Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
1 C 208/2022-28
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 24 783 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 700 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky 14 083 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 250,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 463,20 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 070,85 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 070,85 Kč od 29. 1. 2022 do 1. 3. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 370,85 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 700 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 14 083 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 250,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 463,20 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 070,85 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 070,85 Kč od 29. 1. 2022 do 1. 3. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 370,85 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce navrhl uložit žalovanému povinnost zaplatit mu částku 24 783 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 s účinností k témuž dni, je právním nástupcem společnosti právnická osoba Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 2. 9. 2019 se žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků částku ve výši 14 083 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, poslední splátka byla stanovena na 26. 10. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 20. 7. 2020. Žalovaný uhradil na pohledávku částku 3 300 Kč. Žalobce se domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 12 070,85 Kč, nesplaceného sjednaného poplatku ve výši 12 712,15 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 463,20 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 250,34 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 070,85 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 070,85 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.
2. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce posoudil před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, vyhodnotil informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny byly doklady uvedené v zadní části zákaznické karty, mezi které patří pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalobce byl vyzván soudem, aby označil a předložil důkazy k prokázání tvrzení o posouzení schopnosti žalovaného splácet před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalobce k výzvě soudu zopakoval tvrzení uvedená shora s tím, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného předmětnou zápůjčku splácet tím, že přímo ve smlouvě je uvedeno, že zákazník rovněž potvrzuje, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, tyto jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek. Žalovaný dále uvedl, že žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost ani úvěr či zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobcův právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a poukázal na to, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřitele oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů. Žalobce dále poukázal na povinnost jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Žalobce dále uvedl, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované a odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Co 231/2020 -97, v němž soud dovodil, že stačí, že listin y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jako věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný na zákaznické kartě.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 2. 9. 2019, číslo mezi právnická osoba a žalovaným bylo zjištěno, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč, který je vypočten jako součet úroků ve výši 2 504 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Dále žalovaný přistoupil k doplňkovému pojištění v celkové výši 1 800 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit částku vše výši 28 083 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 469 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činí 29 % p.a. a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činí 236,25 %. Ze znění smlouvy je zřejmé, že žalovaný čerpal peněžní prostředky v hotovosti v den podpisu smlouvy. Z tabulky umoření ze dne 31. 1. 2022 vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 3 300 Kč, poslední platba proběhla dne 20. 7. 2020.
5. K prokázání tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalovaného společnostní právnická osoba před uzavřením smlouvy o zápůjčce navrhl žalobce důkaz zákaznickou kartou vztahující se k předmětné zápůjčce. Z této zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaný na plný úvazek na základě pracovní smlouvy jako dělník ve právnická osoba ve obec, čistý měsíční příjem žalovaného činí 10 456 Kč, další čistý příjem domácnosti činí 20 456 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 1 500 Kč. Přes výzvu soudu žalobce nepředložil jiné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právnická osoba než zákaznickou kartu.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne datum je zřejmé, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky z datum soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a odeslání oznámení bylo doloženo příslušným podacím lístkem. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě částky 36 319,44 Kč do deseti dnů od doručení oznámení.
7. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2 390 a následující o.z., která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy o zápůjčce v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou smlouvy vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Žalobcova aktivní procesní legitimace je dána ustanovením § 1879 a násl. o. z.
8. Soud se proto zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy zápůjčce. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 , 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp.zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/ EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020 .
10. Soud se zabýval tím, zda žalobce, respektive jeho právní předchůdce, splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť žádným způsobem neověřoval příjmy, ani jeho výdaje, nýbrž se spokojil jen s tvrzeními žalovaného zaznamenanými do karty zákazníka. Ze zákaznické karty vyplývá, že jediným dokumentem, který žalovaný před uzavřením smlouvy o zápůjčce právnímu předchůdci žalobce k ověření svých příjmů a výdajů předložil, byla pracovní smlouva a dvě výplatní pásky. Ze zákaznické karty vyplývá, že čistý měsíční příjem žadatele činí 10 456 Kč a odhadované měsíční výdaje činí 1 500 Kč. Právní předchůdce nijak neověřil výdaje žalovaného na bydlení, na dojíždění, ani případné další výdaje. Ohledně uváděných výdajů ve výši 1 500 Kč dospěl soud k závěru, že částka v této výši zcela zjevně neodpovídá obvyklým měsíčním výdajům v době uzavření smlouvy. Žalobce si žádným způsobem neověřoval výši výdajů žalovaného na bydlení či jiných výdajů. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro poskytovatele úvěru povinnost řádně posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr. V případě, že poskytovatel úvěru tak, jako v tomto případě právní předchůdce žalobce, vyjde z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, potom nesplní povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr. Je nezbytné, aby poskytovatel úvěru (právní předchůdce žalobce) získal od žadatele o úvěr (od žalovaného) údaje ohledně výše příjmů a výše výdajů a tyto skutečnosti ověřil. Soud nepožaduje ke splnění této povinnosti detektivní pátrání, ke splnění této povinnosti by postačilo alespoň vyžadovat výpis z běžného účtu či SIPO (je-li placeno v hotovosti) z nichž by bylo přinejmenším zřejmé, jaké trvalé příkazy má žadatel o úvěr nastavené a jaké má další výdaje. Takovéto konkrétní posuzování schopnosti splácet posuzováním příjmů a výdajů žadatelů o úvěr nelze nahradit obecnými maticemi, neboť každý žadatel má být posuzován z hlediska úvěruschopnosti individuálně. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, která je předmětem tohoto řízení.
11. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná pro rozpor se zákonem ve smyslu § 580 o.z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Na straně žalovaného vzniklo ve smyslu § 2 991 občanského zákoníku bezdůvodné obohacení, a je proto povinen vydat to, o co se obohatil, tedy poskytnuté finanční prostředky. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, uhradil částku 3 300 Kč, a je proto povinen uhradit žalobci částku 10 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 10 700 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení tím, že přes výzvu žalobce, která byla vtělena do oznámení o postoupení pohledávky, aby uhradil dlužnou částku do 10 dnů od převzetí této výzvy, tj. do 1. 3. 2022, žalobci nevrátil to, oč se obohatil. Soud proto uložil žalovanému uhradit žalobci částku 10 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 10 700 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení a ve zbytku žalované jistiny tj. ohledně částky 14 083 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 250,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 463,20 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 070,85 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 070,85 Kč od 29. 1. 2022 do 1. 3. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 370,85 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , v účinném znění.
13. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, protože mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné náklady, soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.