Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 36/2022-67

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 14 281,08 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně u částky 8 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 6 281,08 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 371,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 139,56 Kč, úrokem 29 % ročně z částky 8 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021 a ve výši 1,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 270,24 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D. do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně u částky 8 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 6 281,08 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 371,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 139,56 Kč, úrokem 29 % ročně z částky 8 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021 a ve výši 1,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 270,24 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 30. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 14 281,08 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizována dvě slova“), uzavřel se žalovaným dne 27. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. anonymizována dvě slova před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl anonymizována dvě slova žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 8 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit s poplatkem ve výši 7 233 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní činnost a odměny za zpracování a doručení. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaný

od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni neuhradil ničeho, postoupení pohledávky na žalobkyni taktéž ničeho. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 6 281,08 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši

2 139,56 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 371,50 Kč, úroku ve výši

29 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s  , (dále jen „“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. žalovaný v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřil svůj nesouhlas a žalobkyně s tímto postupem vyjádřila svůj souhlas již v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu).

4. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

-) z výpisu z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005;

-) ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 27. 11. 2018, bylo zjištěno, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 8 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 233 Kč v 60 týdenních splátkách po 254 Kč (poslední splátka ve výši 247 Kč),

a že výše roční úrokové sazby byla sjednána 29 %;

-) ze zákaznické karty ze dne 27. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný v kartě uvedl číslo svého osobního dokladu, adresu trvalého pobytu, že žil v nájmu, měl učňovské vzdělání, byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost a nevlastnil auto. Dále uvedl údaje

o svém zaměstnavateli právnická osoba, výši čistého měsíčního příjmu 21 236 Kč a nakonec odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Uvedl, že nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny pracovní smlouvou žalovaného;

-) z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutou zápůjčku neuhradil ničeho;

-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni;

-) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek dopisem zaslaným dne

25. 1. 2021, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu;

-) z předžalobní upomínky ze dne 19. 10. 2021, a podacího lístku, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána dne 20. 10. 2021 upomínka k úhradě dlužné částky nejpozději do 3. 11. 2021.

5. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

Právní předchůdce žalobkyně, anonymizována dvě slova, uzavřel se žalovaným dne 27. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy

o zápůjčce částku 8 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal zápůjčku splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednanými poplatky. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 29 % ročně. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaný vyplnil

tzv. zákaznickou kartu, kde uvedl své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, že žil v nájmu, měl učňovské vzdělání, byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost a nevlastnil auto. Dále uvedl údaje o svém zaměstnavateli právnická osoba, výši čistého měsíčního příjmu 21 236 Kč

a nakonec odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Uvedl, že nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny pracovní smlouvou žalovaného. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy

o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi anonymizována dvě slova jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 25. 1. 2021, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

6. Podle , (dále jen „“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle 991 odst. 1, 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle 993 , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o zápůjčce vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce. V souladu s  měl anonymizována dvě slova jako úvěrující (zápůjčitel) povinnost před uzavřením smluv o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako úvěrovaného (výpůjčitele), tj. jeho schopnost zápůjčky splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, neboť soudu předložila pouze tzv. zákaznickou kartu obsahující údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Podle citovaných judikatorních závěrů však není takový postup pro splnění povinnosti stanovené v  dostačující. Žalobkyně zejména neprokázala, že by její právní předchůdce jakýmkoli způsobem prověřoval výdaje žalovaného, neboť ze zákaznické karty pouze vyplývá, že tvrzené odhadované měsíční výdaje žalovaný činily 4 000 Kč. Z uvedeného není zřejmé, že by právní předchůdce prověřoval, co výdaje zahrnují. Ze zákaznické karty je přitom zjevné, že žalovaný musel při nejmenším hradit alespoň nájemné a energie

a úhrady za telefon. Právní předchůdce žalobkyně mohl a měl provést (mimo jiné) lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (příjmení, BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, aj.) a dále prověřit výdaje žalovaného např. výpisy z jeho bankovního účtu. V řízení však nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdce žalobkyně učinil. Nadto žalobkyně soudu nepředložila žádnéy (doklady), jimiž byly ověřeny údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě, ačkoli je na ně v zákaznické kartě odkazováno.

17. Přestože stanoví, že v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (v projednávané věci smlouvy o zápůjčce) je smlouva neplatná pouze, uplatní-li námitku neplatnosti smlouvy spotřebitel ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, dospěla judikatura soudů již dříve k závěru, že k porušení povinnosti stanovené poskytovateli spotřebitelského úvěru (zápůjčky) v  soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , nález Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019,

sp. zn. , příp. také rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn.

C -679/18), a jedná se tedy o neplatnost absolutní podle , neboť porušení uvedené povinnosti odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku spolu s poplatky žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona

č. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi anonymizována dvě slova a žalovaným jako absolutně neplatnou podle .

19. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle

. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 8 000Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) něčeho uhradil. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení poskytnuté částky, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle ve spojení s  nařízení vlády

č. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení

o postoupení pohledávky, v němž byl žalovaný prvně prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky. Oznámení bylo zasláno dne 25. 1. 2021, fikce doručení nastala podle dne 28. 1. 2021. Žalovaný měl uhradit dlužnou částku do 10 dnů ode dne doručení oznámení, tj. do dne 8. 2. 2021.

20. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce žalobkyni nevznikl nárok na úhradu dlužných poplatků a požadovaného příslušenství nad rámec přiznaného zákonného úroku. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítnul.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 14 281,08 Kč (bez příslušenství). Žaloba byla zamítnuta co do částky 6 281,08 Kč. Úspěch žalobkyně je tak představován částkou 8 000 Kč, tj. 56 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 6 281,08 Kč, tj. 44 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 12 %

z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši

14 281,08 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po

100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 a. t a 21 % DPH ve výši 252 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 252 Kč, přičemž 12 % z této částky činí 270,24 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 270,24 Kč v obecné třídenní lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně ( a věta před středníkem ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.