Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 269/2022-37
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 250 Kč od datum do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části uplatněného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 250 Kč
od datum do datum, a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč
od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 250 Kč od [datum] do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části uplatněného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 250 Kč od [datum] do [datum], a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum], zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 7 250 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému v hotovosti jistinu ve výši 8 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 29 % ročně. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 233 Kč sestávající z kalkulačních položek fixního úroku ve výši 1 431 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 276 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 526 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkem pouze 5 750 Kč Poslední splátka byla splatná dne datum. Žalobkyni tak vzniklo nejpozději dne datum právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 2 250 Kč, neboť ostatní nároky ze smlouvy žalobkyně neuplatňuje. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Dále žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 6 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 29 % ročně. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 354 Kč sestávající z kalkulačních položek fixního úroku ve výši 984 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 952 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1 418 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 863 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkem pouze 1 000 Kč Poslední splátka byla splatná dne datum. Žalobkyni tak vzniklo nejpozději dne datum právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 5 000 Kč, neboť ostatní nároky ze smlouvy žalobkyně neuplatňuje. V rámci příslušenství žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení v běžící výši 9% ročně z částky 2 250 Kč od datum do zaplacení a v běžící výši 9% ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno první soudní jednání na den datum. Žalovanému bylo dne datum procesně korektním způsobem doručeno předvolání k tomuto jednání, ke kterému se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů.
4. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
6. Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce číslo včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 29 % ročně, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 233 Kč sestávající z kalkulačních položek fixního úroku ve výši 1 431 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 276 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 526 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 8 000 Kč v hotovosti. RPSN činí 246,19% /viz smlouvu o zápůjčce včetně smluvních podmínek na č. l. 12 spisu/. Žalovaný v žádosti o zápůjčku uvedl, že je svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní, je nezaměstnaný, bydlí v nájmu, jeho celkové měsíční výdaje jsou ve výši 4 900 Kč a příjmy ve výši 12 410 Kč /viz zákaznická karta na č. l. 18 spisu/. Žalovaný ke dni splatnosti dluhu dne datum uhradil celkem pouze 5 750 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 16 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzva včetně podacího lístku na č. l. 8-9 spisu/. Žalovaný s žalobkyní dále uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce číslo včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 29 % ročně, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 354 Kč sestávající z kalkulačních položek fixního úroku ve výši 984 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 952 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1 418 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 863 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 6 000 Kč v hotovosti. RPSN činí 200,04% /viz smlouvu o zápůjčce včetně smluvních podmínek na č. l. 14 spisu/. Žalovaný v žádosti o zápůjčku uvedl, že je svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní, je nezaměstnaný, bydlí v nájmu, jeho celkové měsíční výdaje jsou ve výši 6 000 Kč a příjmy ve výši 8 310 Kč /viz zákaznická karta na č. l. 19 spisu/ Žalovaný ke dni splatnosti dluhu dne datum uhradil celkem pouze 1 000 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 17 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzva včetně podacího lístku na č. l. 10-11 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (tzv. absolutní neplatnost).
10. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.
12. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
17. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne datum a dne datum uzavřena písemná smlouva o zápůjčce (která byla současně spotřebitelským úvěrem), na základě níž přenechala žalobkyně žalovanému jistinu a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Podle soudu tyto smlouvy ale nebyly platně sjednány, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut a vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti daných smluv, je nutné považovat za neplatné i ujednání o splatnosti dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni částku 2 250 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny (8 000 Kč jistina - 5 750 Kč co žalovaný zaplatil) včetně zákonných úroků z prodlení z titulu smlouvy číslo částku 5 000 Kč (6 000 Kč jistina – 1 000 Kč co žalovaný zaplatil) z titulu smlouvy číslo. S ohledem na absolutní neplatnost daných smluv soud však odlišně od návrhu posoudil splatnost dluhu, kdy aplikoval § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého je dlužník povinen uhradit dluh bez zbytečného odkladu poté, co jej věřitel k tomu vyzve. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky předžalobními výzvami ze dne datum (odeslané dne datum), podle kterých měl žalovaný dluh z obou smluv uhradit do datum. Nezaplacením dluhu se žalovaný dostal počínaje dnem datum do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ve výši, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od datum, ve zbytku uplatněného nároku na úrok z prodlení žalobu zamítl.
18. K závěru o absolutní neplatnosti smluv o zápůjčce soud uvádí, že žalobkyně v řízení ani dostatečně netvrdila a neprokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Ačkoliv žalobkyně žalobou uplatnila pouze nárok na zaplacení jistiny, bylo povinností soudu zkoumat, zda smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny platně a to s ohledem na rozsah žalobou uplatněného příslušenství. Žalobkyně návrhem toliko tvrdila, že prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku a údaje o tom zaznamenala do zákaznické karty. Žalobkyně podle zákaznické karty ověřila toliko příjmy žalovaného dle výměru podpory. Ostatní tvrzené příjmy a výdaje žalovaného žádným způsobem žalobkyně neověřovala. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobkyně se neměla spokojit s tvrzením žalovaného, ale měla se zabývat skutečnými konkrétními výdaji žalovaného a tyto ověřit, aby si mohla uzavřít, zda je ve finančních možnostech potenciálního klienta zápůjčku za sjednaných podmínek splácet. Tvrzení žalobkyně o posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský zápůjčku splácet s odbornou péčí žalobkyně neprokázala. Porušení této povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje neplatnost smlouvy a dodržení soud zkoumá z úřední povinnosti. V případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně (nikoliv pouze relativně) neplatnou, neboť se jedná o jednání zjevně narušující veřejný pořádek.
19. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad § 86
a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, že změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech
a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 523/07 (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05, vše dostupné na webová adresa). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“
20. Zákon o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje,
ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.
21. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou
a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod
41. citovaného rozhodnutí).
22. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019- 97).
23. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 250 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.