Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 56/2022-45
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka,
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky částka.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky [částka]. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum, doplněnou dne datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku částka. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž žalované poskytl peněžní prostředky ve výši částka tak, že částku ve výši částka převedl dne datum
na tzv. účet zákazníka uvedený na první straně smlouvy, čímž došlo k čerpání peněžních prostředků, a zbytek peněžních prostředků ve výši částka převedl žalobce na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala tento úvěr žalobci splatit celkovou částkou částka v pravidelných anonymizováno měsíčních splátkách po částka k 20. dni každého kalendářního měsíce, kdy první splátka byla dohodnuta se splatností na den
datum. Z důvodu neplnění smlouvy podal žalobce žalobu, na jejímž základě byl dne datum zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum. Žalovaná nehradila v dohodnutých splátkách úvěr řádně a včas, proto byl úvěr ke dni datum zesplatněn. Žalobci rovněž vznikl nárok
na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy, a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy. Žalovaná neuhradila žalobci smluvní pokutu
ve výši částka, kdy se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky částka
za období od datum do datum. Uvedené období nebylo součástí rozhodnutí
ze dne datum vydaného zdejším soudem. Dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celou dobu řízení nečinná. Soud proto pokračoval v řízení v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), nařídil ve věci jednání na den
datum, k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat
a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu
a z provedených důkazů. Soud tedy postupoval v souladu s citovaným ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., ve věci jednal a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.
3. Žalobce je právnická osoba existující od datum a do předmětu jeho podnikání
od datum patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku). Dne datum uzavřel žalobce prostřednictvím zprostředkovatele s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ve které
se žalobce zavázal poskytnout žalované částku částka, přičemž bylo zároveň sjednáno, že částka částka bude poskytnuta na účet zákazníka a částka částka na účet zprostředkovatele, a žalovaná se zavázala tuto částku žalobci vrátit i s úrokem ve výši
21,05 % ročně v anonymizováno měsíčních splátkách po částka se splatností první splátky
datum. Podle čl. IV odst. 2 písm. a), písm. b) smlouvy, se žalovaná zavázala za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru,
a to za každý den prodlení a rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a to za každý den prodlení. V listině označené„ Výdaje spotřebitele/Příjmy spotřebitele/Závazky spotřebitele“ bylo dále uvedeno, že výdaje žalované činí na bydlení částku částka měsíčně, čistý měsíční příjem žalované činí částka a žalovaná nemá žádné závazky, k jejichž úhradě se zavázala. Žalobce soudu předložil doklady týkající
se Statistiky rodinných účtů, Výše normativních nákladů na bydlení rok, Výše životního minima od datum, Výše existenčního minima rok od datum, Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne datum, příjmení z insolvenčního rejstříku, Informace o stavbě a Výpis z účtu žalované za období od datum do datum, prokazující příjmy žalované, ale žádné konkrétní doklady o skutečných výdajích žalované. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a elektronického platebního rozkazu číslo jednací soud zjistil, že byl vydán zdejším soudem dne datum a žalované jím byla uložena povinnost zaplatit žalobci neuhrazenou jistinu ve výši částka s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, dlužné splátky ve výši částka, účelně vynaložené náklady ve výši částka, smluvní pokutu z titulu neuhrazených měsíčních splátek úvěru ve výši částka a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky částka za období od datum do datum ve výši částka,
to vše na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne datum. Elektronický platební rozkaz číslo jednací si žalovaná osobně převzala dne datum, jak soud zjistil z kopie poštovní doručenky, a tento platební rozkaz nabyl právní moci, což soud zjistil z rejstříku CEPR. Předžalobní výzvou ze dne
datum ve spojení s poštovním podacím lístkem z téhož dne byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.
4. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok žalobce vůči žalované na zaplacení smluvní pokuty vyplývající ze smlouvy
o spotřebitelském úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona
č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).
5. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud
je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti
o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů
a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor
o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu
na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
6. Byť v citovaných ustanoveních je až do datum neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo
je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce,
že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.
7. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů
a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se poskytovatel úvěru při uzavírání úvěrové smlouvy řádně zabýval úvěruschopností žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by výdaje žalované zjišťoval jinak, než pouze na základě jejího sdělení, což nelze považovat za spolehlivé a dostatečné prověření její úvěruschopnosti. Soud tudíž nemá za prokázané, že předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena platně. Skutečnost, že ohledně dalších nároků vyplývajících z předmětné úvěrové smlouvy již bylo soudem pravomocně rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, nemá na uvedené závěry soudu vliv, jelikož před vydáním elektronického platebního rozkazu soud dokazování neprovádí, tudíž se ani nezabývá tím, co je prokázáno a co nikoliv.
8. S ohledem na výše uvedené závěry o neprokázání platnosti předmětné úvěrové smlouvy, soud považuje žalovaný nárok žalobce za neoprávněný a proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
9. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci plně úspěšný, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení byla plně úspěšná žalovaná, proto by měla podle citovaného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož jí však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).