Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 178/2022-51
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců Mgr. Tomáše Hodného a JUDr. Lenky Novotné v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o částka s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 28. 6. 2022, č. j. 8 C 178/2022 -35
takto:
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky částka s 8,5 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s 8,5 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění:
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] s 8,5 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s 8,5 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku
částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl v části, ve které žalobkyně požadovala zaplatit částku částka se zákonným úrokem z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši částka a ve výši částka, úrok z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky částka a z částky částka od datum do zaplacení (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkové částky
částka s konkretizovaným smluvním úrokem a úrokem z prodlení, to vše z titulu nedoplatku úvěrů, které žalovanému poskytla právní předchůdkyně žalobkyně na základě smluv uzavřených dne datum a datum. Žalovaný se zavázal úvěry splácet v pravidelných měsíčních splátkách, svoje platební povinnosti však neplnil řádně a octil se v prodlení, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění obou úvěrů, přičemž tomu odpovídající pohledávky postoupila postupní smlouvou žalobkyni. Žalovaný zůstal v řízení nečinný
a k uplatněným nárokům se nevyjádřil. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jsou obě posuzované úvěrové smlouvy absolutně neplatné, a to pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně (§87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Za situace, kdy žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel na základě neplatných smluv finanční částku částka
a částka, a zaplatil pouze částky částka a částka, posoudil okresní soud nárok žalobkyně podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, které jí přiznal v rozsahu částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, resp. se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky částka s konkretizovaným příslušenstvím, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel okresní soud z převažujícího procesního neúspěchu žalobkyně, avšak vzhledem k tomu, že žalovanému za řízení žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný
z účastníků.
2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, a to pouze proti části výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky částka s 8,5 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Uvedla v něm, že se ztotožnila s právním závěrem okresního soudu
o neplatnosti předmětných úvěrových smluv, pokud však okresní soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, pak podle názoru žalobkyně z provedených důkazů učinil nesprávný závěr o souhrnné výši finančních prostředků poskytnutých žalovanému, případně se dopustil početní chyby v součtu těchto částek. V případě prvé smlouvy žalovaný obdržel částku částka, uhradil pouze částka, v případě druhé smlouvy převzal částku částka a zaplatil pouze částka. Rozdíl mezi přijatými částkami
a provedenými úhradami tak představuje částku částka, nikoli částku částka, která byla žalobkyni přisouzena ve výroku I. rozsudku okresního soudu. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně v napadené části výroku II. změnil tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit jí další částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení a aby žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil a za odvolacího řízení zůstal zcela nečinný.
4. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu pouze v napadené části výroku II. a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení, přezkoumal i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že je odvolání důvodné. Odvoláním nenapadeným vyhovujícím výrokem I., jakož i částí výroku II., pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby nad rámec částky částka se zákonným úrokem z prodlení, se okresní soud nezabýval a tyto výroky již nabyly samostatně právní moci.
5. Okresní soud se v posuzované věci správně zabýval platností žalobkyní předložených úvěrových smluv a správně uzavřel, že vzhledem k nedostatečnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětných smluv se v obou případech jedná o absolutně neplatná právní jednání (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smluv). Došlo-li na základě neplatných smluv k plnění ve prospěch žalovaného, důvodně uzavřel, že žalobkyni v rozsahu poskytnutých a nevrácených částek vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení. Odvolací soud na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu, s jehož právním závěrem ostatně ani odvolatelka nijak nepolemizuje. Jde-li však o výši tohoto bezdůvodného obohacení, je na místě přisvědčit odvolacím námitkám žalobkyně poukazujícím na správnou výši danou součtem částek poskytnutých žalovanému (částka a částka) ponížených o jím provedené úhrady (částka a částka), jak vyplývá z provedených důkazů. Výsledná hodnota odpovídá částce částka, nikoli částce pouze částka, jak ji okresní soud žalobkyni přiznal ve výroku I. svého rozsudku.
6. Odvolací soud proto na základě shora uvedeného posouzení rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
7. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud o náhradě nákladů řízení mezi účastníky v řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o.s.ř. ). Vyšel z převažujícího procesního úspěchu žalovaného, proti němuž byla žaloba zamítnuta ve větším rozsahu, než v jakém bylo žalobě vyhověno (a to i po dílčí změně provedené tímto rozsudkem). Žalovanému však ani v řízení před soudem prvého stupně ani za odvolacího řízení podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto odvolací soud rozhodl, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o.s.ř. Dovolání se podává prostřednictvím okresního soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř. ) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.