavého výroku je nutné posoudit výrok rozhodnutí v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí - viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslo Sbírky), tedy o otázku, která byla předmětem sporu. Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou.“

19. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK)

20. Dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala výší příjmů žalovaného ze zaměstnání, a to za dobu čtyř měsíců (při výpočtu čisté mzdy přitom vycházela z údajů za tři měsíce). Pokud jde o výdaje, pak žalobkyně vyšla pouze ze žalovaným tvrzeného údaje o výdajích na bydlení ve výši částka a dále údaje životního minima a ničím nepodložené rezervy částka, a vůbec neprověřila, jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalovaného, a to ačkoliv výdaj na bydlení samostatně žijící osoby ve výši částka se jeví velmi nízký v daném místě a čase a vzbuzuje pochybnosti o jeho pravdivosti, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaný žalobkyni sám sdělil, že bydlí v pronájmu. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně neuvedl žádné další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů a žalobkyně dále neprověřovala, zda žalovaný má jiné závazky z úvěrových či obdobných smluv, v jaké výši a četnosti a jaká je jeho platební morálka. Žalobkyně za účelem zjištění úvěruschopnosti žalovaného neprovedla ani zkoumání jeho skutečných výdajů nahlédnutím do kompletního výpisu z účtu za období předcházející uzavření smlouvy o úvěru a spokojila se pouze s částečným výpisem obsahujícím příchozí platby představující mzdu žalovaného. Přitom i z částečného výpisu z účtu je zřejmý aktuální zůstatek ve výši 0,97 Kč, jež sám o sobě zakládá důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním údajů životního minima.

21. Pokud žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného a v otázce výdajů vycházela pouze z výše uvedených údajů a nezjišťovala ani výši dalších případných splátek, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, čímž porušila svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Za situace, kdy žalobkyně soudu sdělila, a to písemně (bod 22 doplnění žaloby ze dne 20. 10. 2022), že dalšími listinnými důkazy nedisponuje, soud již žalobkyni nepoučoval ve smyslu , 3 o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, v důsledku čehož je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s  o. z. pro rozpor s ustanovením , 2 , o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o smluvních pokutách ( o. z.).

23. Z důvodů uvedených shora potom soud žalobu zamítl, neboť neplatná smlouva nemůže stranám smlouvy založit práva a povinnosti.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení úspěšný, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.