Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 243/2022-50
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 25 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 100 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 12 900 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 609,17 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 492,10 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 900 Kč od datum do zaplacení, co do úroku 20,82 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 100 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 12 900 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 609,17 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 492,10 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 900 Kč od [datum] do zaplacení, co do úroku 20,82 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném úhrady částky 25 000 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 20,82 % ročně z částky 15 0000 Kč od datum do zaplacení, úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 609,17 Kč a úhrady kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 492,10 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 465 Kč do datum. Žalovaný uhradil 2 900 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenaných do karet zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Smlouvou o postoupení pohledávek ze datum postoupila předchůdkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a řádně předvolaného a omluveného právního zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (čl. 13 a násl. spisu) soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 27 900 Kč vrátit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 465 Kč počínaje dnem datum do datum. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně, které nebylo sporováno, uhradil 2 900 Kč. Další platby již na dluh neprovedl.
4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne datum poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
5. Žalobkyně v rámci doplnění žaloby (čl. 25-26 spisu) skutkově tvrdila, že příjmy a výdaje žalovaného v rámci hodnocení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy byly uvedeny do karty zákazníka ze dne datum, žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako skladník ve právnická osoba anonymizováno s průměrným čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti.
6. V kartě zákazníka z datum (čl. 27-28 spisu) je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako skladník ve právnická osoba anonymizováno s průměrným čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč, výdaje na bydlení jsou uvedeny částkou 3 000 Kč a osobní výdaje částkou 5 000 Kč. Celkový příjem je uveden částkou 18 000 Kč a celkové výdaje částkou 8 000 Kč, použitelný příjem je tedy uveden částkou 10 000 Kč. V kartě zákazníka je uvedeno, že k prokázání příjmů žalovaný předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a k prokázání výdajů nájemní smlouvu. Z předložené pracovní smlouvy (čl. 36-36 spisu) soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou od datum jako skladník u právnická osoba anonymizováno ČR obec a číslo. Z výplatních pásek (čl. 37 spisu) za leden, únor a duben 2020 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného představuje 24 000 Kč a z nájemní smlouvy (čl. 34-35 spisu) soud zjistilo, že žalovaný bydlí společně ještě s další osobou v bytě. Na základě uvedených listin soud dospěl k závěru, že předchůdkyně řádně zkoumala před uzavřením smlouvy příjmovou stránku žalovaného, přičemž závěry, ke kterým dospěla, měla také podloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami. Nezkoumala však řádně výdajovou stránku žalovaného, výdaje nejsou ničím podloženy a předchůdkyně zřejmě vycházela pouze z informací, které jí sdělil žalovaný.
7. Za daného stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když neprověřila výdajovou stránku poměrů žalovaného a vycházela pouze z jeho informací. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně dne datum obdržel v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a uhradil částku ve výši 2 900 Kč.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 2 900 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 15 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 12 100 Kč (15 000 – 2 900). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do datum v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od datum, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 8,5 % ročně do zaplacení (limitovaný žalobou).
11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.