Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 76/2022-72

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 290 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci

- částku ve výši 3 860 Kč

- částku ve výši 810 Kč

do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit

-) částku ve výši 3 094,20 Kč

-) úhradu za služby ve výši 2 085,80 Kč

-) úrok ve výši 1 521,24 Kč

-) úrok z prodlení ve výši 612,11 Kč

-) úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 954,20 Kč od 30.11.2019 do zaplacení

-) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 954,20 Kč od 30.11.2019 do zaplacení

-) částku ve výši 3 233,12 Kč

-) úhradu za služby ve výši 1 206,88 Kč

-) úrok ve výši 1 110,87 Kč

-) úrok z prodlení ve výši 414,42 Kč

-) úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 4 043,12 Kč od 30.11.2019 do zaplacení

-) úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 043,12 Kč od 30.11.2019 do zaplacení

se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci - částku ve výši 3 860 Kč - částku ve výši 810 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) částku ve výši 3 094,20 Kč -) úhradu za služby ve výši 2 085,80 Kč -) úrok ve výši 1 521,24 Kč -) úrok z prodlení ve výši 612,11 Kč -) úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 954,20 Kč od 30.11.2019 do zaplacení -) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 954,20 Kč od 30.11.2019 do zaplacení -) částku ve výši 3 233,12 Kč -) úhradu za služby ve výši 1 206,88 Kč -) úrok ve výši 1 110,87 Kč -) úrok z prodlení ve výši 414,42 Kč -) úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 4 043,12 Kč od 30.11.2019 do zaplacení -) úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 043,12 Kč od 30.11.2019 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 18. 11. 2020, doplněnou o podání ze dne 21. 6. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 290 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, byla dne 16. 11. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 7 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 58 pravidelných týdenních splátkách po 210 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na svůj dluh uhradil částku 3 140 Kč (z toho 45,80 Kč na jistinu a 3 094,20 Kč na úrok a poplatky) a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 954,20 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 2 085,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 521,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 612,11 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 954,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 954,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dále dne 28. 8. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 6 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 58 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na svůj dluh uhradil částku 5 190 Kč (z toho 1 956,88 Kč na jistinu, 840 Kč na úrok, 1 200 Kč na poplatek za administrativní činnost a 1 193,12 Kč na poplatek za hotovostní inkaso) a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 043,12 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 1 206,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 110,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 414,42 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 4 043,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 043,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

3. S účinností ke dni 29. 11. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce.

4. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení ).

6. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

7. Ze smlouvy ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč za celkové náklady ve výši 4 440 Kč sestávající z úroku ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet v 58 měsíčních splátkách po 180 Kč.

8. Z karty zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru žil v nájmu a měl vyživovací povinnost vůči 1 nezaopatřenému dítěti. Měsíční příjem žalovaného činil 15 400 Kč, další příjmy činily 2 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 10 520 Kč, z toho 3 000 Kč na bydlení, 6 800 Kč na osobní výdaje a 720 Kč na splátky jiných úvěrů. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením výplatních pásek.

9. Ze smlouvy ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč za celkové náklady ve výši 4 440 Kč sestávající z úroku ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet v 58 měsíčních splátkách po 180 Kč.

10. Z karty zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru žil v nájmu a měl vyživovací povinnost vůči 1 nezaopatřenému dítěti. Měsíční příjem žalovaného činil 15 400 Kč, další příjmy činily 4 000 Kč a 1 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 9 240 Kč, z toho 7 800 Kč na osobní výdaje a 1 440 Kč na splátky jiných úvěrů. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, postoupil své pohledávky za žalovaným z obou smluv o spotřebitelském úvěru na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 29. 11. 2019.

12. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.

13. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

14. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. , (dále jen„ “) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

20. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

22. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností obou smluv o zápůjčce. Smluvní ujednání mezi společností právnická osoba a žalovaným, byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

23. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. Žalovaný nespecifikoval zdroje svých příjmů, když v případě obou smluv uvedl, že má čistý příjem a další příjmy. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, co je zdrojem dalších příjmů žalovaného a zda žalovaný tyto příjmy skutečně má. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si minimálně zdroj tohoto dalšího příjmu, a pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalovaného o jeho celkovém měsíčním příjmu, aniž se zajímal o jeho zdroj, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobce se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval (předložením nájemní smlouvy, dokladu SIPO, výpisem z účtu apod.). Právní předchůdce žalobce nadto poskytl žalovanému úvěr v době, kdy byl žalovaný dlužníkem z jiných úvěrů.

24. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formulářů hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit zejména výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. -39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. ).

25. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy obou smluv o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. ).

26. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo jakož i smlouva o zápůjčce číslo byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených . Ustanovení a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. ).

27. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovaným řádně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 3 860 Kč (dlužná jistina ve výši 6 954,20 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 3 094,20 Kč) a 810 Kč (dlužná jistina ve výši 4 043,12 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 3 233,12 Kč). V části nároku na zaplacení smluvního úroku (a to jak kapitalizovaného, tak běžícího) a úhrad za služby soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku a úhradách za služby vychází z absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru. Ohledně (kapitalizovaných i běžících) úroků z prodlení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku ( ).

28. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku zamítl (výrok II.).

29. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 14 290 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 4 470 Kč ve zbylé části žalobce úspěšný nebyl. Žalovanému, který byl v dané věci převážně úspěšný, by proto náležela náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.