Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 354/2022-79
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 9 744,98 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do
a) částky 4 510 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 614,07 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 1 614,07 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 667,49 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 1 667,49 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 718,44 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 1 718,44 Kč od datum do zaplacení
b) částky 234,98 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá, co do a) částky 4 510 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 614,07 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 1 614,07 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 667,49 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 1 667,49 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 718,44 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 1 718,44 Kč od [datum] do zaplacení b) částky 234,98 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 744,98 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 0,1 % denně a s poplatkem za správu ve výši 1 400 Kč měsíčně, tj. celkem částku ve výši 9 510 Kč, uhradit ve dvou splátkách po 3 169,07 Kč a jedné splátce ve výši 3 171,71 Kč do datum Smlouva byla uzavřena na online formuláři na internetových stránkách webová adresa. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Kromě dlužné částky žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok ve výši 0,1 % denně.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nesporoval uzavření samotné smlouvy, pouze namítal, že žalobkyně řádně neprověřila jeho úvěruschopnost a proto je smlouva neplatná. Dále namítal rozpor smlouvy s dobrými mravy z důvodu vysokých úroků.
3. Po provedeném dokazování soud ve věci dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu (listinné důkazy jsou uvedeny písmem kurzíva).
4. Mezi účastníky byla dne datum uzavřela Smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úroky a poplatky, tj. celkem ve výši 9 510 Kč uhradit ve třech splátkách do datum Smlouva je podepsána elektronicky a její součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky, výpočet RPSN a splátkový kalendář, kopie občanského průkazu žalovaného, protokol o podpisu smluvních dokumentů, emaily z datum. Poskytnutí 5 000 Kč žalovanému soud zjistil z výdajového pokladního dokladu a výpisu z internetového bankovnictví žalobkyně. Při posouzení úvěruschopnosti vycházela žalobkyně z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z žádosti vyplněné žalovaným, z výplatních pásek žalovaného za prosinec 2021 až únor 2022, z výpisu bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet vedeného u Equa bank za prosinec 2021 až únor 2022, z emailu žalovaného z datum a z výpisu centrální evidence exekucí. Z těchto listin soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí asi 35 000 Kč čistého. Jako pravidelné měsíční výdaje uvedl žalovaný tyto: 8 000 Kč za bydlení, 690 Kč SIPO, 7 276 Kč splátky dalších 5 úvěrů, 3 500 strava a ošacení. Dle výpisu z bankovního účtu má žalovaný sjednaný kontokorent ve výši 50 000 Kč, přičemž ho pravidelně každý měsíc čerpá – každý měsíc je v mínusu téměř 50 000 Kč (velkou částku výdajů tvoří výdaje na TIPSPORT.CZ). Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, vyzvala ho žalobkyně k úhradě dlužné částky dopisem z datum (včetně podacího archu), dopisem z datum (včetně podacího archu), mailem z datum a dopisem z datum (včetně podacího archu). Žalovaný tak dluží z úvěrové smlouvy žalobkyni na jistině částku 5 000 Kč, na úrocích částku 309,85 Kč a na poplatcích částku 4 200 Kč.
5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
8. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena datum Smlouva o spotřebitelském úvěru č. KL116014160, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uzavření této smlouvy nebylo mezi účastníky sporné. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě sice žalobkyně postupovala v souladu se zákonem a vyžádala si od žalovaného listiny, kterými by jeho tvrzení ohledně příjmů a výdajů ověřila, obsah těchto listin však již blíže nezkoumala. Kdyby tomu tak bylo, zjistila by, že žalovaný každý měsíc na svém bankovním účtu vyčerpal celý povolený kontokorent, každý měsíc byl v mínusu téměř 50 000 Kč, a jsou zde tedy dány důvodné pochybnosti o tom, z jakých finančních prostředků by uvedený úvěr byl schopen splácet. Navíc v té době již měl povinnost splácet dalších 5 úvěrů. Skutečnost, že jednotlivé výdaje nemusí být pravidelné, nemá vliv na celkové posouzení finančních poměrů žalovaného a jeho schopnost úvěr v budoucnu splácet, když podstatný je celkový obrat na bankovním účtu.
9. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
10. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C – číslo, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.
11. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když se spoléhala pouze na výši mzdy a výdaje uvedené žalovaným a neověřila si z listin, které měla k dispozici, celkový měsíční obrat žalovaného, který byl 50 000 Kč v mínusu, spotřebitelská smlouva ze dne datum je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě). Protože žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, je žalovaný povinen je vrátit jako specifické bezdůvodné obohacení v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Zároveň soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z této částky v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení splatnosti pak soud vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., modifikovaného lhůtou k plnění stanovenou žalobkyní ve výzvě ze dne datum (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do datum, výzva byla žalované doručena ve smyslu ust. § 573 o. z. dne datum. Od datum je žalovaný v prodlení s vrácením částky 5 000 Kč.
12. Co do zbytku (části jistiny představující poplatky a úroky, smluvních úroků a úroků z prodlení z nepřiznané části jistiny) soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.
13. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl úspěch ve věci pouze částečný, přičemž poměr úspěchu byl u účastníků téměř shodný, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.