Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

104 C 31/2021-55

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 101.654 - Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 35.758,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 19.5.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 65.896,50 Kč s úrokem ve výši 75,53% ročně z částky 46.980,35 Kč od 19.5.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 117.878 - Kč, a s úrokem z prodlení ve výši, jež přesahuje úrok z prodlení přiznaný výrokem I., zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 35.758,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 19.5.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 65.896,50 Kč s úrokem ve výši 75,53% ročně z částky 46.980,35 Kč od 19.5.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 117.878 - Kč, a s úrokem z prodlení ve výši, jež přesahuje úrok z prodlení přiznaný výrokem I., zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo žalovaný smlouvu podepsal dne 26.10.2017. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50.000 - Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 108,03 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 4.093 - Kč splatných k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje listopad 2017. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění bylo uhrazeno 14.241,52 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina úvěru činí 83.990,48 Kč. Z této nové jistiny požaduje žalobce též úroky z prodlení, dále požaduje zaplacení smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v důsledku prodlení dle bodů 6.1 a 6.2 smlouvy, resp. 6.5 smlouvy. Mimoto požaduje též podle bodu 2.2 smlouvy úroky z původní jistiny.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

Zjištěné skutečnosti

3. Mezi účastníky, žalobcem jako poskytovatelem úvěru, žalovaným jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobce na jejím základě poskytl žalovanému částku 50.000 - Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný podle smlouvy zaplatit, činila 98.232 - Kč. Celková výše měsíční splátky činila 4.093 - Kč, počet splátek 24, splatné do 22. dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 108,03 % ročně. Návrh na uzavření smlouvy žalovaný podepsal dne 26.10.2017.

4. Žalovanému byla žalobcem vyplacena částka 50.000 - Kč dne 27.10.2017.

5. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužných splátek a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. O zesplatnění úvěru byl následně informován dopisem ze dne 17.5.2021 s tím, že dlužnou částku má zaplatit do 10 dnů od odeslání dopisu.

6. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce provedl hodnocení klienta. V rámci tohoto hodnocení žalobce vycházel z toho, že žalovaný má příjem ve výši 16.680 - Kč ze zaměstnání, k dispozici měl doklad o vyplacení této částky žalovanému za měsíc srpen a září 2017 – platby ze dne 13.9.2017 ve výši 15.765 - Kč a ze dne 12.10.2017 ve výši 17.596 - Kč (výpis z účtu). K dispozici měl pracovní smlouvu a dodatek pracovní smlouvy žalovaného. Jiné příjmy žalovaný neměl. Při hodnocení výdajů vycházel žalobce z toho, že žalovaný má následující měsíční výdaje: životní minimum ve výši 3.410 - Kč, výdaje na bydlení ve výši 1.000 - Kč (bydlení u rodičů), celkové výdaje 4.410 - Kč. Dále žalobce počítal s rezervou ve výši 1.000 - Kč na měsíc.

7. Z nebankovního registru klientských informací, které předložil sám žalobce, vyplynulo, že žalovaný patří do segmentu klientů, u kterých je střední riziko, úvěr by měl být limitován výší vyplacené částky.

8. Před uzavřením smlouvy byl žalovanému poskytnut předsmluvní formulář, kde jsou shrnuty parametry úvěru (jde o hutný text psaný drobným písmem). Tento formulář byl žalovaným podepsán dne 26.10.2017. V prohlášení klienta žalovaný uvedl, že údaje a informace, které poskytl jsou pravdivé a úplné.

9. Žalovaný před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.

Právní posouzení

10. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle a násl. a , o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy). Podle zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce jakožto věřitel skutečně dostál požadavkům zákona a prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě zjištěných skutečností pak soud dospěl k závěru, že žalovaný tuto úvěruschopnost prověřil nedostatečně, nikoli s odbornou péčí. Sankcí v takovém případě je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

12. Konkrétně v daném případě žalobce vycházel z měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši 16.680 - Kč, tento příjem lze považovat za doložený podklady, jež měl žalobce k dispozici. Výše splátky měla podle smlouvy činit 4.093 - Kč měsíčně, a to po dobu 24 měsíců (jde tedy o čtvrtinu příjmů žalovaného, což samo o sobě u osob s podprůměrnými příjmy, jakou je i žalovaný, lze považovat za rizikové). Žalobce však především zcela nerealisticky posoudil výdaje žalovaného. Pracoval totiž pouze se dvěma výdaji – životním minimem ve výši 3.410 Kč a výdaji na bydlení ve výši 1.000 - Kč Každému rozumně uvažujícímu člověku, natož pak profesionálnímu poskytovateli úvěrů, musí být zřejmé, že reálné výdaje musí být vyšší. Pracovat pouze s životním minimem je samo o sobě nezodpovědné, je zřejmé, že běžné životní náklady člověka jsou vyšší. Stejně tak jsou vyšší i pravidelné náklady na bydlení, byť v daném případě by asi bylo možné vzít v úvahu to, že žalovaný bydlel u rodičů a náklady na bydlení tak mohly představovat pouze příspěvek poskytovaný rodičům. Žalobce však dále vůbec nepracuje s jinými výdaji, jako kdyby žalovaný neměl žádné výdaje na dopravu, na svoje záliby či další aktivity. Nerealistická je i výše rezervy 1.000 - Kč měsíčně. Prověření výdajů žalovaného přitom není nijak obtížnou záležitostí, stačí si vyžádat výpisy z účtu žalovaného, na který mu chodí mzda, za určité období, např. tři měsíce před poskytnutím úvěru. Z těchto výpisů lze seznat pravidelné výdaje a také zůstatek žalovaného na účtu. V případě, že je tento zůstatek záporný či kladný, ale velmi nízký, je namístě úvěr neposkytnout, neboť je zřejmé, že žalovaný bude mít problém hradit třeba i nízkou měsíční splátku. V souzené věci přitom splátka dluhu žalovaného činil 4.093 - Kč měsíčně, což je čtvrtina příjmů žalovaného. Jen na splátky dluhů tak měla jít značná část příjmů. Při důsledném prověření a realistickém posouzení dalších výdajů žalovaného by žalobce musel dospět k závěru, že poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000 - Kč je rizikové a že pokud úvěr vůbec poskytovat, tak výrazně nižší, aby i jeho splátky byly nižší (k tomu ostatně nabádal žalobce i výpis z NRKI, kde se jasně o limitaci výše úvěru hovoří). Zdůraznit je dále nutné to, že žalobce se nemůže spoléhat pouze na to, co mu sdělí potenciální klient, informace si musí opatřovat i sám a údaje poskytnuté klientem musí prověřit, resp. kriticky posoudit, tedy zhodnotit, zda klientem předložené informace jsou věrohodné. Žalobce těmto povinnostem nedostál, příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru porušil.

13. Sankcí za porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka je podle cit. zákona neplatnost smlouvy. Soud má za to, že se jedná o neplatnost absolutní. Nový , tj. , účinný od 1.1.2014 pak prohlašuje za neplatné to právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (). O tento případ jde v souzené věci. Smyslem a účelem ust. citovaného zákona je postihnout neplatností takovou smlouvu, kterou věřitel uzavřel s dlužníkem, aniž by dostatečně prověřil schopnost dlužníka úvěr splatit. Zákon tak reagoval na poznatky z praxe, kdy řada, zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů, poskytovala úvěry i osobám, u nichž bylo zřejmé již v době poskytnutí úvěru, že nejsou schopny úvěr splatit. Takovéto neodpovědné jednání potom vedlo ke vzniku široké skupiny osob, která se ocitla v dluhové pasti. Přestože ověření úvěruschopnosti dlužníka lze ze strany věřitele považovat za samozřejmé a zcela logické jednání a přestože povinnost věřitele takto jednat lze dovodit z obecných principů soukromého práva, zákon výslovně tuto povinnost zakotvil a výslovně také zakotvil důsledky nesplnění takové povinnosti, tj. neplatnost smlouvy. Účel a smysl zákona je tak jasný. Soud proto kvůli nedostatečnému ověření úvěruschopnosti žalovaného považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. S ohledem na ust. pak soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu, neboť nedostatečné a pouze formální posouzení úvěruschopnosti žalovaného odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Nejde totiž pouze o zájem žalovaného jako dlužníka (a samotného žalobce jako věřitele), ale též o zájem veřejný. V České republice existuje nadměrný počet osob, které jsou v dluhové pasti, mají nespočet exekucí, případně jsou v insolvenci. Počet těchto osob je takový, že sociální a ekonomické důsledky spojené s předlužením mají negativní dopad na celou společnost (sociální vyloučení, přesun ekonomické aktivity takových osob do šedé zóny, voličské preference takových vykořeněných osob a s tím spojené politické důsledky, zvýšená kriminalita apod.). Jednou z příčin tohoto stavu, a to příčinou významnou, je praxe, kdy zejména nebankovní poskytovatelé úvěrů často poskytují úvěr osobám, které nejsou schopny úvěr za sjednaných podmínek splatit. Tímto neuváženým jednáním se významně navyšuje počet osob, které nejsou schopné splácet své závazky a dostávají se potom do neřešitelných situací. Je v zájmu celé společnosti tomuto negativnímu jevu bránit a jednou z cest, jak toho dosáhnout, je právě donutit poskytovatele úvěrů, aby řádně posuzovali úvěruschopnost svých klientů a poskytli úvěr pouze tomu, u koho je reálný předpoklad, že úvěr splatí. V případě, že poskytovatel úvěru tuto povinnost poruší, je namístě uplatnit sankci v podobě neplatnosti takového právního jednání. Odkázat v tomto směru lze i na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019, sp. zn. , zejm. na body 18 až 20 odůvodnění nálezu. Zde Ústavní soud mj. deklaruje, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze a neposkytl úvěr s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen. Souzená věc je přesně takovým případem.

14. Správnost výše uvedeného výkladu absolutní neplatnosti je potvrzena i rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie – viz rozhodnutí ve věci C - 679/18 ze dne 5.3.2020 k výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES.

15. Soud tedy považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatné právní jednání. Za tohoto stavu je vztah mezi účastníky třeba vypořádat jako bezdůvodné obohacení podle . Žalobce žalovanému poskytl částku 50.000 - Kč, žalovaný mu postupně vrátil částku v celkové výši 14.241,52 Kč, zbývá mu tak doplatit žalobci částku 35.758,48 Kč. Rozhodnuto bylo i o povinnosti žalovaného platit úroky z prodlení podle , počátek prodlení je dán v návaznosti na výzvu k zesplatnění. Výše úroků z prodlení vychází z nař. vl. č. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , žalovaný měl větší úspěch ve věci, měl by tedy nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení, nicméně náklady řízení mu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.