Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
34 C 76/2022-72
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 14 290 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci
- částku ve výši 3 860 Kč
- částku ve výši 810 Kč
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit
-) částku ve výši 3 094,20 Kč
-) úhradu za služby ve výši 2 085,80 Kč
-) úrok ve výši 1 521,24 Kč
-) úrok z prodlení ve výši 612,11 Kč
-) úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 954,20 Kč od 30.11.2019 do zaplacení
-) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 954,20 Kč od 30.11.2019 do zaplacení
-) částku ve výši 3 233,12 Kč
-) úhradu za služby ve výši 1 206,88 Kč
-) úrok ve výši 1 110,87 Kč
-) úrok z prodlení ve výši 414,42 Kč
-) úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 4 043,12 Kč od 30.11.2019 do zaplacení
-) úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 043,12 Kč od 30.11.2019 do zaplacení
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci - částku ve výši 3 860 Kč - částku ve výši 810 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) částku ve výši 3 094,20 Kč -) úhradu za služby ve výši 2 085,80 Kč -) úrok ve výši 1 521,24 Kč -) úrok z prodlení ve výši 612,11 Kč -) úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 954,20 Kč od 30.11.2019 do zaplacení -) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 954,20 Kč od 30.11.2019 do zaplacení -) částku ve výši 3 233,12 Kč -) úhradu za služby ve výši 1 206,88 Kč -) úrok ve výši 1 110,87 Kč -) úrok z prodlení ve výši 414,42 Kč -) úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 4 043,12 Kč od 30.11.2019 do zaplacení -) úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 043,12 Kč od 30.11.2019 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 18. 11. 2020, doplněnou o podání ze dne 21. 6. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 290 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, byla dne 16. 11. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 7 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 58 pravidelných týdenních splátkách po 210 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na svůj dluh uhradil částku 3 140 Kč (z toho 45,80 Kč na jistinu a 3 094,20 Kč na úrok a poplatky) a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 954,20 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 2 085,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 521,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 612,11 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 954,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 954,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dále dne 28. 8. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 6 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 58 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na svůj dluh uhradil částku 5 190 Kč (z toho 1 956,88 Kč na jistinu, 840 Kč na úrok, 1 200 Kč na poplatek za administrativní činnost a 1 193,12 Kč na poplatek za hotovostní inkaso) a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 043,12 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 1 206,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 110,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 414,42 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 4 043,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 043,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
3. S účinností ke dni 29. 11. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce.
4. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.
5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. ).
6. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
7. Ze smlouvy ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč za celkové náklady ve výši 4 440 Kč sestávající z úroku ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet v 58 měsíčních splátkách po 180 Kč.
8. Z karty zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru žil v nájmu a měl vyživovací povinnost vůči 1 nezaopatřenému dítěti. Měsíční příjem žalovaného činil 15 400 Kč, další příjmy činily 2 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 10 520 Kč, z toho 3 000 Kč na bydlení, 6 800 Kč na osobní výdaje a 720 Kč na splátky jiných úvěrů. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením výplatních pásek.
9. Ze smlouvy ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč za celkové náklady ve výši 4 440 Kč sestávající z úroku ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet v 58 měsíčních splátkách po 180 Kč.
10. Z karty zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru žil v nájmu a měl vyživovací povinnost vůči 1 nezaopatřenému dítěti. Měsíční příjem žalovaného činil 15 400 Kč, další příjmy činily 4 000 Kč a 1 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 9 240 Kč, z toho 7 800 Kč na osobní výdaje a 1 440 Kč na splátky jiných úvěrů. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, postoupil své pohledávky za žalovaným z obou smluv o spotřebitelském úvěru na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 29. 11. 2019.
12. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.
13. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla účastníky zpochybňována.
14. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník “) a zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
19. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
20. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
22. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností obou smluv o zápůjčce. Smluvní ujednání mezi společností právnická osoba a žalovaným, byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.
23. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. Žalovaný nespecifikoval zdroje svých příjmů, když v případě obou smluv uvedl, že má čistý příjem a další příjmy. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, co je zdrojem dalších příjmů žalovaného a zda žalovaný tyto příjmy skutečně má. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si minimálně zdroj tohoto dalšího příjmu, a pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalovaného o jeho celkovém měsíčním příjmu, aniž se zajímal o jeho zdroj, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobce se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval (předložením nájemní smlouvy, dokladu SIPO, výpisem z účtu apod.). Právní předchůdce žalobce nadto poskytl žalovanému úvěr v době, kdy byl žalovaný dlužníkem z jiných úvěrů.
24. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formulářů hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit zejména výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 -39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
25. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy obou smluv o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18 ).
26. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo jakož i smlouva o zápůjčce číslo byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem . Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021 ).
27. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovaným řádně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 3 860 Kč (dlužná jistina ve výši 6 954,20 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 3 094,20 Kč) a 810 Kč (dlužná jistina ve výši 4 043,12 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 3 233,12 Kč). V části nároku na zaplacení smluvního úroku (a to jak kapitalizovaného, tak běžícího) a úhrad za služby soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku a úhradách za služby vychází z absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru. Ohledně (kapitalizovaných i běžících) úroků z prodlení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu ).
28. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku zamítl (výrok II.).
29. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 14 290 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 4 470 Kč ve zbylé části žalobce úspěšný nebyl. Žalovanému, který byl v dané věci převážně úspěšný, by proto náležela náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.