Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 172/2022-36

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 27 965,73 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 460,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 460,87 Kč od 18. 4. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 27 504,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 967,49 Kč od 18. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 460,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 460,87 Kč od 18. 4. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 27 504,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 967,49 Kč od 18. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 27 965,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 428,49 Kč od 18. 4. 2021 do zaplacení představující dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru„ Iplatba“ číslo uzavřené dne 18. 9. 2017, dle které se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu 30 000 Kč na její účet a žalovaná se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky v měsíčních splátkách po 1 100 Kč, a to vždy ke každému 15. dni v měsíci. K účelovému čerpání úvěru došlo na účet obchodníka a splácení úvěru bylo dohodnuto tak, že částku 6 403 Kč se žalovaná zavázala splatit v celkem 20 splátkách po 320 Kč měsíčně. Pojistné bylo dohodnuto ve výši 32 Kč na základě rámcové smlouvy o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr. Při uzavírání smlouvy žalovaná uvedla, jaké jsou její měsíční příjmy a náklady v podobě nákladů na bydlení, srážek ze mzdy, exekucí, nákladů na splátky půjček a leasingů. Dále uvedla svůj rodinný stav a počet vyživovaných osob. Žalobkyně tyto informace prověřila telefonicky, výpisem z účtu a na základě vlastního statického modelu, kdy dospěla k závěru, že příjem žalované je dostatečný pro pokrytí existenčních výdajů i splátek. Žalovaná však své povinnosti plynoucí ze smlouvy o úvěru neplnila a nehradila jednotlivé splátky úvěru, proto žalobkyně dle smlouvy dopisem ze dne 1. 4. 2021 od smlouvy písemně odstoupila s účinností nejpozději ke dni 17. 4. 2021. Žalovaná celkem čerpala 44 556,44 Kč, celkem uhradila 44 095,57 Kč a zbývá tak uhradit částku 27 965,73 Kč (skládající se z jistiny 26 428,49 Kč, běžných úroků vyčíslených k odstoupení od smlouvy ve výši 37,24 Kč a úhrady nákladů ve výši 1 500 Kč). Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 18. 8. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle , (dále jen „“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 23. 8. 2022 do vlastních rukou, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru Iplatba ze dne 17. 9. 2017, přehledem splátek ze dne 5. 8. 2021, bilanční tabulkou ze dne 6. 8. 2021, zprávou o posouzení úvěruschopnosti žalované, odstoupením od smlouvy a výzvou k úhradě ze dne 1. 4. 2021 včetně podacího archu ze dne 7. 4. 2021, odstoupením od smlouvy a výzvou k úhradě ze dne 3. 8. 2021 včetně podacího archu ze dne 5. 8. 2021. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru„ Iplatba“ s úvěrovým disponibilním limitem ve výši 10 000 Kč a současně s čerpáním částky 6 403 Kč za účelem koupě zboží. Žalovaná se zavázala úvěrový rámec splácet po 300 Kč měsíčně a čerpanou částku po 352 Kč včetně pojištění ve 20 pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v měsíci. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Žalovaná dosahovala příjmů ve výši 17 354 Kč, ostatní blíže nespecifikované příjmy domácnosti 5 000 Kč a výdaje představovaly toliko částku 500 Kč za nájem (nebyly nijak ověřovány). Informace byly ověřeny dotazem u zaměstnavatele žalované (bez bližší specifikace) a nahlédnutím do databází příjmení, příjmení a CRIF. Jelikož žalovaná své závazky řádně nesplácela a byla v prodlení s úhradou více než 2 splátek nebo jednou splátkou po dobu delší než 3 měsíce, tak žalobkyně využila svého oprávnění a odstoupila od smlouvy a současně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě výzvou ze dne 1. 4. 2021, odeslanou dne 7. 4. 2021 a výzvou ze dne 3. 8. 2021, odeslanou dne 5. 8. 2021. Žalovaná celkem čerpala částku ve výši 44 556,44 Kč a uhradila celkem částku ve výši 44 095,57 Kč.

5. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve formě úvěrového rámce až do výše 10 000 Kč, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ).

13. V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela toliko z příjmů a výdajů uvedených žalovanou (žalovaná však výdaje žádné neuvedla). Soudu není známo, jak žalobkyně dospěla k ostatním příjmům ve výši 5 000 Kč, když ani tyto žalovaná neuvedla v žádosti o úvěr. Žalobkyně tvrdila, že příjmy ověřila u zaměstnavatele žalované, ale kdo by měl být zaměstnavatelem, neuvedla, ani neoznačila žádný důkaz k prokázání ověření příjmů žalované. Ostatní příjmy a výdaje nebyly taktéž žádným způsobem ověřovány a vzhledem ke skutečnosti, že nájem žalované měl činit v roce 2017 toliko částku 500 Kč, se jeví až krajně nepravděpodobné a svědčí tak o velmi nezodpovědném přístupu žalobkyně ke splnění zákonné povinnost. Žalobkyně tak v době uzavírání úvěrové smlouvy neznala skutečné příjmy ani výdaje žalované. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 17. 9. 2017 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

14. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 17. 9. 2017 žalované peněžní prostředky ve výši 44 556,44 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 44 095,57 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 460,87 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 1. 4. 2021, který jí byl doručován 7. 4. 2021 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 12. 4. 2021 a lhůta k vrácení poskytnutého úvěru stanovená slovy„ ihned“, nutno vykládat nejméně 3 pracovní dny, by uplynula 15. 4. 2021. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 460,87 Kč dne 16. 4. 2021 a dle o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v zákonné výši 8,25 % ročně od žalobou stanoveného data 18. 4. 2021 do zaplacení ( ). S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

15. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen nepatrný. Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.