Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 118/2022-141
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 54.767,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 51.524,69 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 51.524,69 Kč od 2.2.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba žalobce se v částce 3.242,36 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 67,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.880,49 Kč, s 15,6% úrokem ročně z částky 54.043,05 Kč od 19.9.2018 do zaplacení, s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 54.767,05 Kč od 19.9.2018 do 1.2.2020 a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 3.242,36 Kč od 2.2.2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 13.427,92 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 51.524,69 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 51.524,69 Kč od 2.2.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobce se v částce 3.242,36 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 67,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.880,49 Kč, s 15,6% úrokem ročně z částky 54.043,05 Kč od 19.9.2018 do zaplacení, s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 54.767,05 Kč od 19.9.2018 do 1.2.2020 a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 3.242,36 Kč od 2.2.2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 13.427,92 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 54.767,05 Kč s příslušenstvím, neboť mezi právním předchůdcem žalobce, a to společností právnická osoba (dříve pod názvem právnická osoba) a žalovaným byla dne 12.2.2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 55.000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet a žalovaný se zavázal vedle poskytnutého úvěru hradit bance i úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 15,6% ročně, poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a dále další poplatky např. za upomínání, to vše formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Svých smluvních povinností žalovaný nedostál, když opakovaně se dostal do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroku a vyčíslených poplatků, a proto banka využila svého práva a dopisem ze dne 18.9.2018 ukončila poskytování úvěru a tento zesplatnila. Na poskytnutý úvěr žalovaný zaplatil toliko 3.475,31 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.10.2019 s účinností k 21.10.2019 postoupena na žalobce, což bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 5.11.2019.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Městský soud v Brně provedl důkaz žádostí o úvěr ze dne 12.2.2018, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vysvětlením některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace, výpisem z úvěrového účtu ze dne 2.3.2018 až 21.10.2019, oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 18.9.2018, smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, expres půjčka ze dne 12.2.2018, výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 22.1.2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24.10.2019 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.10.2019, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že právní předchůdce žalobce, a to právnická osoba (dříve právnická osoba) uzavřela s žalovaným dne 12.2.2018 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - expres půjčka, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55.000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vedle poskytnutého úvěru hradit bance i úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 15,6% ročně, poplatky za poskytnuté bankovní služby, případně další poplatky včetně pojištění schopnosti splácet úvěr, to vše formou pravidelných měsíčních anuitních splátek (měsíčních splátek jistiny úvěru a úroku v celkovém počtu 72 dnů, při měsíční anuitní splátce včetně úhrady pojištění ve výši 1.286,97 Kč). Žalovaný se tak zavázal zaplatit bance celkem 86.503,89 Kč. Své závazky ze smlouvy žalovaný porušil tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků včetně vyčíslených poplatků a proto banka využila svého práva a dopisem ze dne 18.9.2018 ukončila poskytování úvěru a k témuž dni úvěr zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.10.2019 s účinností ke dni 21.10.2019 byla pohledávka postoupena žalobci. Pohledávka za žalovaným činila ke ni postoupení celkem 62.063,89 Kč. Výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 22.1.2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 1.2.2020.
4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.
5. Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 12.2.2018 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 55.000 Kč.
13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
14. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/2018 , kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žalovaným, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjistil majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Žalobce si teda počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. § 86 odst. 1 ,2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplňují tyto povinnosti, má též pro širší společnost, neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýká pouze dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/18 soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ust § 588 o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/18 či Ústavního soudu, jak shora uvedeno). S ohledem na výše uvedené tedy dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky 51.524,69 Kč, tedy částky, která byla žalovanému prokazatelně poskytnuta. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci částku 51.524,69 Kč (55.000 Kč - 3.475,31 Kč), neboť dle ust. § 2991 o.z. se žalovaný na úkor žalobce obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud vyhověl žalobě i pokud jde o požadované příslušenství, kterými jsou jak kapitalizované tak i jdoucí úroky z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení a ve výši vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný byl ve věci zcela pasivní, neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči němu z hlediska hmotněprávního je nedůvodný.
15. S ohledem na shora uvedené a vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících nárocích žalobu jako nedůvodnou zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a tyto nároky žalobce jsou z tohoto důvodu zcela neoprávněné. Pokud se týká zamítnuté jistiny ve výši 3.242,36 Kč, tak v daném případě se jedná o rozdíl mezi původně žalovanou částkou a částkou soudem žalobci přiznanou (54.767,05 Kč - 51.524,69 Kč).
16. Výrok o náhradě nákladů řízení jed odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy při plném úspěchu žalobce by tomuto příslušelo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.191 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 3.300 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 7 ,13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř. ) tedy celkem 15.259 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce v tomto sporu byl jen částečně úspěšný, a to v rozsahu částky 51.524,69 Kč, což představuje 94% z původně žalované částky, při odpočtu neúspěchu od úspěchu (94% - 6%) soud přiznal žalobci v duchu shora citovaného zákonného ustanovení účelně vynaložených nákladů tohoto řízení toliko 88% z původně nárokované částky, a to 13.427,92 Kč.
17. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř. , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího a to ve třech písemných vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.