Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 170/2022-32

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 11 088,96 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 088,96 Kč spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 3 756,68 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 756,68 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 088,96 Kč spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 3 756,68 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 756,68 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 088,96 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy číslo s produktovým názvem Zelená půjčka v hotovosti týdenní 06/ 2017, uzavřené dne 30. 6. 2017 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba, na podkladě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 28 125 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 13 125 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy s pevnou úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou ve Smlouvě, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení, a to formou 60 týdenních splátek po 469 Kč (pouze poslední splátka činila 454 Kč). Žalovaný na pohledávku za celou dobu uhradil celkovou částku 25 100 Kč prostřednictvím 23 plateb (první ve výši 2 100 Kč, druhá ve výši 2 000 Kč, zbývající ve výši 1 000 Kč), která byla započtena co do částky 11 243,32 Kč na jistinu, jež se v důsledku plateb ponížila na 3 756,68 Kč, dále byly platby co do výše 11 534,61 Kč započteny na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru, které tak byly poníženy na částku 1 590,39 Kč, a zbývající částka 2 322,07 Kč byla započtena na průběžně účtované sankční poplatky, úroky z prodlení a smluvní pokuty v důsledku prodlení se splácením. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností ke dni 1. 2. 2022 k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky za žalovaným částku 11 088,96 Kč sestávající z jistiny ve výši 3 756,68 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 1 590,39 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 741,89 Kč. Žalovaný však až dosud neuhradil žalobkyni z této zbývající dlužné částky ničeho. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, kdy mimo jiné vycházela z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS), prověřila údaje v insolvenčním rejstříku, evidenci neplatných dokladů, evidenci adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Dále hodnotila komplexně celkovou finanční situaci žalovaného (žalovaným doložené skutečnosti) se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dle ekonomických modelů. Dospěla přitom k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

2. Žalobkyně na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 1. 7. 2022 podáním ze dne 11. 7. 2022 doplnila svou žalobu ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v němž zopakovala svou argumentaci obsaženou již v žalobním návrhu co do interních a externích registrů, z nichž při posouzení úvěruschopnosti vycházela její právní předchůdkyně, a dále ohledně komplexního vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného. Žalovaný před podpisem Smlouvy předložil pracovní smlouvu, dle níž jeho zaměstnavatelem byla právnická osoba anonymizována dvě slova, byl zaměstnán na pozici profese anonymizováno, jeho pravidelný měsíční příjem činil částku 9 853 Kč a byl ověřen z doložených výpisů z bankovního účtu žalovaného za měsíce květen a červen 2017. Se žalovaným byla vyplněna rovněž zákaznická karta ke Smlouvě obsahující relevantní údaje k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, dle níž měl žalovaný pravidelný měsíční příjem ve výši 9 853 Kč, ostatní příjmy ve výši 15 000 Kč, celkový měsíční příjem žalovaného tak činil částku 24 853 Kč. Pro stanovení výdajů žalovaného byly užity ekonomické modely, nadto žalovaný uvedl své měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně má tak provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné a provedené s odbornou péčí.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na 14. 9. 2022 se nedostavil, svoji neúčast ani neomluvil, přitom doručení předvolání k tomuto jednání bylo u něj řádně vykázáno a lhůta k přípravě jednání byla zachována. Vzhledem k této skutečnosti soud v souladu s ust. , (dále jen ) v jeho nepřítomnosti.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z y označené jako Smlouva o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti číslo uzavřené dne 30. 6. 2017 je v řízení prokázáno, že se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 30. 6. 2017 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky - zápůjčku ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 28 125 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotnou půjčku a 13 125 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou ve Smlouvě, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 130 Kč a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení ve výši 6 312 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 469 Kč s výjimkou poslední týdenní splátky ve výši 454 Kč, přičemž první týdenní splátka je splatná 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy. Ve smlouvě je dále ujednáno, že RPSN činí v daném případě 234,69 %. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na přední i zadní straně formuláře smlouvy.

5. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného v zákaznické kartě ze dne 29. 5. 2017, z níž vyplynulo, že žalovaný žije na ubytovně, je svobodný, je zaměstnán na dohodu o provedení práce/dohodu o pracovní činnosti jako profese anonymizováno u zaměstnavatele právnická osoba anonymizována dvě slova s čistým měsíčním příjem ve výši 9 853 Kč a dalšími příjmy ve výši 15 000 Kč, jeho celkové měsíční výdaje měly činit 10 000 Kč, neměl vlastnit kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti; s tím, že obchodní zástupkyně oprávněná jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásila, že ověřila pracovní smlouvu (uzavřenou na období od 5. 4. 2017 do 31. 12. 2017) a výpisy z bankovního účtu žalovaného za období květen a červen 2017.

6. Z platební historie je prokázáno, že žalovaný na úhradu svého dluhu uhradil prostřednictvím 23 plateb (sloupce F a G této platební historie) celkově částku ve výši 25 100 Kč.

7. u označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 a podacím lístkem, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022 a podacím lístkem ze dne 24. 5. 2022 bylo dále v řízení prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 11 357,38 Kč nejpozději ve lhůtě 7 dnů od této výzvy s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně, který se dále navyšuje o příslušenství. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.

9. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Pokud žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 11. 7. 2022 navrhla provedení výslechu svědkyně paní jméno příjmení, vázané zástupkyně právní předchůdkyně žalobce, která se žalovaným vyplňovala zákaznickou kartu a ověřovala jeho příjmy a výdaje, soud tento důkaz neprováděl pro nadbytečnost, neboť by provedením tohoto důkazu mohly být ověřeny pouze takové skutečnosti, které již vyplývají z ostatních provedených písemných důkazů a jejichž nesprávnost ani v řízení nikdo nenamítal. Nad rámec těchto písemných důkazů by uvedená svědkyně nemohla přinést ničeho nového, když všechny informace získané ze strany žalovaného zapsala do zákaznické karty provedené k důkazu.

10. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti číslo se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne 30. 6. 2017 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky - půjčku ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně celkem částku 28 125 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotnou půjčku a 13 125 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou ve Smlouvě, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 130 Kč a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení ve výši 6 312 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 469 Kč s výjimkou poslední týdenní splátky ve výši 454 Kč, přičemž první týdenní splátka je splatná 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy; v rámci samotné Smlouvy si pak obě strany sjednaly použití , ; při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně, podle tvrzení žalobkyně, zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet toliko prohlášením samotného žalovaného o jeho příjmových a výdajových poměrech. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně, když celkově předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 25 100 Kč a poslední splátku uhradil dne 8. 9. 2020.

11. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle 991 odst. 2 , , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta peněžní částka ve výši 15 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy . Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně vycházela pouze z informací žalovaného, kdy měla mít při uzavírání obou smluv k dispozici doklady o jeho příjmech a výdajích, aniž by tyto blíže specifikovala a soudu předložila. Díky tomu tak nelze vůbec zjistit, z čeho právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, vůbec zda a jak prověřovala jeho příjmové a výdajové poměry, když zde byly přinejmenším pochybnosti o jeho skutečných příjmech. Neboť žalovaný uváděl, že je svobodný, žije sám a není tedy zřejmé, z čeho měl onen další, nijak blíže neidentifikovaný příjem ve výši vyšší než příjem z jeho zaměstnání. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Žalobkyně přitom byla ze strany soudu prostřednictvím svého zástupce řádně poučena ve smyslu o své povinnosti v tomto směru tvrdit a prokázat všechny rozhodné skutečnosti týkající se právě posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s upozorněním na následky nesplnění této výzvy ze strany soudu, nicméně i přes toto poučení žádné další tvrzení neuvedla.

17. Žalobkyně v řízení tvrdila a prokázala, že žalovanému poskytla celkem částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný jí v průběhu existence smluvního vztahu uhradil celkově částku ve výši 25 100 Kč, jak ostatně vyplývá i z platební historie, a to na plnění poskytnuté bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy). Žalovanému poskytnutá částka tak byla jím samotným v plné výši uhrazena. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

18. Soud pro úplnost uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba uzavřela se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení předmětné pohledávky vyplývající z jí uzavřené úvěrové smlouvy se žalovaným. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávky proto byla pohledávka vůči žalovanému se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávek učinila ve vztahu k žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.

19. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně v řízení úspěšná nebyla, naopak žalovaný úspěšný byl, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, tento je ostatně ani nepožadoval, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.