Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 184/2022-111

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 79 418,32 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 190 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 4.6.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Pro částku 65 228,32 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 428,06 Kč od 4.6.2022 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 27 156 Kč od 4.6.022 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 190 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 4.6.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Pro částku 65 228,32 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 428,06 Kč od 4.6.2022 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 27 156 Kč od 4.6.022 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 79 418,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 35 618,06 Kč od 4.6.2022 do zaplacení, a dále smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 27 156 Kč od 4.6.2022 do zaplacení, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo uzavřené elektronicky mezi stranami dne 6.5.2021. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr při úrokové sazbě ve výši 23 % ročně. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a celková částka splatná žalovanou měla činit 46 296 Kč (jistina 25 000 Kč, úroky 21 296 Kč). Uvedená částka měla být hrazena v měsíčních splátkách po 643 Kč. Účastníci úvěrové smlouvy si dále sjednali doplňkové služby, a to inkasní službu a dále doplňkovou službu jméno. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15.3.2022. Žalobkyně zaslala žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20.3.2022, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a dále sankce za zaslání této upomínky ve výši 300 Kč, žalovaný však tento splatný závazek neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5.4.2022, v níž ho vyzvala k úhradě dlužné splátky včetně sankce za první písemnou upomínku 300 Kč a sankce za druhou písemnou upomínku 500 Kč. Současně byl žalovaný poučen, že neuhradí-li splatné závazky, dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. Žalovaný ani poté nereagoval, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve výši 79 486,98 Kč, což bylo žalovanému oznámeno v dopise žalobkyně ze dne 21.4.2022. příjmení 79 486,98 Kč sestává z dosud neuhrazené jistiny ve výši 23 212,04 Kč, dlužných úroků ve výši 16 653,18 Kč, zbylé části doplňkové služby jméno ve výši 27 156 Kč (podpora – odklad 5 332 Kč, podpora – nemoc 10 912 Kč, podpora – práce 10 912 Kč), nákladů za upomínku č. 1 ve výši 300 Kč a č. 2 ve výši 500 Kč, jakož i smluvní pokuty za prodlení úvěru ve výši 59,74 Kč, a smluvní pokuty ve výši 11 606,02 Kč. Předmětem řízení je částka ve výši 79 418,32 Kč s ohledem na to, že žalobkyně z výše uvedených položek neuplatňuje pokutu za prodlení s úhradou splátky úvěru ve výši 59,74 Kč, a zohledňuje platbu žalovaného ve výši 8,92 Kč. Při uzavírání smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet dle podepsaného Dotazníku o posouzení bonity žalovaného, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) vyžádala od spotřebitele následující dokumenty: oboustrannou kopii občanského průkazu, výpisy z bankovního účtu spotřebitele. Dále posoudila schopnost spotřebitele splácet podle veřejných registrů. Žalobkyně má za to, že ke dni poskytnutí úvěru neexistovala důvodná pochybnost, že dlužník – žalovaný nebude úvěr splácet.

2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu písemně nevyjádřil.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil: Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo včetně příloh, z žádosti o zřízení inkasní služby a z žádosti o doplňkovou službu jméno, je v řízení prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, z čehož částka 9 786 Kč měla být vyplacena na žádost spotřebitele na úplnou úhradu závazku žalovaného vůči žalobkyni z úvěrové smlouvy ze dne 30.7.2020 a číslo částka 10 214 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet a částka 5 000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru a částka 9 876 Kč měla být vyplacena na účet věřitele. Článek II. smlouvy obsahuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného, prohlášení žalovaného o jeho oprávněnosti a schopnosti plnit závazky ze smlouvy, dále prohlášení žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě uvedených prohlášení žalovaného a jím předané dokumentace, informací z databází a jiných zdrojů, a to výpisu z insolvenčního rejstříku, evidence odcizených dokladů, registru příjmení, výpisem z účtu žalovaného za 3 kalendářní měsíce, včetně výplatních pásek a občanského průkazu. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a celková částka úvěru byla splatná ke dni 15.4.2027. Úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN 38,69 %. V bodě 4.9 smlouvy se žalovaný zavázal splatit poskytnutý úvěr ve výši 25 000 Kč a úrok ve výši 21 296 Kč, tj. celkem částku ve výši 46 296 Kč. Podle bodu 5.5 smlouvy žalobkyně je oprávněna zesplatnit jistinu úvěru, pokud žalovaný ani po dvou upomínkách neuhradí celou dlužnou částku. Pro tento případ byla sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 50 % zůstatku jistiny. V článku VII. smlouvy byly dohodnuty nepovinné doplňkové služby, a to doplňková inkasní služba a doplňková služba jméno s tím, že jejich podmínky jsou upraveny samostatnými smlouvami o inkasní službě a o doplňkové službě jméno. Ve smlouvě o inkasní službě žalovaný prohlásil, že má zřízen bankovní účet č. bankovní účet a souhlasil s inkasem z tohoto účtu. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytovateli (žalobkyni) za výkon inkasní služby po dobu trvání úvěru částku ve výši celkem 1 081 Kč v měsíčních splátkách, přičemž tato částka měla být hrazena současně s měsíční splátkou úvěru. Současně bylo dohodnuto pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru, že poskytovatel má nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z výše dlužné částky do zaplacení. Smlouva o inkasu byla uzavřena na dobu platnosti smlouvy o úvěru. Podle smlouvy o zřízení doplňkové služby jméno žalovaný měl možnost využít tří služeb – možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, dále možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců nad rámec v článku V. odst. 5.13 smlouvy o úvěru v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a dále možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců nad rámec článku V. odst. 5.13 smlouvy o úvěru v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. V souvislosti s touto doplňkovou službou se žalovaný zavázal k dalším plněním. Doplňková služba jméno byla sjednána na dobu platnosti smlouvy o úvěru. Součástí smlouvy o úvěru byl sazebník odměn za bankovní služby. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba na účtu žalobkyně č. bankovní účet, je dále zjištěno, že dne 31.7.2020 odešla z tohoto účtu na účet žalovaného částka 8 000 Kč pod variabilní symbol, dne 6.5.2021 došla platba ve výši 10 Kč na účet žalobkyně z účtu žalovaného se zprávou„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy číslo dne 7.5.2021 odešla z účtu žalobkyně na protiúčet č. bankovní účet (právnická osoba) částka 9 786 Kč pod variabilní symbol (celé jméno žalovaného), dále z účtu žalobkyně na účet žalovaného dne 7.5.2021 částka 10 214 Kč pod variabilní symbol (celé jméno žalovaného doplatek úvěru). Dopisem žalobkyně ze dne 20.3.2022, včetně kopie poštovního podacího archu, je v řízení dále prokázáno, že žalovaný byl upomenut k úhradě splátky splatné dne 15.3.2022 v celkové výši 1 081 Kč a současně byl upozorněn, že je povinen uhradit náklady na tuto upomínku ve výši 300 Kč. Stejně tak dopisem žalobkyně ze dne 5.4.2022, včetně kopie poštovního podacího archu, je v řízení také prokázáno, že žalovaný byl opakovaně upomenut k úhradě splátky splatné dne 15.3.2022 v celkové výši 1 081 Kč a současně byl upozorněn, že je povinen uhradit náklady na první upomínku ve výši 300 Kč a na tuto upomínku ve výši 500 Kč podle článku 5.4 smlouvy o úvěru. Dopisem právního zástupce žalobkyně, včetně kopie poštovního podacího archu ze dne 21.4.2022, je pak prokázáno, že tento oznámil žalovanému zesplatnění pohledávky z úvěrové smlouvy v celkové výši 79 486,98 Kč a k zaplacení do 3.6.2022. Výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z databáze neplatných dokladů ohledně žalovaného, kopií občanského průkazu žalovaného, výpisem z bankovního účtu žalovaného vedeného u právnická osoba bankovní účet za období od 15.1.2021 do 16.4.2021 je dále prokázáno, že žalobkyně si před poskytnutím úvěru žalovanému ověřila, že ten neprochází ani nikdy neprocházel insolvencí, ani exekucí, na jeho jméno není veden žádný neplatný osobní doklad, v předmětném období dle výpisu z účtu došly dvě platby od právnická osoba H&M ve výši 17 540 Kč a 15 917 Kč, na účet přicházely a odcházely platby od spol. TIPSPORT, žádné náklady v souvislosti s bydlením nejsou evidovány, zůstatky na účtech k číslo a k 16.4.2021 činily 203,06 Kč a 2 400 Kč.

4. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že: Mezi žalobkyní a žalovaným měla být 6.5.2021 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se měl zavázat uhradit žalobkyni částku 46 296 Kč v 72 splátkách po 643 Kč měsíčně, vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Úroková sazba měla činit 23 % ročně. Vedle smlouvy o úvěru si měly strany dále sjednat ve Smlouvě o inkasní službě, že žalovaný se zavázal zřídit ve prospěch žalobkyně inkaso ze svého účtu u banky k zajištění úhrady plnění z předmětné úvěrové smlouvy a současně se zavázal platit žalobkyni poplatek měsíčně společně s úvěrovými splátkami. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet jednak prohlášením samotného žalovaného, výpisem z jeho bankovního účtu za tři měsíce, jednak tím, že ověřila, že žalovaný ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy neprochází registrem insolvenčních dlužníků ani exekucemi a na jeho jméno není veden žádný neplatný osobní doklad. Zatímco žalobkyně svůj závazek splnila a úvěr ve výši 25 000 Kč žalovanému poskytla způsobem dohodnutým ve smlouvě, žalovaný dlužnou částku žalobkyni nevrátil, když jí uhradil toliko částku 10 810 Kč, jak vyplývá z žalobních tvrzení žalobkyně, která nebyla v řízení nijak rozporována.

5. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle 991 odst. 2 , , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti a je na místě jí částečně vyhovět, avšak z jiných právních důvodů, než tvrdila žalobkyně. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byla žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní částku ve výši 25 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ V daném konkrétním případě však žalobkyně výslovně tvrdila na výzvu soudu, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla zkoumána dostatečně, a to na základě informací sepsaných žalovaným o jeho příjmech a výdajích, které ani nebyly dostatečně ověřeny a dále nahlédnutím do registru dlužníků. Dle názoru soudu však tato argumentace žalobkyně nemůže v řízení obstát. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a za druhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě přitom z bankovního výpisu žalovaného nevyplývá, jaké životní náklady včetně nákladů na bydlení žalovaný splácí, jeho pravidelný měsíční příjem prokázán rovněž nebyl. Žalobkyně pak vůbec nezkoumala skutečné pravidelné výdaje žalovaného na bydlení, živobytí, nicméně i za tohoto stavu úvěr žalovanému poskytla a nyní tvrdí, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr bylo dostatečné a správné. S ohledem na výše uvedené zjištěné skutečnosti je však soud zcela odlišného názoru a má za to, že žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Soud byl připraven v rámci koncentrace řízení poučit při prvním jednání žalobkyni o nedostatečnosti tvrzení a důkazů ve vztahu k úvěruschopnosti, avšak žalobkyně se jednání neúčastnila a z tohoto důvodu nese následek svého procesního neúspěchu.

11. Žalobkyně přitom v řízení prokázala, že žalovanému poskytla celkem částku 25 000 Kč, žalovaný jí z této částky vrátil 10 810 Kč. S ohledem na tuto skutečnost tak soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni uhradil na jeho žalobkyní poskytnuté plnění bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) právě částku 14 190 Kč a to toliko s úrokem z prodlení, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, včetně poplatků, smluvních úroků, případně smluvních pokut, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyl žalovaný dalšími závazky ze smlouvy vázán. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 21.4.2022, dle kterého měl žalovaný uhradit svůj dluh do 3.6.2022. Žalovaný měl plnit nejpozději dne 3.6.2022, a protože tak neučinil, dostal se ode dne 4.6.2022 podle , , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 11,75 %, když tato výše úroku z prodlení odpovídá vládnímu Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

12. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané byl úspěšnější žalovaný, podle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.