Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 145/2022-60
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Chalupskou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o 13 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 9 500 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, a to po splátkách 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 3 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 625,63 Kč, kapitalizovaný úrok 1 535,63 Kč, úrok 20,25 % ročně z částky
13 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 500 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 9 500 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, a to po splátkách 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 3 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 625,63 Kč, kapitalizovaný úrok 1 535,63 Kč, úrok 20,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 500 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na částku 13 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den podpisu smlouvy a zavázal se kromě jistiny zaplatit také úrok za půjčené peněžní prostředky
2 600 Kč odměnu za administrativní činnost 2 600 Kč a hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně závazek v 60 týdenních splátkách po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 6. 2021. Žalovaný však nesplácel řádně a včas. Žalovanému bylo známo, že má celkovou dlužnou částku uhradit nejpozději 11. 6. 2021, ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky byl tedy v prodlení se splácením všech sjednaných a neuhrazených splátek. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo následujícího dne po splatnosti právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky. Žalovaný do okamžiku postoupení pohledávky uhradil pouze 3 500 Kč, kterou právní zástupce žalobkyně započetl v rozsahu 2 600 Kč na úrok, 119,97 Kč na poplatek za administrativní činnost a 780,03 Kč na poplatek hotovostní inkaso splátek. Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena
22. 4. 2020. Dne 7. 1. 2022 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno ničeho. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky dlužné jistiny 13 000 Kč, kapitalizovaných úroků 1 535,63 Kč s tím, že se jedná o úrok 20,25% ročně počítaný z dlužné jistiny 13 000 Kč od 12. 6. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 625,63 Kč s tím, že jde o zákonný úrok z prodlení 8,25% ročně z dlužné jistiny od 12. 6. 2021 do postoupení, úroků 20,25 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 13 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že předmětnou smlouvu o úvěru si nepamatuje, ale asi ji podepsal. Bylo to v době, kdy chodil s bývalou přítelkyní, pro kterou si peníze půjčoval. Pak se ale rozešli a ona mu nic nevrátila.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila. Ve smyslu § 101 odst. 3 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) tedy soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum číslo (dále také jen„ smlouva“), včetně smluvních podmínek soud zjistil, že daného dne uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, dohodu, na základě které byly ve dne podpisu smlouvy v hotovosti poskytnuty a předány žalovanému peněžní prostředky 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě jistiny vrátit věřiteli také 2 600 Kč na úroku, 2 600 Kč na administrativním poplatku 5 200 Kč na hotovostním inkasu splátek, a to v 60 týdenních splátkách po 390 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy a poslední splátka tak byla stanovena na 11. 6. 2021. Celková částka k zaplacení tak činila 23 900 Kč RPSN bylo sjednáno ve výši 206,15%. V čl. 2 se strany dohodly, že splátky se započítávají nejprve na úrok, poté na administrativní poplatek, poté na jistinu. Každou ze splátek se uhrazuje příslušná část odměny za hotovostní inkaso splátek a případně příslušná část poplatku za pojištění nebo asistenční služby. V čl. 5 se strany dohodly, že předtím, než se spotřebitelský úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatný, vyzve věřitel zákazníka k uhrazení dlužné splátky
a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dnů. Pokud v této lhůtě zákazník dlužnou splátku neuhradí, je věřitel oprávněn prohlásit spotřebitelský úvěr za splatný. Z karty zákazníka vyplněné v souvislosti s uzavřením smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný vyplnil tyto údaje tak, že byl t.č. zaměstnán u jméno příjmení jako kuchař s čistým příjmem 9 000 Kč, s tím, že měl i další příjem 4 000 Kč. Výdaje na bydlení činily 4 150 Kč a osobní výdaje 4 000 Kč. Žalovaný dle karty předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne
7. 1. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno; tento dopis byl odeslán 4. 2. 2022. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je společnost s předmětem podnikání poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z dopisu ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.
5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil celkem 3 500 Kč, poslední splátka byla uhrazena
22. 4. 2020. Jakkoli žalobkyně úhradu ze strany žalovaného nedoložila, soud neměl důvodu toto tvrzení nepřevzít za pravdivé, ostatně žalovaný se k těmto tvrzením nikterak nevyjádřil.
6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 580 odstavec 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Smlouvu uzavřenou mezi stranami bylo lze právně posoudit jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, na kterou je nutno aplikovat příslušná shora citovaná ustanovení. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila podmínku dle zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Soudem byla proto vyzvána k doplnění tvrzení a předložení důkazů k prokázání, jakým způsobem posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když k žalobě sice byla předložena karta zákazníka, žalobkyně však netvrdila, jakým způsobem vyplněné údaje ověřila a žádné listiny v tomto směru k důkazu nepředložila, ačkoli je žalovaný dle vyplněných údajů k žádosti doložil.
9. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila fotokopie dohody o provedení práce, smlouvy o nájmu bytu, dodatků dohody o provedení práce a výplatních pásek žalovaného. Z první Dohody o provedení práce soud zjistil, že žalovaný byl v době od 17. 7. 2017 do 31. 12. 2017 zaměstnán jako kuchař u jméno příjmení, příjmení příjmení za odměnu 90 Kč na hodinu. K tomuto důkazu soud konstatuje, že fotokopie nezobrazuje celou listinu, nejsou tedy viditelné podpisy stran ani datum sepsání a podpisu smluvních stran, nicméně sám žalovaný potvrdil, že v této anonymizováno pracoval. Z Dodatku k Dohodě o pracovní činnosti ze dne 2. 1. 2018 bylo zjištěno, že s platností
od 2. 1. 2018 byla sjednána mzda pro žalovaného na 12 200 Kč měsíčně. Z Dodatku k Dohodě o pracovní činnosti z 25. 9. 2018 bylo zjištěno, že strany se dohodly na prodloužení dohody o pracovní činnosti do 25. 9. 2019. Dále žalobkyně doložila fotokopii části první strany Smlouvy o nájmu bytu, z níž bylo zjištěno, že smluvními stranami byl jméno příjmení jakožto pronajímatel a paní jméno příjmení jakožto nájemce. Žalovaný tedy není smluvní stranou této smlouvy, přiložená fotokopie je pouhou částí první strany, soud proto z této listiny neučinil žádné skutkové zjištění podstatné pro předmětnou věc. Dále pak žalobkyně doložila kopie výplatních pásek žalovaného, z nichž bylo zjištěno, že za měsíc prosinec 2019 činila mzda žalovaného
9 114 Kč, za leden 2020 činila mzda žalovaného 12 124 Kč, za březen 2020 činila mzda žalovaného 2 619 Kč. Dále žalobkyně doložila 3 fotokopie stvrzenky o vkladu hotovosti na účet, z nichž však nebyla zjištěna žádná spojitost s osobou žalovaného, proto z těchto listin soud neučinil žádná skutková zjištění podstatná pro tuto věc.
10. Bylo zjištěno, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena datum. Žalobkyní předložené listiny o zaměstnání žalovaného jsou však datovány obdobím let 2017 2019, tedy nikoli v období uzavření smlouvy, proto z těchto listin původní věřitel nemohl správně usuzovat na schopnost žalovaného úvěr splácet. Pokud jde o výplatní pásky, i tyto se týkají měsíců prosinec 2019, leden 2020 a březen 2020. Právě v březnu 2020 činila mzda žalovaného toliko 2 619 Kč, tedy méně, než kolik dle vyplněných údajů v kartě zákazníka činily výdaje žalovaného. Původní věřitel měl tedy právě s ohledem na toto zjištění věnovat větší pozornost tomu, zda žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, a vynaložit v tomto směru potřebnou míru úsilí za účelem tohoto zjištění. Dle předložených listin však nelze učinit závěr, že by tak ze strany původního věřitele bylo učiněno. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nedostála své povinnosti prokázat, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána.
11. Žalobkyně proto neprokázala, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládají citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost uzavřené smlouvy. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Ačkoli samotný text ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy,
tj. jeho jazykový výklad, naznačuje, že absence posouzení úvěruschopnosti lze sankcionovat toliko neplatností relativní, dospěla odborná i soudní praxe k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Opačný výklad by byl v rozporu s vývojem zásad práv ochrany spotřebitele a narušil by tak dlouhodobou tendenci nejen české, ale rovněž celoevropské právní vědy i praxe směřující k vyvážení faktické nerovnosti mezi spotřebitelem a podnikatelem, projevující se ochranou slabší strany (viz rovněž směrnice č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 2008/48 EHS o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti také zcela v souladu s judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“.
12. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že dohoda uzavřená mezi původním věřitelem
a žalovaným, která je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, je absolutně neplatným právním jednáním.
13. Žalobkyně však předloženými listinami prokázala, že její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to hotovostně. Smlouvou o postoupení pohledávky pak prokázala, že jí právním předchůdcem byl postoupen dluh a oznámením o postoupení pohledávky i předžalobní výzvou prokázala, že žalovaný byl o dluhu zpraven.
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků 13 000 Kč, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním od počátku, žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinen toto plnění vrátit. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 13 000 Kč, ze které věřiteli vrátil 3 500 Kč, je tedy povinen vrátit žalobkyni 9 500 Kč
(13 000 – 3 500 Kč). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 8,25 %, z dlužné částky 9 500 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení. Soud vyšel z toho, že žalovanému byla výzva k úhradě odeslána dopisem ze dne 3. 2. 2022 spolu s oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Dle podacího lístku bylo oznámení odesláno
4. 2. 2022. Tuto výzvu lze ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 9. 2. 2022. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění 10 dnů, následujícího dne, tj. 22. 2. 2022 se žalovaný dostal do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní, přičemž vzhledem k okamžiku vzniku prodlení v prvním pololetí 2022 žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně, žalobkyně však požadovala zákonný úrok z prodlení 8,25% ročně, přičemž soud tento nárok nemohl překročit.
15. Soud vyhověl žádosti žalovaného o umožnění hrazení uloženého plnění ve splátkách po
1 000 Kč měsíčně, přičemž tuto povinnost mu uložil pod ztrátou výhody splátek. Soud vyšel ze skutečnosti, že celková přiznaná částka je poměrně nízká a žalovaný požádal o splátky 1 000 Kč měsíčně, tedy svůj dluh by měl uhradit v období tří čtvrtin roku. Žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem činnost je poskytování spotřebitelských úvěrů, soud se proto domnívá, že není nikterak v rozporu se zájmy žalobkyně umožnit žalovanému citovanou formu úhrady.
16. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož je uzavřená smlouva neplatná, není zde smluvní podklad pro přiznání smluvního úroku, administrativního poplatku ani hotovostního inkasa, jakkoli si je soud vědom, že předmětem žaloby byla jen zbývající dlužná jistina a smluvní a zákonný úrok z prodlení. Soud proto žalobu zamítl co do částky 3 500 Kč jako rozdílu na jistině a dále pokud jde o kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 625,63 Kč, kapitalizovaný úrok 1 535,63 Kč, úrok 20,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 500 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější v řízení byl žalovaný, náklady řízení však nepožadoval, resp. se tohoto práva vzdal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).