Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 190/2022-34
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 7 545,69 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 579 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 966,69 Kč, kapitalizovaný úrok
ve výši 720,79 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 5 672,69 Kč od datum
do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 190,54 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 7 545,69 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 579 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 966,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 720,79 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 5 672,69 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 190,54 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 7 545,69 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 545,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 720,79 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 5672,69 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 190,54 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky 7545,69 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75 % a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“ či„ ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen„ ÚP“). Uzavřením ÚS žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s ÚP seznámil a souhlasí s nimi. Žalobkyně poskytla žalovanému v souladu s ÚS a s odst. 2 ÚP úvěr ve výši 12 937 Kč (dále jen„ úvěr“). Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 747 Kč měsíčně. Na základě Smlouvy a úvěrových podmínek byla v jednotlivých splátkách zahrnuta příslušná část úvěru, případné pojištění, poplatky a úroky. První splátka je dle Smlouvy splatná právě po měsíci od data poskytnutí úvěru a v případě, že kalendářní měsíc následující po poskytnutí úvěru neobsahuje pořadové číslo dne poskytnutí úvěru, je splatnost první splátky poslední den v tomto měsíci. K čerpání úvěru došlo dne datum, tudíž s ohledem na výše uvedené je splatnost první splátky určena na datum. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 12 358 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně zesplatnila úvěr a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni datum, jak vyplývá ze Splátkového kalendáře. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne datum – Výzva ke splacení celého úvěru. Výzva ke splacení celého úvěru byla žalovanému zaslána doporučeně poštou. Jelikož žalovaný i přes výzvy žalobkyně uhradil po zesplatnění úvěru na svůj dluh pouze částku ve výši 800 Kč, přičemž jednotlivé splátky byly započítány způsobem uvedeným v přiloženém Splátkovém kalendáři, eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 7 545,69 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 5 672,69 Kč, poplatků za pojištění ve výši 126 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 247 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1 500 Kč. Položka Jistina představuje součet nesplacených částí jistiny, které měly být uhrazeny v rámci pravidelných měsíčních splátek, předepsaných do zesplatnění úvěru, tedy do dne datum, v celkové výši 1 160,53 Kč, položka zesplatněná jistina ve výši 4 512,16 Kč představuje částku jistiny, která by byla žalovaným uhrazena, kdyby byl celý úvěr uhrazen řádně a včas a na jejíž jednorázovou úhradu vznikl žalobkyni nárok zesplatněním úvěru dle odst. 5.2. ÚP. příjmení 5 672,69 Kč je tedy zcela tvořena částkou, kterou žalovaný čerpal a neuhradil. K částce ve výši 126 Kč označené jako dlužné pojistné dospěl žalobkyně součtem neuhrazených poplatků za pojištění. Nárok žalobkyně na uhrazení výše uvedených poplatků za pojistné vyplývá ze Smlouvy. K částce v celkové výši 247 Kč označené jako náklady na vymáhání žalobkyně dospěl součtem neuhrazených nákladů na vymáhání. Tyto žalobkyně, od datum, nadále požaduje jako účelně vynaložený náklad, který mu vznikl v souvislosti s prodlením žalovaného, a to ve výši 100 Kč v případě, kdy po procesu vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů a e-mailů byla žalovanému zaslána výzva k úhradě formou obyčejného psaní a ve výši 130 Kč v případě doporučeného psaní. Ke dni podání žaloby činí celková částka 247 Kč. Ohledně smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč žalobkyně sděluje, že tuto požaduje na základě Smlouvy (oddíl Důsledky nesplácení úvěru) a podkapitoly odst. 6.3. ÚP a podkapitoly odst. 6.3. ÚP. Dle Smlouvy a podkapitoly odst. 6.3. ÚP byl žalobkyně oprávněn v případě prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V případě, že výše dlužné splátky byla nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována pouze ve výši dlužné splátky. Vzhledem k opakujícímu se prodlení žalovaného s úhradou splátek mu byla smluvní pokuta do zesplatnění naúčtována celkem ve výši 1 500 Kč. S ohledem na výše uvedené tak celková částka smluvních pokut činí 1 500 Kč. Žalovanému byla zaslána před podáním žaloby předžalobní výzva ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den datum se účastníci nedostavili, když právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu dále jen "o.s.ř. ).
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému (úvěrovanému) částku 12 937 Kč na nákup lednice a žalovaný se zavázal vrátit ve 24-ti měsíčních splátkách po 747 Kč, celkem částku 16 920 Kč, když výše úroku činila 27,74% ročně; splátky byly splatné 14 den příslušného měsíce. Ve smlouvě žalovaný prohlásil, že je ženatý, má dvě děti, bydlí ve vlastním domě a je zaměstnán s příjmem 25 000 Kč měsíčně; příjem ostatních členů domácnosti měl činit 37 000 Kč (ze smlouvy o úvěru číslo). Žalovaný čerpal částku ve výši 12 937 Kč dne datum a následně splatil celkem částku 12 358 Kč (z výpisu čerpání). V důsledku prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy vyzvala žalobkyně žalovaného ke splacení celého úvěru (z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne datum). K úhradě dluhu byl žalovaný dále vyzýván předžalobní výzvou ze dne datum (z výzvy ze dne datum). Žalobkyně vyčíslila náklady na mimosoudní vymáhání ve výši 247 Kč, kdy byla žalovanému zaslána výzva k úhradě formou obyčejného psaní ve výši 100 Kč a v případě doporučeného psaní ve výši 130 Kč dle čl.6. Úvěrových podmínek společnosti právnická osoba Žalovaný v řízení ani netvrdil, jakou část pohledávky zaplatil.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (úvěrujícím, poskytovatel úvěru, věřitelem) a žalovaným dne datum, soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , proto bylo povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 ).
11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (anonymizováno), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
12. V projednávané věci žalobkyně na výzvu soudu ze dne datum doplnila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě prohlášení žalovaného v žádosti o úvěr, žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, příjmení a ISIR, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru příjmení a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. Žalobkyně má za to, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru, svědčí i skutečnost, že žalovaný následně žalobkyni hradil na Smlouvu, než došlo k zesplatnění úvěru, od číslo do číslo, tedy po dobu delší než jeden rok, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Pokud podle žalobkyně následně došlo ke změně poměrů žalovaného, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobkyně shledal žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. K uvedenému žalobkyně doložila úvěrovou zprávu z nebankovního registru a úvěrovou kartu klienta, z níž vyplývá, že žalovaný je ženatý, má dvě děti, bydlí ve vlastním domě a je zaměstnán s příjmem 25 000 Kč měsíčně; příjem ostatních členů domácnosti měl činit 37 000 Kč a výdaje domácnosti činí 10 000 Kč, a dále, že žalovaný již splácel další úvěry ve výši 3 424 Kč; z úvěrové zprávy navíc vyplývá, že žalovaný v době uzavírání úvěrové smlouvy byl u jednoho ze splácených úvěrů v prodlení s placením splátky. Žalobkyně nijak nedoložila (ale ani netvrdila), že by jakkoliv zkoumala skutečné příjmy a výdaje žalovaného, natož pak jeho domácnosti. Pokud se s uvedenými zjištěními žalobkyně spokojila a za situace, kdy žalovaný byl v prodlení se splácením jednoho ze svých úvěrů ani nezjišťovala (neověřovala) skutečnou výši příjmů a výdajů žalovaného (výplatní pásky, výpisy z účtu, doklad SIPO apod.), nelze než uzavřít, že poskytovatel úvěru neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že poskytovatel úvěru poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni nelze plnění z titulu smlouvy přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ .
14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 579 Kč (poskytnuté prostředky žalobkyní ve výši 12 937 Kč mínus prostředky zaplacené žalovaným ve výši 12 358 Kč), kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v zákonné třídenní lhůtě.
15. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř. ) podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 579 Kč a neúspěšná co do částky 6 966,69 Kč, poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí cca 8:92 ve prospěch žalovaného, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, je možno rozhodnutí vykonat.