Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 139/2022-60
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného titul jméno příjmení, titul, advokátem
AK sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 33 946,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 21.500 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.443,04 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 21.500 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 4.500 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16.130,86 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.004,57 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 4.500 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, 23,66 % úroku ročně z částky ve výši 26.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2.045 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 492,51 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 2.045 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 5.901,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.739,66 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.447,89 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 5.901,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, 23,66 % úroku ročně z částky ve výši 7.946,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 21.500 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.443,04 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 21.500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 4.500 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16.130,86 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.004,57 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 4.500 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, 23,66 % úroku ročně z částky ve výši 26.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2.045 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 492,51 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 2.045 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 5.901,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.739,66 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.447,89 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 5.901,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, 23,66 % úroku ročně z částky ve výši 7.946,50 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, podanou k soudu dne datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 33 946,50 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi jeho právním předchůdcem společnosti právnická osoba, IČO a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo. Nedílnou součástí této smlouvy byly smluvní podmínky obsažené ve smlouvě. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Tuto posoudil především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka, byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří i výplatní pásky, pracovní či nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, jejímž podpisem žalovaný stvrdil ujednání v čl. 7 podmínek:„ zákazník potvrzuje, že úvěrující sám, nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka, o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci“. Dle čl. 7 podmínek žalovaný prohlásil, že věřitel před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivého a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnutou půjčku a že má plnou způsobilost smlouvu uzavřít a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná smlouva. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 640 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 780 Kč, počínaje dnem 2. 4. 2016, konče dnem 6. 5. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze 4 500 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 11. 2016, přičemž z částky, kterou právnímu předchůdci uhradil, se jednalo o částku 3 424,14 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a částku 1 075,86 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ke dni postoupení 6. 12. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 40 740 Kč, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 26 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 215,86 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 324,14 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 26 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 16 030,86 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 447,61 Kč, 23,66 % úroku ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel dne datum smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly opět smluvní podmínky obsažené ve smlouvě. Úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy právní předchůdce žalobce prověřil stejným způsobem, jako u výše konstatované smlouvy. Až poté s žalovaným uzavřel smlouvu, na základě které mu poskytl peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 540 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 335 Kč, počínaje dnem 30. 10. 2015 a konče dnem 2. 12. 2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku ve výši 8 955 Kč, z toho na jistinu 3 053,50 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 540 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 027,84 Kč a na poplatek za životní pojištění 133,66 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena 22. 11. 2016. Ke dni postoupení dne 6. 12. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 10 475 Kč, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 7 946,50 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 372,16 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 156,34 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobci uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 946,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 739,66 Kč, kapitalizované zákonného úroku z prodlení ve výši 1 940,40 Kč, 23,66 % úrok ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a 8,05 % zákonný úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny od téhož data do zaplacení. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek shora předžalobní výzvou právního zástupce žalobce. Dlužnou částku však neuhradil.
2. Zdejší soud v dané věci vydal dne datum rozhodnutí, pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.
3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den datum, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, právní zástupce žalobce svoji neúčast u ústního jednání řádně omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. , když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.
4. Z karty zákazníka podepsané dne 23. 10. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný požadoval zápůjčku ve výši 11 000 Kč. V kartě zákazníka byl identifikován osobními údaji, tedy jménem, příjmením, datem narození, státním občanstvím, rodným číslem a místem narození. Byla v ní uvedená adresa výběrního místa a další adresa kontaktní. Totožnost byla ověřena občanským průkazem. V dalším tvrzení bylo uvedeno, že bydlí jako spoluvlastník nemovitosti, jedná se o bývalého či stávajícího zákazníka. Prohlásil, že jinou půjčku, jiný úvěr, než u právního předchůdce žalobce, nemá a má aktivní půjčku u právnická osoba. Prohlásil, že je majitelem vozu. Má 2 vyživovací povinnosti s rokem narození 2008, 2013. Pracuje u právnická osoba jako automechanik na hlavní pracovní poměr. Příjmy v domácnosti označil částkou 26 600 Kč a měsíční výdaje označil nájmem a inkasem ve výši 4 100 Kč, výdaje domácnosti označil částkou 10 500 Kč, spoření částkou 1 000 Kč a výdaje na telefon označil částkou 800 Kč Celkem výdaje za měsíc dle tohoto měly u žalovaného činit 16 400 Kč. Pro ověření těchto tvrzení měl žalovaný předložit občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvy a doklad SIPO. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 8 140 Kč, který se skládal z poplatků za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, úroků ve výši 1 540 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 400 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit životní pojištění – za zařazení do pojišťovacího programu částku ve výši 290 Kč. Zavázal se tedy zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 19 430 Kč, a to v pravidelných 58 týdenních splátkách á 335 Kč, přičemž první splátku byl povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Z karty zákazníka, která byla vyplněna 26. 3. 2016, bylo zjištěno, že požádal o půjčku ve výši 19 000 Kč. Totožnost byla opět ověřena občanským průkazem. Osobního údaje byly totožné, v rodinném stavu bylo uvedeno - ženatý s tím, že má 2 nezaopatřené děti. Dále u žalovaného byla uvedena adresa trvalého pobytu a další kontaktní adresa. Pokud se jedná o druh bydlení, bylo uvedeno, že je spolubydlící, a to od srpna 2008. Od srpna 2008 žije ve společné domácnosti s manželkou. V zaměstnání bylo uvedeno, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr právnická osoba jako automechanik, a to od května 2009. Celkové příjmy byly označeny částkou 25 800 Kč a měsíční výdaje částkou 2 000 Kč na nájem a inkaso, 8 000 Kč na domácnost a 1 340 Kč na ostatní splátky úvěrů. Celkové výdaje dosáhly výše 11 340 Kč a použitelný příjem byl označen částkou ve výši 14 460 Kč. Údaje v této kartě uvedené měly být ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou a dokladem SIPO. Ani v jednom případě soudu tyto důkazy nebyly předloženy. Ve smlouvě o půjčce ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému byla zapůjčena částka 26 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 19 240 Kč. Tato částka se skládá z poplatků za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč, úroku ve výši 3 640 Kč a poplatků za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 45 240 Kč, a to v pravidelných 58 týdenních splátkách á 780 Kč se splatností tak, jak vyplynulo z předchozí smlouvy. V obou případech nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V obou smlouvách žalovaný prohlásil, že peněžní prostředky představující půjčku mu byly vyplaceny v hotovosti před podpisem smlouvy.
5. Další listinné důkazy se týkaly aktivní legitimace žalobce, jednalo se o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, ze kterého bylo ověřeno, že i pohledávky za žalovaným byly na žalobce postoupeny a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum adresované na žalovaného, včetně dokladu o doručování žalovanému (podací lístek). Posledním listinným důkazem, který měl soud k dispozici, byla předžalobní výzva právního zástupce žalobce adresovaná na žalovaného dne datum, opět soudu předložená s dokladem o jejím doručování žalovanému (podací lístek).
6. Na zjištěný skutkový stav je možno aplikovat jednak občanský zákoník číslo 89/2012 Sb. , dále zákon č. 145/2010 , o spotřebitelském úvěru.
7. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Dle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli s dlužníkem, co by spotřebitelem, uzavřít smlouvy o úvěru, které byly ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda věřitel před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalovaného. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných případech, například rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 217/2018 , v němž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupných informací, jakými jsou například státem publikované údaje o životním existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. , o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
11. Soud v posuzované věci zkoumal (srovnání nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právnímu subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčuje své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku, realizací mnohdy násobeného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať už z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace, nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti, přistoupil.
12. V řízení bylo žalobcem tvrzeno, a také prokázáno, že věřitel před uzavřením smluv prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy volné zdroje žalovaného byly právním předchůdcem žalobce nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splacení jím poskytnutých úvěrů. Zjištěné údaje tak byly zaneseny do karet zákazníka. Tyto údaje se podstatným způsobem odlišovaly, zejména ve výdajích žalovaného. V případě karty ze dne 26. 3. 2016 nájem a inkaso činil 2 000 Kč a výdaje domácnosti 8 000 Kč, v případě karty z 23. 10. 2015 nájem a inkaso činil 4 100 Kč a výdaje domácnosti 10 500 Kč. V případě karty z 23. 10. 2015 příjem žalovaného dosahoval 26 600 Kč, v případě karty z 26. 3. 2016 došlo k jeho snížení na částku 25 800 Kč. Soudu nebyl předložen jediný důkaz, který by nasvědčoval tomu, že právní předchůdce žalobce skutečně údaje v kartách zákazníka ověřoval tak, jak uváděl v těchto kartách, výplatními páskami, pracovní smlouvou či dokladem SIPO. Výdaje na bydlení dle mínění soudu jsou významným způsobem podhodnoceny, jeví se soudu jako nereálné, neobsahují výdaje spojené s hrazením vodného stočného, plynu, elektrické energie, neobsahují údaje za odvoz odpadu. V hodnocení klienta dle mínění soudu je řada nepřesností a nejasností.
13. Soud tedy zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelských úvěrů prověřoval schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splácet řádně. Soud odkazuje v tomto směru i na rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 , sp. zn. III. ÚS 4084/12 , kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.
14. Soud uzavírá, že předmětné smlouvy o úvěru jsou smlouvami neplatnými dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a 588 o.z. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatných smluv poskytl žalovanému částky ve výši 26 000 Kč a 11 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému, vydat. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě části úvěru, které ještě neuhradil, v prvním případě se jednalo o částku 21 500 Kč (26 000 Kč - 4 500 Kč) a ve druhém případě se jednalo o částku 2 045 Kč (11 000 Kč - 8 955 Kč), a vzhledem k tomu, že se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, přiznal soud žalobci rovněž příslušenství pohledávky ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.
15. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že jak žalobce, tak žalovaný měli úspěch zhruba z poloviny, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
16. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.