Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
50 C 112/2022-44
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 20 130 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 800 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. V části požadující zaplatit částku 8 930 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 912,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 723,26 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 656,60 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 24,69 % ročně z částky 15 656,60 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně není povinna nahradit žalovanému náklady řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 800 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. V části požadující zaplatit částku 8 930 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 912,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 723,26 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 656,60 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 24,69 % ročně z částky 15 656,60 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalobkyně není povinna nahradit žalovanému náklady řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 20 130 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovaným 30. 5. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 17 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 13 600 Kč, to vše nejpozději do 23. 7. 2020. Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o zápůjčce pouze 11 220 Kč, přičemž poslední platbu učinil 19. 5. 2020. Žalovaný je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.
2. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalovaného a lustrací žalovaného ve veřejných a neveřejných seznamech a na základě získaných údajů posoudila žalovaného jako úvěruschopného.
3. Dne 7. 1. 2022 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným 30. 5. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 17 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 13 600 Kč, to vše se nejpozději do 23. 7. 2020.
7. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce byly ze mzdy žalovaného prováděny exekuční srážky ze mzdy.
8. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný celkem zaplatil na dluh ze smlouvy 11 220 Kč, přičemž poslední platbu učinil 19. 5. 2020.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila 7. 1. 2022 pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni.
10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do 29. 4. 2022.
11. Soud tak učinil skutkový závěr, že na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 17 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 13 600 Kč, to vše nejpozději do 23. 7. 2020. V době uzavírání smlouvy o zápůjčce byly ze mzdy žalovaného prováděny exekuční srážky. Žalovaný celkem zaplatil 11 220 Kč, přičemž poslední platbu učinil 19. 5. 2020. Následně původní věřitelka postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni a žalovaného o tom vyrozuměla. Po postoupení pohledávky vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do 29. 4. 2022.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Na základě učiněného závěru o skutkovém stavu a s odkazem na uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že v souzené věci nesplnila původní věřitelka svou zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Původní věřitelka sice předložila důkazy, ze kterých je zřejmé, jaké měl žalovaný příjmy a výdaje a z jakých zdrojů při ověřování těchto příjmů původní věřitelka vycházela. Nicméně z výplatních pásek žalovaného je též zřejmé, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce byly již ze mzdy žalovaného prováděny exekuční srážky. Z toho vyplývá, že již v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovaný neplnil nebo nebyl schopen plnit své závazky, což dospělo až k nařízení exekuce na příjem žalovaného. Tato skutečnost je sama o sobě důvodem pro to, aby původní věřitelka odmítla poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr z důvodu jeho neúvěruschopnosti, a to právě s odkazem na skutečnost, že žalovaný řádně a včas neplní své závazky. Přes tato zjištění však původní věřitelka spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla, a tím porušila svou zákonnou povinnost.
18. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. Z důvodu porušení povinnosti původní věřitelky řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná (viz. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK) a závazky z neplatné smlouvy je nutné vypořádat podle příslušné zákonné úpravy.
20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
23. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že:„ projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. příjmení tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. příjmení, J., příjmení, L., příjmení, P., příjmení, L., příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. číslo). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
24. Na základě výše uvedeného dospěl zdejší soud k závěru, že nelze žalobkyni přiznat nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení od doby, kdy vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky prostřednictvím výzvy k plnění, jelikož tento nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení jí může vzniknout až v době, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jistiny zápůjčky, přičemž počáteční lhůtu k plnění žalovaného musí s ohledem na znění § 87 z. s. ú. určit soud.
25. Žalovaný nepožadoval umožnit splácení dlužné částky prostřednictvím splátek a mezi stranami nebylo žádného sporu o možnostech žalovaného zaplatit dlužnou částku najednou. Soud tak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve standardní zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). V části, kde žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, jelikož žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení dosud nevznikl. Stejně tak soud žalobu zamítl v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení souhrnného poplatku a smluvního úroku, jelikož tyto povinnosti vyplývají ze smlouvy o zápůjčce, kterou soud posoudil jako smlouvu absolutně neplatnou. (výrok II).
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl ve věci poměrně úspěšnější, nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně se domáhala zaplacení 20 130 Kč s příslušenstvím. Soud žalobkyni přiznal pouze 5 800 Kč, představující méně než poloviční úspěch ve věci žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.