Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 81/2022-69
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; titul celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 529.964,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 459.057,95 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 459.057,95 Kč od 31.12.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba žalobce se v částce 70.906,87 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 93,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 25.542,65 Kč, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 529.964,82 Kč od 3.4.2021 do 30.12.2021, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 70.906,87 Kč od 31.12.2021 do zaplacení a se 7,9% úrokem ročně z částky 484.845,84 Kč od 3.4.2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 43.882,20 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 459.057,95 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 459.057,95 Kč od 31.12.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobce se v částce 70.906,87 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 93,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 25.542,65 Kč, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 529.964,82 Kč od 3.4.2021 do 30.12.2021, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 70.906,87 Kč od 31.12.2021 do zaplacení a se 7,9% úrokem ročně z částky 484.845,84 Kč od 3.4.2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 43.882,20 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 529.964,82 Kč s příslušenstvím, neboť dne 18.11.2019 uzavřel právní předchůdce žalobce, a to právnická osoba (dříve právnická osoba, jež zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností právnická osoba dne 1.1.2022) s žalovaným smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytla příjmení žalovanému úvěr ve výši 500.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet bance úvěr způsobem uvedeným ve smlouvě a všeobecných obchodních podmínkách, jakož i v produktových podmínkách, a to s úrokem ve výši stanovené ve smlouvě. Žalovaný byl ve smyslu smlouvy povinen splácet poskytnutou půjčku v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 7.043 Kč, při první splátce dne 18.12.2019 a každé další splátce vždy k 18. dni v měsíci. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil, byl vyzván písemně bankou k nápravě vadného stavu, ke kterému nedošlo a proto byla bankou pohledávka s účinností k 2.4.2021 zesplatněna s následným vyrozuměním žalovaného. Ke dni zesplatnění pohledávky žalovaný uhradil na dluh celkem 40.942,05 Kč. Dne 18.8.2021 byla pohledávka postoupena na žalobce s následným oznámením žalovanému.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Městský soud v Brně provedl důkaz návrhem na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 18.11.2019, výpisy z běžného účtu za období únor 2020 a březen 2020, listopad 2019, leden až červenec 2021, duben až prosinec 2020, rámcovou smlouvou o poskytování bankovních platebních a investičních služeb ze dne 18.11.2019, oznámením o zesplatnění půjčky ze dne 2.4.2021, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 18.11.2019, výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 15.12.2021, poslední výzvou ze dne 10.3.2021, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.8.2021 včetně sazebníkem - účty - úvěrové produkty, investičními nástroji a služeb, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že právní předchůdce žalobce, a to společnost právnická osoba, jež zanikla k 1.1.2020 fúzí sloučením s právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 18.11.2019 na základě rámcové smlouvy o poskytování bankovních platebních, investičních služeb smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytla příjmení žalovanému úvěr ve výši 500.000 Kč a tento se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušným sjednaným navýšením vrátit prostřednictvím 96 pravidelných měsíčních splátek po 7.043 Kč, při splatnosti první splátky dne 18.12.2019 s následující další splátkou, vždy k 18. dni příslušného měsíce. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnil, s úhradou poskytnuté částky se dostal do prodlení a ke dni zesplatnění pohledávky s účinností k 2.4.2021 tento uhradil toliko 40.942,05 Kč. Ačkoliv byl vyzván podáním ze dne 10.3.2021 či 15.12.2021 na dlužnou částku již ničeho neuhradil. Dne 16.8.2021 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem.
4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.
5. Ve smyslu ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 18.11.2019 uzavřena smlouva o půjčce číslo ve smyslu ust. § 2390 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 500.000 Kč.
13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).
14. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/2018, kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žalovaným, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjistil majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Žalobce si teda počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na nesplnění povinnosti shora uvedené, má tato v důsledku i význam pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká pouze dlužníka samotného, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/18 soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ust § 588 o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/18 či Ústavního soudu, jak shora uvedeno). S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky 459.057,95 Kč představující rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému prokazatelně poskytnuta a žalovaným dosud nevrácena. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci částku 459.057,95 Kč, neboť dle ust. § 2991 o.z. se žalovaný na úkor žalobce obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud tak vyhověl žalobě jak v části jistiny, tak i v části příslušenství pohledávky ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s vládním nařízení č. 351/2013 Sb., kdy prvý den prodlení soud odvozuje ode dne následujícího po dni, jež byl stanoven jako krajní mez pro zaplacení dlužné částky v písemné výzvě. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný byl ve věci zcela pasivní, neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči němu z hlediska hmotněprávního je nedůvodný.
15. S ohledem na shora uvedené a vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících nárocích žalobu jako nedůvodnou zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a tyto nároky žalobce jsou z tohoto důvodu zcela neoprávněné. Pokud se týká části zamítnuté jistiny, tak v daném případě se jedná o rozdíl mezi původně žalovanou částkou a částkou soudem přiznanou.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy v případě plného úspěchu by příslušelo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 21.199 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 10.420 Kč a tři režijní paušály po 300 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 7,13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.) tedy celkem 60.112,60 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce v tomto sporu nebyl zcela úspěšný, když jeho úspěch představoval toliko 86,5% a neúspěch 13,5%. Po odpočtu neúspěchu od úspěchu představuje míra přiznané výše nákladů řízení 73%, což v daném případě představuje částku 43.882,20 Kč. S ohledem zjištěnou míru úspěchu žalobce v tomto sporu v rozsahu 73% soud v daném rozsahu přiznal žalobci jinak účelně vynaložené náklady tohoto řízení.
17. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího a to ve třech písemných vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.