Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
38 C 93/2022-46
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 13 785 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 095 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 6 095 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 7 690 Kč
-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 857,50 Kč,
-) s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 306,11 Kč,
-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019,
-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 3 905 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení,
-) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
se v této části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 095 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 6 095 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 7 690 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 857,50 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 306,11 Kč, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 3 905 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se v této části zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou, doručenou název soudu dne 18. 11. 2020 a postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní příslušnosti, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 785 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, se sídlem adresa, obec a číslo, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy; tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků (včetně poplatku za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 290 Kč) se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč se splatností poslední splátky dne datum. Žalovaný na pohledávku vzniklou ze smlouvy za trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 3 905 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 543,39 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 896,61 Kč a na poplatek za životní pojištění 65 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Pohledávka za žalovaným vzniklá z uvedené smlouvy poté byla, včetně příslušenství a se se všemi právy s nimi spojenými, postoupena žalobkyni původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, což žalovanému bylo písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Přitom ke dni postoupení činila celková výše pohledávky za žalovaným vzniklá z uvedené smlouvy částku 15 785 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 10 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 456,61 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 3 103,39 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 225 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě předmětné pohledávky ze strany žalobkyně vyzván předžalobní výzvou, přesto dluh neuhradil.
2. Žalovaný, ač byl usnesením vyzván, aby se k podané žalobě vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.
3. Soud pak ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., když souhlas účastníků s tímto procesním postupem je ve spise doložen; vycházel přitom z obsahu spisu a listin, které ve věci předložila žalobkyně.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti („ název“) číslo ze dne datum a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, jakož i oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne datum, soud vzal za prokázána tvrzení v žalobě uvedená ohledně uzavření smlouvy o úvěru a postoupení úvěrové pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný jako úvěrovaný a společnost právnická osoba, jako úvěrující mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které uvedená společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr podle smlouvy uhradil částku 3 905 Kč, jak to konečně tvrdí sama žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Ty spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).
5. Ze zákaznické karty ke smlouvě s podpisem žalovaného ze dne datum plyne, že žalovaný vykazoval čistý příjem 14 500 Kč, ten byl dle karty doložen výplatními páskami a potvrzením o příjmu od zaměstnavatele, tyto doklady však soudu předloženy nebyly, jako měsíční výdaje žalovaného je uvedena částka 7 000 Kč (z toho 4 000 Kč na bydlení - nájem, inkaso, energie a 3 000 Kč na osobní výdaje). Žalovaný v kartě uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, je zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou, soudu nebyla předložena pracovní smlouva ani potvrzení o příjmu žalovaného, nebyly předloženy výplatní pásky, nebyl předložen žádný doklad stvrzující výdaje žalovaného na bydlení u rodičů, nebyly tak zcela konkrétně zkoumány poměry žalovaného po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalovaného žalobkyně nepředložila.
6. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).
7. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně učinila. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že i žalobkyně, byť je nástupkyní v pozici věřitele ze spotřebitelského úvěru (když postoupením nabyla pohledávku z úvěru), musí být schopna při vymáhání postoupené pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalovaného v oblasti jeho příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah zákaznické karty s tím, že tato uvádí v obecné rovině dokumenty, z nichž předchůdkyně žalobkyně při posuzování příjmů vycházela, nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalovaného.
8. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 a násl. o. z. Žalovaný získal od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu, resp. z titulu neplatné smlouvy. Žalovaný plnil předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatné smlouvy částku 3 905 Kč, jak tvrdí sama žalobkyně. Soud tak uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni (jako nynějšímu věřiteli, který pohledávku nabyl postoupením) zbytek původní jistiny úvěru v částce 6 095 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Oznámení žalobkyně žalovanému o postoupení pohledávky, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě úvěrové pohledávky do 10 dnů po obdržení výzvy, bylo žalovanému doručováno doporučeným dopisem podaným na poštu dne datum. Při domněnce doby dojití zásilky tří pracovních dnů (dle ust. § 573 o. z.) nutno považovat zásilku za doručenou dne datum. Po připočtení desetidenní lhůty dle výzvy k zaplacení soud dospěl závěru, že žalovaný je v prodlení od datum.
9. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 7 690 Kč soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku.
10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s ř. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, měl by proto právo na náhradu části jemu vzniklých nákladů. Podle obsahu však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle zásady, stanovené v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).