Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 222/2022-59
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 189 433,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 141 126,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 141 126,46 Kč od datum do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 8 855 Kč, to vše ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. Náklady řízení jsou splatné k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokátky.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 48 306,85 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 17 963,28 Kč, co do úroku ve výši 12,99 % ročně z částky 186 713,31 Kč od datum do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 323,37 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 186 713,31 Kč od datum do datum, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 45 586,85 Kč od datum do zaplacení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 141 126,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 141 126,46 Kč od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 8 855 Kč, to vše ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. Náklady řízení jsou splatné k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 48 306,85 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 17 963,28 Kč, co do úroku ve výši 12,99 % ročně z částky 186 713,31 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 323,37 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 186 713,31 Kč od [datum] do [datum], a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 45 586,85 Kč od [datum] do zaplacení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném úhrady 189 433,31 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 186 713,31 Kč od datum do zaplacení, ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 12,99 % ročně z částky 186 713,31 Kč od datum do zaplacení, úhrady kapitalizovaného smluvního a zákonného úroků z prodlení ve výši 17 963,28 Kč a ve výši 1 323,37 Kč za dobu od datum do datum. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o příjmení půjčce číslo (dále jen„ smlouva“), na základě které předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 12,99 % ročně a s dalšími poplatky podle smlouvy. Žalovaný uhradil částku ve výši 58 873,54 Kč (viz doplnění žalobního tvrzení na čl. 52v spisu). Další platby již neprovedl. Předchůdkyně proto přistoupila dne datum k zesplatnění dluhu. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že tuto zkoumala prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (příjmení), kontrolou veřejnou databází (insolvenční rejstřík, databáze MV ČR) a nezjistila žádnou skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žalobkyně tvrdila, že je aktivně legitimována k podání předmětné žaloby, když pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek z datum uzavřené mezi předchůdkyní a právnická osoba a.s. (dále jen„ přechodná věřitelka“) s tím, že přechodná věřitelka dne datum uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní.
2. Žalovaný učinil nespornými skutková žalobní tvrzení (viz jeho procesní stanovisko zjištěné u jednání před soudem dne datum čl. 55 spisu), uvedl, že je pravdou, že mu byla poskytnuta převodem na účet částka ve výši 200 000 Kč, že uhradil pouze některé splátky a připustil, že tak, jak tvrdí žalobkyně, uhradil 58 873,54 Kč. Vysvětlil, že další splátky již nehradil z toho důvodu, že přišel o zaměstnání, a dostal se do finanční tísně.
3. Právní zástupkyně žalobkyně se, ač řádně předvolána, nedostavila k nařízenému jednání. Soud ve věci rozhodl v její nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
4. Z nesporných tvrzení účastníků, z návrhu na uzavření smlouvy (čl. 16-19 spisu), z akceptace návrhu (čl. 20 spisu) a z výpisu z účtu (čl. 21-26 spisu) soud zjistil, že na základě návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo ze dne datum a akceptace tohoto návrhu ze dne datum došlo mezi předchůdkyní a žalovaným k uzavření smlouvy o příjmení půjčce, na základě které se předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 200 000 Kč převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal jistinu úvěru uhradit předchůdkyni formou 120 pravidelných měsíčních splátek po 3 201 Kč s ročním úrokem ve výši 12,99 %, RPSN byla stanovena na 13,85 %. Splátky měly být hrazeny vždy k 18. dni v měsíci počínaje dnem datum. Úvěr měl být splácen prostřednictvím účtu č. bankovní účet. Jistina úvěru ve výši 200 000 Kč byla na účet žalovaného č. bankovní účet poskytnuta dne datum. V průběhu úvěrového vztahu uhradil žalovaný 58 873,54 Kč. Další platby již neprovedl.
5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které dne datum poskytla předchůdkyně žalovanému převodem na účet částku ve výši 200 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
6. Z údajů klienta, které žalobkyně soudu předložila (čl. 27 spisu), z návrhu na uzavření smlouvy (čl. 16-16 spisu) a z výpovědi žalovaného, který byl u jednání slyšen jako účastník řízení, soud zjistil, že dne datum žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán jako manuální pracovník u společnosti právnická osoba od dubna 2018 s čistým měsíčním příjmem 27 500 Kč. Žalovaný návrh na uzavření smlouvy podával osobně na pobočce anonymizováno v obec část obce, kde k prokázání výše příjmu předkládal výplatní pásky. Pokud jde o individuální výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy, tyto předchůdkyně nikterak nezjišťovala, tak, jak uvedl žalovaný, s tím, že v tomto směru ze strany žalobkyně absentují jakákoli skutková tvrzení.
7. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, když nezjišťovala individuální výdaje žalovaného. K jednání se zástupkyně žalobkyně nedostavila, proto nemohla být poučena o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010 , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
8. S ohledem na shora uvedené soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel převodem na účet částku ve výši 200 000 Kč a uhradil 58 873,54 Kč.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 58 873,54 Kč a předchůdkyní mu byla poskytnuta částka 200 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 141 126,46 Kč (200 000 – 58 873,54). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovaný měl do datum dlužnou částku uhradit. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. od datum povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,5 % ročně až do zaplacení.
11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (viz čl. 28-31 spisu), smlouvou o postoupení pohledávek z datum, včetně notifikačního oznámení a dokladů o jeho odeslání (čl. 37a-39 spisu) a smlouvou o postoupení pohledávek ze datum, včetně přílohy (čl. 34v-36 spisu).
12. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba jí splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku. Soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
13. Jak vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , obecná lhůta pro splnění povinnosti stanovené soudním rozhodnutím činí tři dny. Splátky, stejně jako jiná, zpravidla delší, lhůta k plnění představují výjimku z tohoto pravidla. Při její aplikaci je soud povinen dbát jak odůvodněných potřeb dlužníků, tak také oprávněných zájmů jejich věřitelů a splátky stanovit v takové výši, aby mohly být dlužníkem pravidelně dodržovány, a aby se věřiteli dostalo úhrady jeho pohledávky v přiměřené lhůtě.
14. Po posouzení rozhodných skutečností, zejména na žádost žalovaného, aby mu bylo umožněno uhradit dluh ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, s ohledem na to, že se jedná o vysokou částku, kterou má uhradit, a že splácí další splátky půjček ve výši 10 000 Kč měsíčně, dospěl soud k závěru, že žádosti žalovaného o splátky vyhovět lze. Přihlédl přitom zejména k jeho sociální situaci, kdy žalovaný vypověděl, že v současné době je zaměstnán ve právnická osoba v obec jako stavební dělník s průměrným měsíčním příjmem okolo 30 000 Kč, je svobodný, bydlí i rodičů, kterým přispívá na bydlení a stravu 5 000 Kč měsíčně, jakož i ke skutečnosti, že žalobkyně je silnou kapitálovou společností a splátky dluhu, byť dlouhodobější, proto závažným způsobem negativně neovlivní výsledky jejího hospodaření. Výše splátek byla soudem navíc stanovena tak, aby jí žalobkyně byla schopna akceptovat, když uvedenými splátkami by měla být dlužná částka uhrazena do 28 měsíců. S ohledem na shora uvedené soud shledal důvody pro uložení plnění v měsíčních splátkách ve výši po 5 000 Kč, přičemž se jedná o minimální splátku, když nižší splátky již žalovanému vzhledem k dlužné částce nebylo možno vyměřit. Oprávněné zájmy věřitelky jsou pak chráněny uložením plnění splátek pod ztrátou jejich výhody (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2017 čj. 15 Co 115/2017 -36).
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 61 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 22 % (61% - 39%) účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 8 855 Kč. Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 40 248 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 7 578 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby po 8 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), tj. 26 100 Kč, 3 režijní paušály ke 3 úkonům po 300 Kč, tj. 900 Kč, a 21% DPH počítanou ze všech položek, tj. z částky 27 000 Kč, což představuje 5 670 Kč 22 % z částky 40 248 Kč představuje 8 855 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu a neúspěchu soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn . ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, tj. ke dni datum Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právní zástupkyně žalobkyně taktéž formou splátek tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.