Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
7 C 256/2022-23
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 781,21 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 070 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 070 Kč od 7. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 070 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 070 Kč od 7. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 7 781,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, došlo dne datum k uzavření Smlouvy o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek, který tvoří její přílohu číslo. Na základě uzavřené Smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále také jen„ úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy (viz druhá strana Smlouvy). V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru částku 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč, poslední splátka měla být splatná ke dni 10.05.2021. Žalovaný za celou dobu splácení uhradil pouze částku 6 929,9 Kč, splatnost celého úvěru nastala ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni datum. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dne 11.01.2022. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci.
Žalobkyně požaduje v tomto řízení:
1) 6 473,55 Kč – dlužná jistina úvěru
2) 402,92 Kč – dlužný smluvní úrok
3 073,57 Kč – dlužný poplatek za poskytnutí úvěru
582,90 Kč – dlužné náklady na vyhodnocení úvěru
1 129,07 Kč – dlužný inkasní poplatek
537,39 Kč – dlužný smluvní úrok kapitalizovaný za období od 11.05.2021 do 29.11.2021, ve výši 15% ročně z částky 9 341,95 Kč
Souhrnně v částce 5 725,85 Kč požadováno v rámci nároku č. I –„ Kapitalizovaný úrok“
3) 295,57Kč – dlužný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 11.05.2021 do 29.11.2021 ve výši 8,25% ročně z částky 22 598,04 Kč
4) úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 473,55 Kč od 23.12.2021 do zaplacení
5) 256 Kč - účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky
6) 1 307,66 Kč – smluvní pokuta – ve výši 0,1% denně z částky 6 473,55 Kč za období od 11.05.2021 do 29.11.2021 žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listin u nazvanou„ Smlouva o úvěru číslo“ ze dne datum Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník . Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem v závěru Smlouvy. Ze smlouvy vyplývá, že úvěr měl být splacen ve 14 splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil před podáním žaloby částku 6 929,99 Kč. Předžalobní výzva ze dne 2.05.2022 byla žalovanému zaslána prokazatelně 4.05.2022. Soud dále dospěl k závěru, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11.01.2022.
Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:
Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě.
Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku a sjednaných poplatků. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného. Žalovaný sice nevznesl námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. versus GK (C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost, čemž přisvědčuje i novela uvedeného § 87 zákona, kterou s účinností od 29.05.2022 soud k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhu
Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 10 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil před podáním žaloby částku 6 929,99 Kč, zbývající částku 3 070 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl poprvé vyzván k plnění prokazatelně upomínkou ze dne 2.05.2022, písemnost byla žalovanému odeslána 4.05.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 6.05.2022 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 7.05.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 , a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. , přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní,
Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu žalobkyně a neúspěchu žalovaného je nepatrný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.