Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 111/2022-58
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 31.200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16.400 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 16.400 Kč od 15.5.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba žalobce se v částce 14.800 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.348,67 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.749,58 Kč, s 23,72% úrokem ročně z částky 20.000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 20.000 Kč od 30.11.2019 do 14.5.2020 a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 3.600 Kč od 15.5.2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16.400 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 16.400 Kč od 15.5.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobce se v částce 14.800 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.348,67 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.749,58 Kč, s 23,72% úrokem ročně z částky 20.000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 20.000 Kč od 30.11.2019 do 14.5.2020 a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 3.600 Kč od 15.5.2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnut, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 31.200 Kč s příslušenstvím, neboť mezi právním předchůdcem žalobce, a to společností právnická osoba a žalovanou byla dne 23.11.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly poskytnuty žalované finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně sjednanou ve smlouvě a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, jakož i za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny úroku a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit žalobci v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, při splatnosti poslední splátky 3.1.2019. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila toliko 3.600 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 byla žalobci pohledávka za žalovanou postoupena, což bylo dopisem z téhož dne oznámeno žalované. Dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě písemné výzvy k úhradě celkové dlužné částky prostřednictvím předžalobní výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Městský soud v Brně provedl důkaz oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019 včetně podacího lístku ze dne 13.12.2019, výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7.5.2020 včetně podacího lístku z téhož dne, kartou zákazníka, žádosti o zápůjčku ze dne 22.11.2017, smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 22.11.2017 a přehledem úhrady dlužné částky, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 22.11.2017 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem na shora citované smlouvě. V souvislosti s poskytnutím úvěru se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i úrok za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Celkovou částku k zaplacení ve výši 34.800 Kč se žalovaná zavázala uhradit poskytovateli úvěru prostřednictvím 58 týdenních splátek po 600 Kč, při splatnosti poslední splátky k 1.3.2019. Z karty zákazníka soud shledává měsíční příjmy žadatele, jež vyplnil poskytovatel půjčky ve výši 21.842 Kč, při pravidelných měsíčních výdajích 15.108 Kč (výdaje na bydlení 9.108 Kč a osobní výdaje 6.000 Kč). Dne 29.11.2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky na žalobce, což bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem z téhož dne. Podáním ze dne 7.5.2020 byla vyzvána žalovaná k úhradě dlužné částky do 14.5.2020, rovněž doporučeným dopisem. Z evidence plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 3.600 Kč, a to dne 30.11.2017 - 2.400 Kč, dne 15.1.2018 - 1.000 Kč a 29.1.2018 - 200 Kč. Celková dlužná částka představuje 31.200 Kč, z toho dlužná jistina 20.000 Kč a souhrnný poplatek 11.200 Kč.
4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.
5. Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 23.11.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ve smyslu ust. § 2395 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 20.000 Kč.
13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
14. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/2018 , kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žalovaným, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjistil majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Žalobce si teda počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. § 86 odst. 1 ,2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na nesplnění povinnosti shora uvedené, má tato v důsledku i význam pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká pouze dlužníka samotného, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/18 soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ust § 588 o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/18 či Ústavního soudu, jak shora uvedeno). S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky 16.400 Kč, tedy částky která byla žalované prokazatelně poskytnuta a žalovanou dosud nevrácena. Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobci částku 16.400 Kč, neboť dle ust. § 2991 o.z. se žalovaná na úkor žalobce obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Soud tak vyhověl žalobě nejen v jistině, ale i v příslušenství pohledávky ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s vládním nařízení č. 351/2013 Sb. , kdy prvý den prodlení soud odvozuje ode dne následujícího po dni, jež byl stanoven jako krajní mez pro zaplacení dlužné částky v písemné výzvě. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná byla ve věci zcela pasivní, neprokázala, že by žalobci dlužnou částku zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči ní z hlediska hmotněprávního je nedůvodný.
15. S ohledem na shora uvedené a vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících nárocích žalobu jako nedůvodnou zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a tyto nároky žalobce jsou z tohoto důvodu zcela neoprávněné. Pokud se týká zamítavého výroku v rozsahu jistiny - 14.800 Kč tak tato částka byla vypočtena jako rozdíl mezi původně žalobcem požadovanou částkou (31.200 Kč) a částkou soudem přiznanou (16.400 Kč). V rozdílu mezi těmito částkami pak shledává žalobu jako nedůvodnou.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy míra úspěchu a neúspěchu žalobce v tomto sporu je de facto identická, což při snížené sazbě náhrady nákladů řízení by představovalo korunovou položku.
17. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř. , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího a to ve třech písemných vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.