Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 131/2022-55

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou titul jméno příjmení

se sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 6 252 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 252 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 252 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 252 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 252 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 252 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokutu za porušení smluvené povinnosti sjednané ve smlouvě o úvěru. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 20. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. S ohledem na neplnění závazků ze strany žalovaného došlo k zesplatnění úvěru, kdy nová jistina činila částku 30 980 Kč. Žalobkyně zahájila soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu ve obec č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s rozsudkem název soudu č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí. Žalobkyně uvedla, že shora uvedený soud mimo jiné přiznal žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy ve výši 998 Kč a smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy ve výši 5 250 Kč (tj. 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 30 980 Kč za období od prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru do 12. 6. 2018). Předmětným rozsudkem zdejšího soudu pak bylo dle žalobkyně žalobě, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny trvalo i po datu 12. 6. 2018 a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 30 980 Kč za dobu od 13. 6. 2018 do 14. 3. 2022, v souladu s limity v čl. 6 smlouvy a s ustanovením § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 6 252 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 252 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení.

2. Dne 26. 9. 2022 se uskutečnilo jednání, při kterém právní zástupkyně žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, neboť bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného. Soud tomuto návrhu nevyhověl, jednak z důvodu, že žalovaný byl k tomuto jednání předvolán vzorem č. 14 , nikoliv vzorem č. 18 s poučením o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání pro případ, že se k jednání bez řádné omluvy nedostaví, především však z hmotněprávního – dále uvedeného – hlediska.

3. Dle ustanovení , , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle a 2 kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

4. Dle ustanovení , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle ustanovení , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Dle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

8. Dle ustanovení , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ustanovení , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je

11. Soud si připojil spis vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka mezi týmiž účastníky. Z hodnocení klienta ze dne 20. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má čistý měsíční příjem ve výši 9 666 Kč ze zaměstnání u anonymizována dvě slova obec s datem nástupu datum, výdaje žalovaného byly vyčísleny ve výši 3 410 Kč (jako životní minimum), 2 000 Kč na bydlení a 500 Kč na položku ostatní. Dále žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, bydlí v pronájmu. Paní jméno příjmení za centrálu žalobkyně v poznámkách uvedla„ CEE OK, INKASO NEDOLOŽENO“ a schválila poskytnutí úvěru žalovanému. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 20. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaný nemá evidovanou žádnou splátku po splatnosti. Z výpisu z registru NRKI/BRKI ze dne 20. 7. 2017 soud zjistil, že žalovanému byl vygenerován příznak č. 14, což znamená, že je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti, nebylo mu tedy přiděleno žádné skóre.

12. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva o revolvingovém úvěru číslo ze dne 20. 7. 2017 (dále jen„ smlouva o úvěru“) vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo uzavřeno ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni celkem uhradit částku 98 352 Kč za dobu trvání úvěru v délce 48 měsíců, při celkové výši splátky 2 049 Kč a zápůjční úrokové sazbě 151,58 % ročně. Dle čl. 1 smlouvy o úvěru provedl poskytovatel před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti klientů, kteří mu v této souvislosti předložili originály platných osobních dokladů, dokladů o příjmu a další doklady a informace požadované poskytovatelem nezbytné pro posouzení jejich úvěruschopnosti. Dle čl. 6 smlouvy o úvěru je žalovaný, jestliže se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tyto smluvní pokuty jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, je dle čl. 6 smlouvy o úvěru žalobkyně oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků a automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplacení, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2 části B smlouvy. Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu dle čl. 6 smlouvy o úvěru povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

13. Z oznámení ze dne 13. 11. 2017 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s úhradou dlužných splátek o více než 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy a vyzvala ho k okamžité úhradě částky 32 578 Kč (tj. původní jistina ve výši 25 000 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 5 980 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů souvisejících s prodlením ve výši 600 Kč).

14. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 3. 2022, včetně podacího archu, vyplývá, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 6 252 Kč (smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru denně za dobu od 13. 6. 2018 do data sepsání této předžalobní výzvy) a upozornila ho na možnost jejího soudního vymáhání.

15. Z rozsudku Okresního soudu ve obec č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí soud zjistil, že v tomto řízení byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 598 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 598 Kč od 12. 6. 2018 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 5 250 Kč. Návrh žalobkyně na zaplacení částky 5 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 980 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 255,80 Kč a úroku ve výši 95,90 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 022, byl výrokem II zamítnut a žádnému z účastníků řízení nebyly přiznány náklady řízení (výrok III.). Soud v odůvodnění tohoto rozsudku dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč. Soud vyhověl žalobě pouze částečně, a to pokud se týká nezaplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, tedy částky 26 598 Kč, úroku z prodlení a dále smluvní pokuty z jistiny úvěru ve výši 5 250 Kč (tj. 0,1 % denně z částky 25 000 Kč od 15. 11. 2017 do 12. 6. 2018). Soud pak dále dospěl k závěru, že smluvní ujednání o sjednání úroků ve výši 151,58 % je rozporné s dobrými mravy a dané ujednání je tak absolutně neplatné. Soud tedy nepřiznal žalobkyni právo na úhradu částky 5 980 Kč (tj. kapitalizovaný úrok z úvěru), úrok z prodlení z této částky, smluvní pokutu z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 1 255,80 Kč (tj. 0,1 % denně z částky 5 980 Kč od 15. 11. 2017 do 12. 6. 2018) a rovněž ani úrok ve výši 59,9 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 11. 2017 do zaplacení.

16. K odvolání žalobkyně pak vydal název soudu rozsudek č. j. číslo jednací ze dne 6. 8. 2020 ve kterém v rozsahu napadeném odvoláním rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud pak oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, když vycházela jen z údajů zaznamenaných v „ hodnocení klienta“, aniž by tyto údaje byly jakkoli doloženy. Rovněž nebyly nijak doloženy ani příjmy žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí, je dle názoru odvolacího soudu předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná a žalovaný má vrátit pouze poskytnuté plnění. Z neplatné smlouvy o úvěru nemůžou žalobkyni náležet ani nároky na úroky z úvěru, které požadovala.

17. S přihlédnutím též k § 13 o. z. je nezbytné shora vyložené právní závěry odvolacího soudu reflektovat při rozhodování ve skutkově obdobných případech, tj. i v poměrech této právní věci, neboť v opačném případě by nalézací soud postupoval nepředvídatelně, svévolně, tedy v rozporu s principem právní jistoty coby esence právního státu, pakliže by takové jemu známé rozhodnutí odvolacího soudu při rozhodování pominul, případně ve svém rozhodnutí nevysvětlil důvod, proč se od již instančně vyšším soudem vyložených právních závěrů odchýlil; v daném případě ovšem podepsaný soud nemá žádný racionální důvod se od uvedené judikatury odvolacího soudu jakkoliv odchylovat.

18. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo uzavřeno ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách. Částka 25 000 Kč byla žalovanému poskytnuta, avšak žalovaný ničeho neuhradil, a proto došlo k zesplatnění pohledávky. Následně Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že při uzavření smlouvy o úvěru nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, neboť si žalobkyně nenechala předložit skutečné příjmy a výdaje žalovaného.

19. Při uzavření smlouvy žalobkyně vystupovala jako podnikatel poskytující spotřebitelský úvěr a žalovaný postupoval dle ustanovení jako spotřebitel. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení . Z výše uvedeného plyne, že se na smluvní vztah použijí příslušná ustanovení , o spotřebitelském úvěru, a to včetně povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud vyšel z rozhodnutí název soudu č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, když dospěl ke shodnému závěru, že žalobkyně řádně neposoudila před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně totiž pochybila, když se spolehla na tvrzení uvedená žalovaným o jeho poměrech, aniž by si jeho majetkové poměry jakkoli ověřila (např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 1. 4. 2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

20. Jelikož žalobkyně postupovala při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v rozporu s ustanovením § 86 je dle ustanovení § 87 odst. 1 taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo.

21. Z vyloženého vyplývá, že žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Z tohoto důvodu soud žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty nepřiznal, neboť je smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným neplatná, a tedy nebyla ani platně sjednána smluvní pokuta dle čl. 6 smlouvy o úvěru. Soud tedy žalobu na zaplacení smluvní pokuty v celém rozsahu zamítl.

22. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , , podle něhož má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Ve věci byl úspěšný žalovaný, kterému však – vycházeje z obsahu spisu - žádné (účelně vynaložené) náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).