Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 319/2022-74
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 12 231,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 5 731,41 Kč, úrok ve výši 29,00 % ročně z částky 10 431,41 Kč za dobu od 11. 11. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 698,56 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 12 231,41 Kč za dobu od 25. 11. 2021 do 29. 4. 2022 a z částky 3 931,41 Kč za dobu od 30. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 500 Kč za dobu od 30. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 5 731,41 Kč, úrok ve výši 29,00 % ročně z částky 10 431,41 Kč za dobu od 11. 11. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 698,56 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 12 231,41 Kč za dobu od 25. 11. 2021 do 29. 4. 2022 a z částky 3 931,41 Kč za dobu od 30. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 500 Kč za dobu od 30. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 12 231,41 Kč spolu s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 10 431,41 Kč za dobu od 11. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 698,56 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 12 231,41 Kč za dobu od 25. 11. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. právnická osoba, se sídlem adresa, IČO (dále také jako banka) a žalovaným byla dne 28. 7. 2017 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách (dále jen Smlouva), v rámci níž byl žalovanému zřízen kontokorentní úvěr – anonymizováno povolením debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného. Nedílnou součástí Smlouvy byly Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 28. 7. 2017 a ze dne 12. 3. 2018, Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 9. 2014 (dále jen VPP) a Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 1. 12. 2016. Dle Dispozic byl žalovanému povolen úvěrový limit (debetní zůstatek) ve výši 5 000 Kč, který byl navýšen na úvěrový limit ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal dodržovat podmínky pro vedení běžného účtu a zejména pravidelně splácet debetní zůstatek na tomto účtu. Žalovaný se zavázal, že nepřekročí výši povoleného debetu, že splatí povolený debet minimálně jedenkrát za 180 dní, jinak banka zruší povolený limit a převede debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet povoleného limitu anonymizováno. Jelikož žalovaný neplnil sjednané podmínky, využila banka svého oprávnění ze Smlouvy a VPP a převedla dne 7. 7. 2020 debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet, tuto skutečnost oznámila žalovanému a požádala jej o uhrazení splatného anonymizováno v měsíčních splátkách spolu s úrokem 29,00 % ročně. Žalovaný však splátky nehradil řádně, a proto mu banka oznámila zesplatnění dluhu na úvěrovém účtu ke dni 10. 11. 2020. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Následně byla pohledávka bankou postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 na žalobce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 10 431,41 Kč, na úroku z prodlení částku 698,56 Kč a na poplatcích částku 1 800 Kč. Žalovaný dluh i přes písemnou výzvu k úhradě ze dne 14. 4. 2022 neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 28. 7. 2017, Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 28. 7. 2017, Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 12. 3. 2018, standardních informací o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvních informací pro anonymizováno, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z úvěrového účtu č. ú. bankovní účet ze dne 22. 11. 2021, upomínky ze dne 11. 5. 2020 25. 5. 2020, 22. 8. 2020, 20. 9. 2020, 20. 10. 2020, oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 11. 11. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 19. 11. 2020, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek a včetně dohody o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 včetně podacího lístku ze dne 9. 12. 2021, Základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných od 1. 12. 2016, Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba účinných od 1. 11. 1999, Všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 9. 2014, sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 9. 2013, oznámení o změnách smluvní dokumentace účinných od 1. 1. 2021, 1. 4. 2021, úrokového lístku účinného od 17. 12. 2013, žádosti o povolení debetního zůstatku anonymizováno ze dne 12. 3. 2018, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu včetně přehledu příjmů za období prosinec 2017, leden až únor 2018, transakční historie běžného účtu žalovaného č. ú. bankovní účet za období březen až prosinec 2020, transakční historie úvěrového účtu č. ú. bankovní účet za období červenec 2020 až listopad 2021, vyjádření banky právnická osoba k procesu posouzení úvěryschopnosti ze dne 17. 10. 2022 včetně přílohy a z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 14. 4. 2022, soud zjistil následující skutkový stav věci:
Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 28. 7. 2017 Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které umožnila banka žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu anonymizováno ve výši 7 000 Kč oproti závazku poskytnutý kontokorentní úvěr řádně splácet a nepřekročit jeho výši. Nedílnou součástí Smlouvy byly Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 28. 7. 2017 a ze dne 12. 3. 2018 a Všeobecné produktové podmínky. Žalovaný se zavázal, že zajistí na svém běžném účtu, k němuž byl poskytnut kontokorentní úvěr, kreditní zůstatek minimálně jedenkrát za 180 dní čerpání anonymizováno, že zajistí na svém běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem a nepřekročí výši povoleného úvěrového limitu. Žalovaný svým povinnostem nedostál, proto banka smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru anonymizováno na běžném účtu vypověděla, kontokorentní úvěr zesplatnila ke dni 10. 11. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Následně byla pohledávka za žalovaným bankou postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 na žalobce a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dne 30. 11. 2021 oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný čerpal kontokorentní úvěr v sedmi platbách, dne 11. 12. 2019 v částce 659,92 Kč (bezkontaktní platba), dne 12. 12. 2019 v částce 289 Kč (platba kartou na internetu), dne 12. 12. 2019 v částce 206,10 Kč (platba kartou v mobilu), dne 12. 12. 2019 v částce 191 Kč (bezkontaktní platba), dne 12. 12. 2019 v částce 456,60 Kč (bezkontaktní platba), dne 13. 12. 2019 v částce 4 600 Kč (příkaz k úhradě) a dne 15. 12. 2019 v částce 97,38 Kč (splátka úvěru číslo), tedy v souhrnné výši 6 500 Kč. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 14. 4. 2022 k úhradě dluhu.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o kontokorentním úvěru – anonymizováno, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 26. 10. 2022, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi Czech Banking Credit Bureau, získal informace přímo od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 19 161 Kč, v pracovním poměru na dobu určitou do 30. 11. 2018, dále uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádné vyživované osoby, nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky závazků, jeho ostatní nezbytné náklady činí 0 Kč, počet zdrojů příjmů jeden a čistý měsíční příjem domácnosti 45 000 Kč; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, žalobce doložil pouze žádost o poskytnutí úvěrového produktu, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu a vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti; žalobce další důkazy nedoložil, nedoložil pracovní smlouvu, nedoložil výplatní pásky, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. příjmení, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR- právnická osoba, ve věci C číslo).
14. V důsledku neplatnosti smlouvy o kontokorentním úvěru – anonymizováno povolením debetního zůstatku na běžném účtu jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení poplatků v rámci kontokorentního úvěru anonymizováno na běžném účtu a poplatků v rámci kontokorentního úvěru anonymizováno na úvěrovém účtu.
15. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o kontokorentním úvěru částku 6 500 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž na dluh neuhradil ničeho, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobci částku 6 500 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 500 Kč za dobu od 30. 4. 2022 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 29. 4. 2022), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství, tj. úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 10 431,41 Kč za dobu od 11. 11. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 698,56 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 231,41 Kč za dobu od 25. 11. 2021 do 29. 4. 2022 a z částky 3 931,41 Kč za dobu od 30. 4. 2022 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
17. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust.
§ 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).