Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 217/2022-19

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 2.992 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 2.792 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 2.1.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 200 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.153,60 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 2.792 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 2.1.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 200 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.153,60 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 2.992 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 2.792 Kč od 2.1.2021 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným pojistnou smlouvu číslo s počátkem pojištění od 1.12.2019. Žalovaný se zavázal platit pojistné ve výši 698 Kč splatné měsíčně. Roční pojistné činilo 8.376 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 1.9.2020. Žalobce vyzval žalovaného výzvou k zaplacení dlužného pojistného k uhrazení dlužné částky s upozorněním na možnost zániku pojistné smlouvy. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradil. K zániku pojištění došlo ke dni 1.1.2021. Za období od 1.9.2020 do 1.1.2021 činí dlužné pojistné 2.792 Kč. Dlužná částka se skládá z nedoplatku pojistného ve výši 2.792 Kč a nákladů na upomínání ve výši 200 Kč (v souladu se sazebníkem administrativních poplatků a všeobecnými pojistnými podmínkami). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka dne 10.6.2021.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud provedl důkaz nabídkou na uzavření pojistné smlouvy, výzvou k zaplacení dlužného pojistného ze dne 6.11.2020, oznámením o zániku pojištění ze dne 5.1.2021 a předžalobní upomínkou žalobce ze dne 5.2.2021, předžalobními upomínkami právního zástupce žalobce ze dne 10.6.2021, 24.1.2022. Na základě předložených důkazů má soud za prokázané že, účastníci uzavřeli dne 14.11.2019 pojistnou smlouvu rizikového životního pojištění s počátkem od 1.12.2019 na dobu 54 let. Žalovaný se v pojistné smlouvě zavázal platit pojistné ve výši 698 Kč, měsíčně. Upomínkou ze dne 6.11.2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení nedoplatku pojistného ve výši 1.446 Kč s upozorněním na možný zánik pojistného v případě nezaplacení dluhu do 1.1.2021. Dopisem ze dne 5.1.2021 žalobce oznámil žalovanému zánik pojištění dne 1.1.2021 a vyzval jej k úhradě nedoplatku pojistného ve výši 2.792 Kč do 19.1.2021. Předžalobní upomínkou ze dne 5.2.2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 2.992 Kč do 19.2.2021, kdy se částka skládá z nedoplatku pojistného 2.792 Kč a nákladů na upomínání ve výši 200 Kč.

Podle (dále jen o.z.) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje poskytnout pojistníkovi nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li pojistná událost, a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle ust. o.z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Podle o.z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva jejímž předmětem bylo rizikové životní pojištění s počátkem pojištění od 1.12.2019. Žalovaný se zde zavázal platit měsíční pojistné ve výši 698 Kč. Žalovaný pojistné řádně neplatil. Dle tvrzení žalobce nezaplatil pojistné splatné 1.9.2020. Pojištění zaniklo dle § 2804 o.z. pro neplacení pojistného. Vzhledem k tomu, že pojistitel má právo na zaplacení pojistného až do zániku pojištění, ke kterému došlo 1.1.2021, vznikla žalovanému povinnost uhradit dlužné pojistné do zániku pojištění ve výši 2.792 Kč (jak je žalobce vyčíslil).

Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaný pojistné řádně a včas neplatil a je v prodlení. Dle výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení v souladu s  tak, jak požadoval.

Žalobce dále požadoval zaplacení částky 200 Kč označený jako náklady za upomínání uvedený ve všeobecných obchodních podmínkách, dle názoru soudu jde o smluvní pokutu. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle uzavřené pojistné smlouvy jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy přílohy k pojistné smlouvě, smluvní ujednání a závěrečná ustanovení uvedená na zadní straně formuláře pojistné smlouvy.

Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity.

Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. ).

Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne datum, anonymizována tři slova a příjmení anonymizováno číslo až anonymizováno číslo, anonymizována dvě slova . anonymizováno číslo, anonymizována dvě slova). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek anonymizována tři slova anonymizováno příjmení jméno, anonymizována dvě slova) " (Rozsudek Soudního dvora ze dne datum, věc C číslo, bod 25 a 26).

Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu.

V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I .ÚS 3512/11.

V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že požadovat poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy, který není uveden ve smlouvě a odkaz na„ všeobecné pojistné podmínky a sazebník“ žalobce porušil zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o poplatcích je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu a proto soud žalobu pro částku 200 Kč s příslušenstvím zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 2.992 Kč. Soud pro částku 200 Kč žalobu zamítl a pro částku 2.792 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 93,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 6,5%. Poměr úspěchu tedy činí 87% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za dva úkony právní služby ( , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po 200 Kč ( advokátního tarifu), dvě náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za dva úkony právní služby ( , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po 100 Kč ( advokátního tarifu) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 126 Kč ( ). Jako účelně vynaložené náklady nelze považovat náklady s učiněním předžalobní výzvy prostřednictvím advokáta ze dne 10.6.2021 a 24.1.2022. Jak vyplývá z listinných důkazů, žalobce sám žalovaného k úhradě dluhu vyzýval a upomínal (předžalobní upomínkou ze dne 5.2.2021). Pozdější výzva právního zástupce žalobce tak byla zřejmě nadbytečná jak z pohledu ustanovení (kdy postačí výzva jedna), tak z pohledu dobrovolné úhrady dluhu (kdy předchozí výzvy se minuly účinkem). Náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně nelze přiznat ( ). Žalobci však náleží náhrada hotových výdajů, jež jemu samotnému vznikly s učiněním předžalobní výzvy. Vzhledem k tomu, že žalobce sám vyčíslil hodnotu zaslání upomínky částkou 200 Kč, přiznal soud žalobci náhradu ve výši 200 Kč. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení skládající se ze zaplaceného soudního poplatku, odměny právního zástupce v celkové výši 726 Kč a náhrada hotových výdajů žalobce spojených s předžalobní výzvou ve výši 200 Kč. Celkem 1.326 Kč z toho 87% činí částka 1.153,60 Kč, které soud žalobci přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání dle přípustné.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.