Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 242/2022-51
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 298 687,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 59 141 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4.12. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 31 140,93 Kč spolu s
obchodním úrokem kapitalizovaným do 19.2.2021 ve výši 2 696,11 Kč a nadále běžícím ve výši 10,9 % ročně z částky 72 395,42 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení;
zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným do 19.2.2021 ve výši 103,43 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky
o) 90 281,93 Kč od 20. 2. 2021 do 3.12.2021
o) 31 140,93 Kč od 4.12.2021 do zaplacení
se zamítá.
III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 148 728 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4.12. 2021 do zaplacení.
IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 59 677,38 Kč spolu s
obchodním úrokem kapitalizovaným do 19.2.2021 ve výši 10 831,88 Kč a nadále běžícím ve výši 12,9 % ročně z částky 169 312,15 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení;
zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným do 19.2.2021 ve výši 40,85 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky
o) 208 405,38 Kč od 20. 2. 2021 do 3.12.2021
o) 59 677,38 Kč od 4.12.2021 do zaplacení
se zamítá.
V. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 23 655,76 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně advokáta anonymizováno jméno příjmení, Ph.D.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 59 141 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4.12. 2021 do zaplacení. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 31 140,93 Kč spolu s obchodním úrokem kapitalizovaným do 19.2.2021 ve výši 2 696,11 Kč a nadále běžícím ve výši 10,9 % ročně z částky 72 395,42 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení; zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným do 19.2.2021 ve výši 103,43 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky o) 90 281,93 Kč od 20. 2. 2021 do 3.12.2021 o) 31 140,93 Kč od 4.12.2021 do zaplacení <b>se zamítá.</b> III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 148 728 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4.12. 2021 do zaplacení. IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 59 677,38 Kč spolu s obchodním úrokem kapitalizovaným do 19.2.2021 ve výši 10 831,88 Kč a nadále běžícím ve výši 12,9 % ročně z částky 169 312,15 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení; zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným do 19.2.2021 ve výši 40,85 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky o) 208 405,38 Kč od 20. 2. 2021 do 3.12.2021 o) 59 677,38 Kč od 4.12.2021 do zaplacení <b>se zamítá.</b> V. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 23 655,76 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Ph.D.
1. Žalobkyně se domáhala úhrady částky 298 687,31 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ Banka“) uzavřela se žalovaným postupně dvě smlouvy o půjčce.
a) Na základě prvé smlouvy ze dne 15.3.2019 mu poskytla půjčku ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 10,9% ročně v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 3 143 Kč, a to ve formě inkasa prováděného z účtu žalovaného.
Žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky, Banka proto v souladu se smlouvou o půjčce celý dluh žalovaného zesplatnila, o čemž žalovaného vyrozuměla přípisem ze dne 19.2.2021.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.11.2021, uzavřené mezi Bankou, právní předchůdkyní žalobkyně, a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Po postoupení pohledávky žalovaný již ničeho na svůj dluh neuhradil.
Žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit dlužnou jistinu 73 395,42 Kč spolu s neuhrazeným obchodním úrokem do dne zesplatnění půjčky, tj. k 19.2.2021, ve výši 2 696,11 Kč a nadále běžícím ve výši 10,9 % od 20.2.2021 do zaplacení, a zákonným úrokem z prodlení s úhradou sjednaných splátek do dne zesplatnění půjčky ve výši 103,43 Kč a nadále běžícím od 20.2.2020 do zaplacení. Žalobkyně se rovněž domáhala úhrad neuhrazených poplatků a smluvních pokut ve výši 17 886,51 Kč.
b) Na základě druhé smlouvy ze dne 20.9.2019 obdržel žalovaný půjčku ve výši 185 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,9% ročně v pravidelných 54 měsíčních splátkách po 4 534 Kč, a to ve formě inkasa prováděného z účtu žalovaného.
Žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky, Banka proto v souladu se smlouvou o půjčce celý dluh žalovaného zesplatnila, o čemž žalovaného vyrozuměla přípisem ze dne 19.2.2021.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.11.2021, uzavřené mezi Bankou, právní předchůdkyní žalobkyně, a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Po postoupení pohledávky žalovaný již ničeho na svůj dluh neuhradil.
Žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit dlužnou jistinu 169 312,15 Kč spolu s neuhrazeným obchodním úrokem do dne zesplatnění půjčky, tj. k 19.2.2021, ve výši 10 831,88 Kč a nadále běžícím ve výši 12,9 % od 20.2.2021 do zaplacení, a zákonným úrokem z prodlení s úhradou sjednaných splátek do dne zesplatnění půjčky ve výši 40,85 Kč a nadále běžícím od 20.2.2020 do zaplacení. Žalobkyně se rovněž domáhala úhrad neuhrazených poplatků a smluvních pokut ve výši 39 093,23 Kč.
Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. První jednání se ve věci konalo dne 22.11.2022. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno do vlastních rukou ve smyslu ustanovení § 46a a § 49 o.s.ř. náhradním způsobem dne 31.10.2022, a to uplynutím desetidenní lhůty, po kterou pro něj byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí na poště. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, proto bylo dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v jeho nepřítomnosti.
4. Na základě provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
5. Žalovaný uzavřel s právnická osoba IČO, se sídlem adresa (viz. Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb právnická osoba).
6. Dne 15.3.2019 žalovaný požádal prostřednictvím elektronického bankovnictví na formuláři Banky pod číslo o poskytnutí půjčky ve výši 100 000 Kč s úrokem 10,9% ročně, kterou se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 143 Kč, a to prostřednictvím inkasa ze svého běžného účtu vedeného u Banky (viz. Návrh na uzavření Smlouvy o půjčce). Zároveň měl obdržet Produktové obchodní podmínky a Sazebník poplatků. Téhož dne Banka akceptovala návrh na uzavření Smlouvy o půjčce (viz. Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce) a zároveň připsala předmět zápůjčky na běžný účet žalovaného (viz. Výpis z účtu žalovaného za březen 2019). Žalovaný se opakovaně v průběhu trvání smlouvy o půjčce dostával do prodlení s řádnou úhradou sjednaných splátek, proto ho Banka opakovaně vyzývala k úhradě jednotlivých dlužných splátek a dne 31.1.2021 zaslala Poslední výzvu k úhradě částky 10 543 Kč s upozorněním na možné zesplatnění dlužné částky (viz. Poslední výzva). Následně Banka vyhotovila pro žalovaného oznámení o zesplatnění půjčky pro prodlení žalovaného s řádnou úhradou splátek a vyzvala ho k okamžité splatnosti celé dlužné částky, která ke dni 19.2.2021 činila 76 792,50 Kč, sestávající z jistiny ve výši 72 395,42 Kč, dlužného úroku z úvěru ve výši 2 696,11 Kč, dlužného úroku z prodlení ve výši 103,43 Kč a ostatních poplatků ve výši 1 597,54 Kč (viz. Výzva ze dne 19.2.2021).
7. Před poskytnutím zápůjčky provedla příjmení dne 15.3.2019 ověření úvěruschopnosti žalovaného, a to na základě žádosti klienta ze dne 15.3.2019 o úvěr číslo ve výši 100 000 Kč. Dle prohlášení Banky měl být proces ověřování úvěruschopnosti proveden v souladu s platnými interními procesy a regulací ČNB. Banka téhož dne půjčku schválila, když měla za to, že žalovaný při deklarovaném příjmu 19 000 Kč (ověřený výpisy z běžného účtu žalovaného a odpovídajícímu statistickým údajům) a výdajích žalovaného ve výši 9 469 Kč, z čehož výdaje na bydlení měly činit 4 559 Kč a výdaje na živobytí 3 410 Kč a další výdajích 1 500 Kč, má ve volných prostředcích měsíčně částku 9 531 Kč, která dostatečně pokryje jak splátku nového úvěru ve výši 3 143 Kč, tak i neočekávané výdaje žalovaného (viz. Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta). Dle předloženého scenu obrazovky provedla Banka lustrace v bankovních registrech, z nichž zjistila, že žalovaný nemá žádný úvěrový produkt. Dále z formuláře informací o klientovi vyplývá, že Banka evidovala o klientovi informace týkající se jeho příjmu a výdajů k žádosti o úvěr (viz. formulář na čl. 32 spisu), z jakých zdrojů tyto informace pocházejí a jak byly ověřeny z předloženého formuláře nevyplývá.
8. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od 1.9.2018 do 31.10.2021 má soud za prokázané, že na předmětnou smlouvu o půjčce žalovaný uhradil formou inkasa z jeho běžného účtu částku 40 859 Kč.
9. Následně dne 20.9.2019 žalovaný požádal prostřednictvím elektronického bankovnictví na formuláři Banky pod číslo o poskytnutí půjčky ve výši 185 000 Kč s úrokem 12,9% ročně, kterou se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 534 Kč, a to prostřednictvím inkasa ze svého běžného účtu vedeného u Banky (viz. Návrh na uzavření Smlouvy o půjčce). Zároveň měl obdržet Produktové obchodní podmínky a Sazebník poplatků. Téhož dne Banka akceptovala návrh na uzavření Smlouvy o půjčce (viz. Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce) a zároveň připsala předmět zápůjčky na běžný účet žalovaného (viz. Výpis z účtu žalovaného za září 2019). Žalovaný se opakovaně v průběhu trvání smlouvy o půjčce dostával do prodlení s řádnou úhradou sjednaných splátek, proto ho Banka opakovaně vyzývala k úhradě jednotlivých dlužných splátek a dne 31.1.2021 zaslala Poslední výzvu k úhradě částky 14 629,27 Kč s upozorněním na možné zesplatnění dlužné částky (viz. Poslední výzva). Následně Banka vyhotovila pro žalovaného oznámení o zesplatnění půjčky pro prodlení žalovaného s řádnou úhradou splátek a vyzvala ho k okamžité splatnosti celé dlužné částky, která ke dni 19.2.2021 činila 181 182,88 Kč, sestávající z jistiny ve výši 169 312,15 Kč, dlužného úroku z úvěru ve výši 10 831,88 Kč, dlužného úroku z prodlení ve výši 40,85 Kč a ostatních poplatků ve výši 998 Kč (viz. Výzva ze dne 19.2.2021).
10. Před poskytnutím zápůjčky provedla Banka dne 20.9.2019 ověření úvěruschopnosti žalovaného, a to na základě žádosti klienta ze dne 20.9.2019 o úvěr číslo ve výši 185 000 Kč. Dle prohlášení Banky měl být proces ověřování úvěruschopnosti proveden v souladu s platnými interními procesy a regulací ČNB. Banka téhož dne půjčku schválila, když měla za to, že žalovaný při deklarovaném příjmu 19 000 Kč (ověřený výpisy z běžného účtu žalovaného a odpovídajícímu statistickým údajům) a výdajích žalovaného ve výši 12 462 Kč, z čehož výdaje na dříve poskytnuté úvěry měly činit 2 993 Kč (přestože jen splátka úvěru poskytnutého žalovanému Bankou na základě 1. smlouvy o půjčce činila 3 143 Kč) výdaje na bydlení měly činit 4 559 Kč a výdaje na živobytí 3 410 Kč a další výdajích 1 500 Kč, má ve volných prostředcích měsíčně částku 6 538 Kč, která dostatečně pokryje jak splátku nového úvěru ve výši 4 534 Kč, tak i neočekávané výdaje žalovaného (viz. Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta). Dle předloženého scenu obrazovky provedla Banka lustrace v bankovních registrech, z nichž zjistila, že žalovaný nemá žádný úvěrový produkt, a to ani půjčku, kterou mu sama Banka poskytla, přičemž z otisku obrazovky nelze ověřit, jakého data byly dotazy učiněny. Dále z formuláře informací o klientovi vyplývá, že Banka evidovala o klientovi informace týkající se jeho příjmu a výdajů k žádosti o úvěr (viz. formulář na čl. 23 spisu), z jakých zdrojů tyto informace pocházejí a jak byly ověřeny z předloženého formuláře nevyplývá.
11. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od 1.9.2018 do 31.10.2021 má soud za prokázané, že na předmětnou smlouvu o půjčce žalovaný uhradil formou inkasa z jeho běžného účtu částku 36 272 Kč.
12. Z výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného bankou za období od 1.9.2018 do 30.9.2019 má soud za prokázané, že Bance byl znám průměrný měsíční příjem žalovaného připisovaný na jeho účet zaměstnavatelem. Z výpisů nelze ověřit jakékoliv náklady žalovaného z bydlením (výše nájmu, nákladů na služby apod.), mimo jiné i proto, že většina pohybů na účtu představuje hotovostní výběry z bankomatu.
13. Smlouvou o postoupení pohledávky nabyla žalobkyně od Banky pohledávky za žalovaným, a to ke dni 16.11.2021 (viz. Smlouva o postoupení pohledávky a potvrzení o zaplacení úplaty). Banka rovněž žalovanému oznámila přípisy ze dne 29.11.2021, že pohledávku za žalovaným z obou smluv o půjčce postoupila na žalobkyni (viz. Oznámení ze dne 29.11.2021 a poštovní podací arch ze dne 30.11.2021).
14. Z předžalobní výzvy ze dne 1.4.2022 spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k dobrovolnému splnění svého závazku.
15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
22. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
23. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
24. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
25. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
26. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
27. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není oprávněn, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve shora uvedených smlouvách o půjčce číslo číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.
28. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by Banka splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného.
29. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost Banka zkoumala na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného a z příslušných registrů a zároveň odkázala na Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta doložený dalšími listinami vypracovanými bankou. Je pravdou, že žalobkyně soudu předložila Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, a to ke každé smlouvě samostatně. Rovněž je pravdou, že měla u žalovaného ověřenu výši příjmu, a to z výpisů z běžného účtu, který pro žalovaného vedla. Naopak z těchto výpisů nebylo možné zjisti cokoliv o výdajích žalovaného na bydlení a dalších pravidelných platbách (včetně nákladů na telefon, internet, cesty do zaměstnání…). Ani z uvedených protokolů nelze ověřit, z jakých údajů a dokladů Banka při stanovení výdajů žalovaného čerpala, ani jak je ověřila. Není pravděpodobné, že by náklady na bydlení žalovaného činily pouze 4 559 Kč měsíčně (jde o částku, která neodpovídá ani nákladům na lůžko na ubytovně, tím méně v pronajatém domě či bytě, jak uváděla Banka ve svém formuláři informací o klientovi), neboť jde o částku o řád nižší, než jsou běžně vynakládané částky na bydlení, a pokud ano, bylo na Bance, aby si takovouto výši ověřila. Obdobně platí i o částce životních nákladů žalovaného ve výši 3 410 Kč. Jak k této částce Banka došla, z předložených dokladů nevyplynulo. Není pravděpodobné, že by žalovaný dlouhodobě vystačil na pokrytí všech svých životních nákladů s částkou 113 Kč denně, tj. na úhradu nejen stravy, ale i ošacení, nákladů na cestu do zaměstnání a zpět, nákladů na kulturu, sport apod. Z uvedeného je patrné, že údaje, tak jak je Banka dosadila do svého modelu, vzbuzují na prvý pohled podezření o své správnosti a Banka byla povinna je ve smyslu shora uvedených ustanovení ověřit. Rovněž nelze přehlédnout, že ve výdajích uvažovaných bankou nejsou zahrnuty výdaje, které objektivně žalovaný vynakládá, např. na telefon a internet (což vyplývá již ze samotné skutečnosti, že s bankou komunikuje prostřednictvím těchto prostředků), náklady na cestu do zaměstnání (místo výkonu práce je v jiné obci, než je bydliště žalovaného). Zarážející by pro Banku měla být i skutečnost, že žalovaný měl (a stále má) své bydliště hlášeno na ohlašovně.
30. I pokud by výdaje žalovaného, tak jak je stanovila Banka pro svůj model, po té, co by byly ověřeny odpovídaly skutečnosti, nelze přihlédnout, že zejména v případě druhé půjčky již žalovanému nezbývala žádná rezerva pro nenadále události, a to ať již spočívající ve výpadku příjmu, např. v důsledku nemoci, či naopak zvýšené spotřeby. Při příjmu 19 000 Kč, Bankou stanovených výdajích 6 059 Kč, úhrady splátek obou půjček ve výši 7 667 Kč by činili prostředky žalovaného k volnému užití 1 608 Kč měsíčně, a to po dobu více než tří let. I sama tato okolnost rovněž způsobuje důvodné pochybnosti o tom, zda bude žalovaný schopen poskytnuté půjčky dlouhodobě splácet.
Pokud jde o prověření úvěrové angažovanosti žalovaného, nelze přehlédnout, že v otisku interní evidence Banky vztahující se k prověření registrů klientských informací nelze ověřit datum, k němuž byl dotaz činěn, co ž je zarážející zejména ve vztahu ke 2. půjčce, když v předloženém výstupu není po půl roce od poskytnutí prvé půjčky tato půjčka zohledněna.
31. Soud nemá námitky, aby při ověřován úvěruschopnosti klientů banky využívaly matematické modely za použití statistických dat, avšak je třeba, aby vstupní data pro tyto modely vycházeli z ověřené reality daného klienta, tedy jeho skutečného osobního a sociálního postavení (osobní stav, počet a věk dětí, druh a místo skutečného bydliště, vzdálenost do zaměstnání a na to navazující náklady, skutečné množství osob fakticky se podílejících na úhradě společných nákladů klienta např. na bydlení). Tedy matematické modely jsou vhodným korektivem proti snahám klientů snížit své faktické výdaje ve snaze získat úvěr a nikoliv jako podklad úvěruschopnosti bez znalosti skutečných nákladů klienta, které jsou zpravidla násobně vyšší, než jak je vkládají poskytovatelé do svých modelů, tak jak se stalo i v posuzovaném případě.
32. Lze tak uzavřít, že Banka před poskytnutím půjčky dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě zjištěných a ověřených údajů, jak předpokládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tedy, že žalobkyně neprokázala, že by Banka splnila svoji zákonnou povinnost před poskytnutím úvěru řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného. V důsledku této skutečnosti je v souladu s ustanovením § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná, neboť žalobkyně porušila v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem donucující ustanovení zákona.
33. Za situace, kdy jsou smlouvy o půjčce neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu Banka prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.
34. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě 1. smlouvy o půjčce dne 15.3.2019 na jeho bankovní účet částku 100 000 Kč, kterou byl povinen vrátit. Žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil 40 859 Kč, tedy neuhrazené bezdůvodné obohacení činí 59 141 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení v zákonné výši za dobu ode dne následujícího po uplynutí lhůty, v níž byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky. Výzvou k plnění, která byla žalovanému prokazatelně odeslána bylo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2021, které bylo odesláno dne 30.11.2021. Žalovaný v ní byl vyzván k okamžité úhradě dluhu, přičemž soud má za to, že lhůta k úhradě dlužné částky mu uplynula dne 3.12.2021 (uplynutím lhůty dle § 573 a § 1958 o.z). Pohledávku za žalovaným byla na žalobkyni postoupena Bankou, čímž na ní přešlo právo domáhat se úhrady dlužné částky. (výrok I.).
35. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření 1. smlouvy o půjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu obchodních poplatků a k nim požadovaného úroku z prodlení a smluvní pokuty) žalobu zamítl (výrok II.).
36. Soud má za rovněž prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě 2. smlouvy o půjčce dne 20.9.2019 na jeho bankovní účet částku 185 000 Kč, kterou byl povinen vrátit. Žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil 36 272 Kč, tedy neuhrazené bezdůvodné obohacení činí 148 728 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení v zákonné výši za dobu ode dne následujícího po uplynutí lhůty, v níž byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky. Výzvou k plnění, která byla žalovanému prokazatelně odeslána bylo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2021, které bylo odesláno dne 30.11.2021. Žalovaný v ní byl vyzván k okamžité úhradě dluhu, přičemž soud má za to, že lhůta k úhradě dlužné částky mu uplynula dne 3.12.2021 (uplynutím lhůty dle § 573 a § 1958 o.z). Pohledávku za žalovaným byla na žalobkyni postoupena Bankou, čímž na ní přešlo právo domáhat se úhrady dlužné částky. (výrok III.).
37. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření 2. smlouvy o půjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu obchodních poplatků a k nim požadovaného úroku z prodlení a smluvní pokuty) žalobu zamítl (výrok IV.).
38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 655,76 Kč, přičemž tato částka představuje 39,19 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 948 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 298 687,31 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 11. 2022 náhrada 824,09 Kč za 56 ujetých km v částce 424,09 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,1 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 024,09 Kč ve výši 8 405,06 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.