Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 167/2022-43
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 15 497 Kč
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 497 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 497 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 497 Kč představující smluvní pokutu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na podkladě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč předvedla na jeho účet a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele jako jeho provizi, naproti tomu se žalovaný zavázal poskytnuté prostředky spolu s úroky vrátit ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, celkem částku 37 500 Kč. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a dostal se do prodlení, přičemž žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a rovněž jí vznikl nárok na smluvní pokutu 0,1 % denně z neuhrazené zůstatku úvěru a smluvní pokutu 0,1 % denně z neuhrazených splátek, kdy doposud se jedná o částku 15 497 Kč (z částky 31 563 Kč za dobu od datum do datum). Právě zaplacení této smluvní pokuty se žalobkyně v tomto řízení domáhá. Žalobkyně zaslala dne datum žalovanému výzvu k úhradě dlužné smluvní pokuty, žalovaný však ničeho neuhradil.
2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že si vyžádala výplatní pásky za dva kalendářní měsíce z pracovního poměru žalovaného, jakož si vyžádala i částečný výpis z běžného účtu žalovaného, který potvrzuje dobírku mzdy. Žalovaný byl lustrován v rámci databáze CEE, v insolvenčním rejstříku, katastru nemovitostí. O posouzení úvěruschopnosti žalobkyně učinila zápis. Z předložených výplatních pásek žalobkyně dospěla k závěru, že průměrná mzda žalovaného je 22 851 Kč měsíčně. Žalovaný měl negativní výpis jak v CEE, tak v insolvenčním rejstříku a zároveň do čestného prohlášení sepsal své závazky a výdaje. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný měl jednu vyživovací povinnost. U nákladů na bydlení žalobkyně vycházela i z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení, přičemž v obci obec byly tyto normativní náklady dány částkou 5 374 Kč. Žalobkyně také zohlednila výši existenčního a životního minima na jednotlivce, celkem 6 350 Kč, jakož i přihlédla k průměrným výdajům obyvatelstva v roce rok. Žalobkyně tedy počítala s tím, že po odečtení běžných výdajů (životního minima 3860 Kč a nákladů na nájemní bydlení výši 5000 Kč a dalších jiných pravidelných výdajů ve výši 3000 zbyde žalovanému částka 13 140 Kč měsíčně, ze které je schopen hradit měsíční splátku a zároveň je i schopen hradit částku 4800 Kč jako splátku úvěrů, kterou sice žalovaný neuvedl ve svém čestném prohlášení, ale žalobkyně ji zohlednila jako pravidelnou měsíční platbu.
3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a uvedl, že dluh vůči žalobkyni má celý splacen.
4. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
5. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
6. Z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo která byla oběma smluvními stranami podepsána dne datum, soud zjistil, že žalovaný tímto požádal žalobkyni o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč na jeho účet, který zde uvedl, s tím, že 2 500 Kč z této částky bude proplacena zprostředkovateli, a to na pokyn žalovaného. Naproti tomu se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 37 500 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Pokud se týká údajů žalovaného, soud zjistil, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájemním bytě, má jednu vyživovací povinnost a na splátky dalších úvěru hradí měsíčně 4 800 Kč. Pokud se jedná o příjmy a výdaje, tyto se shodují se zápisem žalobkyně. V čl. IV. je upravena i smluvní pokuta.
7. Z potvrzení o provedené transakci bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na dříve označený účet žalovaného částku 27 500 Kč dne datum.
8. Výpisem z Katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem pozemku - orné půdy.
9. Z výpisu z CEE soud zjistil, že k žalovanému zde nebyl nalezen žádný záznam. Žádný záznam rovněž nebyl nalezen ve výpisu z insolvenčního rejstříku.
10. Z písemného záznamu o posouzení úvěruschopnosti zákazníka, který vypracovala žalobkyně, vyplývá, že žalovaný označil příjmy 25 000 Kč, příjmy domácnosti 40 000 Kč a uvedl výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, výdaje na úvěry 4 800 Kč a ostatní náklady ve výši 3 000 Kč. Ze zápisu dále vyplývá, že žalovaný měl dvě vyživovací povinnosti (vč. manžela). Dále jsou v zápise rozepsána statistická data.
11. Výpisem z účtu žalovaného za měsíc duben rok soud zjistil, že počáteční zůstatek byl mínus 2 033,20 Kč, a konečný zůstatek mínus 5 025,61 Kč. Výpis z účtu dále prokazuje, že žalovaný dne datum zaplatil webová adresa částku celkem 4 360 Kč. Dále takto bylo prokázáno, že na tento účet došla platba od zaměstnavatele 19 494 Kč.
12. Výplatní páskou za měsíc březen rok bylo prokázáno, že v tomto měsíci byla čistá mzda žalovaného 19 494 Kč. Ve výplatní pásce za měsíc duben rok pak je uvedeno, že čistá mzda je 25 908 Kč přičemž se jedná o náhrady za pracovní úraz.
13. Z předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty nejpozději do 7 dnů od odeslání této výzvy. Podle připojeného podacího lístku byla tato zásilka odeslána dne datum.
14. Z takto předložených důkazů soud již ničeho dalšího nezjišťoval, a to pro níže rozvedený právní závěr. Soud se rovněž nezabýval předchozím řízením a provedenou exekucí, neboť pro uvedený právní závěr jsou tyto skutečnosti nadbytečné. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
15. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum poskytla žalobkyně na žádost žalovaného žalovanému převodem finanční prostředky, konkrétně částku 30 000 Kč, nicméně z této částky byla částka 2 500 Kč poukázána na pokyn žalovaného zprostředkovateli úvěru. Žalovaný se zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 37 500 Kč. Před sjednáním dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že jednak vycházela z prohlášení, které žalovaný uvedl v dohodě, tedy, že je je svobodný, bydlí v nájemním bytě, má jednu vyživovací povinnost a na splátky dalších úvěru hradí měsíčně 4 800 Kč, jeho příjem činí 25 000 Kč, příjem domácnosti pak 40 000 Kč a že na bydlení vynakládá částku 5 000 Kč. Příjmy žalovaného si žalobkyně ověřila z výpisu z účtu za měsíc duben rok a dále ze dvou výplatních pásek, a to za měsíc březen rok (v tomto měsíci byla čistá mzda žalovaného 19 494 Kč) a za měsíc duben rok (čistá mzda byla 25 908 Kč, ale jednalo se zcela o náhrady za pracovní úraz). Na výpisu z účtu žalovaného za měsíc duben rok byl počáteční zůstatek - 2 033,20 Kč, a konečný zůstatek - 5 025,61 Kč. Výpis z účtu dále prokazuje, že žalovaný dne datum zaplatil webová adresa částku celkem 4 360 Kč. Žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku a ani v CEE. U nákladů na bydlení žalobkyně vycházela i z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení, přičemž v obci obec byly tyto normativní náklady dány částkou 5 374 Kč. Žalobkyně také zohlednila výši existenčního a životního minima na jednotlivce, celkem 6 350 Kč, jakož i přihlédla k průměrným výdajům obyvatelstva v roce rok. Žalobkyně tedy počítala s tím, že po odečtení běžných výdajů (životního minima 3860 Kč a nákladů na nájemní bydlení výši 5000 Kč a dalších jiných pravidelných výdajů ve výši 3000 Kč zbude žalovanému částka 13 140 Kč měsíčně, ze které je schopen hradit měsíční splátku a zároveň je i schopen hradit částku 4800 Kč jako splátku úvěrů, kterou sice žalovaný neuvedl ve svém čestném prohlášení, ale žalobkyně ji zohlednila jako pravidelnou měsíční platbu. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.
16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Podle § 588 věty první o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které byly žalovanému na jeho žádost poskytnuty finanční prostředky ve výši 27 500 Kč bezhotovostním převodem na účet, který označil ve smlouvě a rovněž byla mezi účastníky ujednána smluvní pokuta. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
25. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
26. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto ověřovala z výplatních pásek, které soudu i předložila, nicméně je vhodné dodat, že výplatní pásky v počtu 2 kusů nejsou dostatečným podkladem pro zjištění průměrné mzdy, která se může v čase měnit. Nicméně i kdyby soud považoval zjištění příjmů žalovaného za dostatečné, tak rozhodně nelze považovat za dostatečné ověření si a zjištění údajů o výdajích žalovaného. Ačkoliv žalobkyně nabídla soudu dlouhý seznam statistických údajů, tak soud nemá za to, že takový postup je dostatečný. Žalobkyně měla ověřovat reálné výdaje žalovaného, navíc za situace, kdy sám žalovaný byl ochoten žalobkyni předložit výpis z účtu. Nelze tak ponechat bez povšimnutí, že na výňatku z výpisu z účtu se objevují platby žalovaného u webová adresa, jedná se tedy o sázení. Jen za den datum žalovaný prosázel částku 4 360 Kč. Na výpisu z účtu je také dobře patrné, že počáteční zůstatek na účtu (za období dubna rok) byl - 2 033 Kč, konečný zůstatek pak - 5 025,61 Kč. Jestliže žalobkyně i přes tyto údaje, které dále nezkoumala (např. aby zjistila, zda se jedná jen o výjimečnou situaci, nebo trvalý stav), žalovaného považovala za schopného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet, pak rozhodně nejednala s odbornou péčí. Je z logicky věci nemožné, aby žalovaný v situaci, kdy mu jeho příjmy nestačí na úhradu výdajů, byl solventní a dalo by se od něj očekávat, že zapůjčenou částku žalobkyni vrátí. Nadto žalobkyně ani nezkoumala příjmy a výdaje domácnosti, když sám žalovaný v žádosti uvedl, že jeho domácnost má příjem 40 000 Kč za měsíc. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
27. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba i smluvní pokutu, která byla ve smlouvě ujednána, považovat za absolutně neplatnou, tudíž žalobkyni nevzniklo právo na její zaplacení. S ohledem na uvedené, soud žalobu zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl částečný úspěch žalovaný, a to už jen s ohledem na kapitalizované příslušenství, které žalobkyně učinila předmětem žaloby, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.