Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 178/2022-35
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje zaplatit částku částka se zákonným úrokem z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši částka, a ve výši částka, úrok z prodlení ve výši 23,72% ročně z částky částka a z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši [částka], a ve výši [částka], úrok z prodlení ve výši 23,72% ročně z částky [částka] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný s právní předchůdcem žalobkyně, právnická osoba anonymizována dvě slova uzavřel dne datum smlouvu o půjčce, dále jen Smlouva. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši částka s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši částka a za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil pouze splátku ve výši částka. Dále žalobkyně sdělila, že žalovaný s právní předchůdcem žalobkyně, právnická osoba anonymizována dvě slova uzavřela dne datum smlouvu o půjčce, dále jen Smlouva. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši částka s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši částka a za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil pouze splátku ve výši částka. Na základě smlouvy o postoupní pohledávek byly pohledávky za žalovaným z výše uvedených smluv postoupeny na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena a byl vyzván k úhradě dluhu.
2. Žalobkyně se z jednání omluvila.
3. Žalovaný se k jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil.
4. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listiny označené jako smlouva o půjčce ze dne datum, že žalovaný a žalobkyně sjednali smlouvu, na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému částku částka, přičemž tuto částku a poplatek ve výši částka se žalovaný zavázal vrátit v 58-ti týdenních splátkách po částka. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částka v hotovosti při podpisu smlouvy.
5. Z listiny označené jako smlouva o půjčce ze dne datum, že žalovaný a žalobkyně sjednali smlouvu, na jejímž základě žalobkyně přenechala žalované částku částka, přičemž tuto částku a poplatek ve výši částka se žalovaný zavázal vrátit v 58-ti týdenních splátkách po částka. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částka v hotovosti při podpisu smlouvy.
6. Z karty zákazníka ze dne datum je patrno, že předchůdce žalobkyně zjišťoval osobní a majetkové poměry žalovaného před uzavřením smlouvy. Z listiny vyplývá, že žalovaný pobíral čistou mzdu ve výši částka měsíčně. V kolonce výdaje žalovaný uvedla nájem ve výši částka, výdaje na domácnost částka, a ostatní náklady ve výši částka měsíčně. Dále z karty zákazníka vyplývá, že žalovaný předložil při ověřování příjmů nájemní smlouvu, SIPO, a výplatní pásku.
7. Z výzev k plnění bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu.
8. Z oznámení a smlouvy o postoupení pohledávky je patrno, že původní věřitel postoupil výše uvedené pohledávky za žalovaným žalobkyni a o postoupení pohledávky a o dlužné částce žalovaného písemně informoval.
9. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z), zákona č. 145/2010 Sb., a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
10. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platném do datum je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru účinném od 15.11.2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru účinném od 15.11.2016 pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:
14. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím název soudu ze dne datum, v řízení OPR- právnická osoba proti anonymizováno). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
20. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně v rozporu se zákonem neprokázala, že řádně ověřovala při uzavření obou smluv úvěruschopnost žalovaného. Soud podotýká, že informace o majetku žalované neměl možnost ověřit, vycházel pouze z údajů o uvedených v evidenční kartě, neboť žalobkyně soudu jiné listinné důkazy nepředložila, ani nenavrhla (např. kopie výplatní pásky, nájemní smlouva apod.). K argumentům žalobkyně, že žalovaný potvrdil svým podpisem pravdivost předložených listin, soud uvádí, že o jejich pravdivosti má soud pochybnosti, neboť není jasné, o jaké konkrétní příjmy se jednalo a zda jsou to příjmy určené na výživu žalované či jejího dítěte případně jiné osoby. Soud se domnívá, že vyhodnocení toho zda předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nelze ze strany soudu řádně v souladu se zákonem provést, bez posouzení konkrétních listin, jenž mohou úvěruschopnost žalovaného prokazovat.
21. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že svou povinnost uloženou jí shora citovaným ust. § 9 odst. 1 a rovněž v § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru účinném od 15.11.2016 splnila. Tato důkazní povinnost žalobkyně (dle § 120 o. s. ř.) je vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Je třeba zdůraznit, že pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, v daném případě žalobkyni, procesní újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
22. Jelikož se žalobkyně z jednání omluvila, nemohl soud žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu § 118a o.s.ř., aby ke svým tvrzením doplnila důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované.
23. Jelikož žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru náležitě s odbornou péčí zjišťoval schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto jsou obě spotřebitelské smlouvy, která odporují § 580 o.z., neplatné; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení v tomto případě činí částka, neboť žalovaný z částky, kterou mu zaslala žalobkyně, uhradil již částka u první smlouvy, dále částka u druhé smlouvy. Žalovaný je povinen uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.s.ř. a příslušného nařízení vlády a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení.
24. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednaných úvěrových smluv, tak jak je uvedeno ve výroku II.
25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně byla v dané věci převážně neúspěšná, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované žádné náklady řízení nevznikly.
26. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.