Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

110 C 182/2022-64

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 15 490 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 176 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 14 314 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 703,75 Kč od datum do zaplacení, co do úroku 56 % ročně z částky 5 879,75 Kč od datum do zaplacení, co do částky 353,98 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 176 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 14 314 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 703,75 Kč od [datum] do zaplacení, co do úroku 56 % ročně z částky 5 879,75 Kč od [datum] do zaplacení, co do částky 353,98 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne datum, doplněnou podáním ze dne datum (viz čl. 15-22 spisu), se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 15 490 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 353,98 Kč a s 56 % úrokem a 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 5 879,75 Kč od datum do zaplacení. V žalobě skutkově tvrdila, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelky společnosti právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek z datum. Předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo s produktovým názvem D S0 HC týdenní POJ 10/ 2019 (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit, včetně poplatku ve výši 9 554 Kč, v celkové výši 19 554 Kč formou 52 týdenních splátek po 377 Kč (poslední splátku ve výši 327 Kč). První splátka byla splatná týden od uzavření smlouvy a každá další vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 8 824 Kč. Tato částka byla započtena částečně na úhradu jistiny, částečně na poplatky a podanou žalobou se žalobkyně domáhá úhrady zbývající nezaplacené částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením (dále jen „“).

3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (čl. 32-32 spisu) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi předchůdkyní a žalovaným dne datum s tím, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti při uzavření smlouvy žalovanému jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil na smlouvě svým podpisem. Zavázal se vrátit jistinu s poplatkem v celkové výši 19 554 Kč formou 52 splátek po 377 Kč (poslední splátku ve výši 327 Kč). Pro hotovostní variantu začínalo běžet první splátkové období dnem uzavření smlouvy.

4. Z tvrzení žalobkyně a z přehledu splátek (čl. 34-35 spisu) soud zjistil, že žalovaný uhradil v rámci úvěrového vztahu dne datum 1 508 Kč, datum 1 500 Kč, datum 1 508 Kč, datum 1 508 Kč a ve dnech datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum vždy po 400 Kč Celkem tak uhradil 8 824 Kč.

5. Na základě shora uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru dne datum jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě, a žalovaný se zavázal formou dojednaných splátek předchůdkyni jistinu úvěru vrátit spolu s dojednanými úroky a poplatky v celkové výši 19 554 Kč. Žalovaný uhradil 8 824 Kč.

6. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

7. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě (čl. 3v spisu) pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala s odbornou péčí, vycházela z informací získaných z nebankovního registru (příjmení) a prověřila úvěruschopnost prostřednictvím registrů a databází, jako insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních úřadů, interních registrů atd. Komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, přičemž vycházela ze statistických, demografických a historických dat dle ekonomických modelů. V rámci doplnění žalobních tvrzení (čl. 15-22 spisu) žalobkyně dotvrdila, že v databázi úvěrových registrů (BRKI, NRKI a příjmení) nebyly zjištěny žádné negativní záznamy ohledně žalovaného. Žádný z uvedených výstupů z registrů však nebyl soudu předložen. Kromě toho žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci v interní databázi předchůdkyně, v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v rámci Ministerstva vnitra ČR ověřovala platnost dokladů žalovaného. Vše opět s negativním záznamem. Soudu byl k důkazu doložen pouze výpis z Centrální evidence exekucí (čl. 24 spisu), ze kterého soudu zjistil, že tento byl pořízen dne datum (půjčka byla uzavřena datum). V doplnění žaloby a u jednání před soudem dne datum (-45 spisu) poté, co byl právní zástupce žalobkyně poučen v souladu s ustanovením až 3 o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti, tento navrhl výslech svědkyně příjmení celé jméno svědkyně, zprostředkovatelky úvěru, která je schopna se přesně vyjádřit, jak příjmy a výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy ověřovala.

8. Ze zákaznické karty (čl. 23-23 spisu) vyplynulo, že v době uzavírání smlouvy byl žalovaný zaměstnán jako dělník u jméno příjmení, sídlem adresa, s průměrným čistým měsíčním příjmem 19 635 Kč, přičemž k prokázání těchto skutečností předložil pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu (viz poznámka v sekci„ ověřené dokumenty“ na čl. 23v spisu). Žalovaný byl svobodný a žil s rodiči. V kartě je uveden další čistý příjem domácnosti 17 000 Kč. Celkové příjmy domácnosti jsou tedy uvedeny částkou 36 635 Kč. Výdaje jsou uvedeny v odhadované měsíční výši 3 000 Kč.

9. Svědkyně celé jméno svědkyně, slyšena u jednání dne datum (čl. 61-62 spisu) uvedla, že pro předchůdkyni pracovala jako obchodní zástupkyně do prosince 2020. Ve vztahu k žalovanému, s ním uzavřené smlouvě, a k zákaznické kartě uvedla, že tento k prokázání příjmů předložil pracovní smlouvu z února 2018 a potvrzení o příjmu. Toto zaznamenala a označila v zákaznické kartě. Zjistila, že příjem žalovaného činil 19 635 Kč. Pokud uvedla do zákaznické karty další čisté příjmy domácnosti ve výši 17 000 Kč, byly to pravděpodobně příjmy prarodičů žalovaného, když tento žil s prarodiči, jednako se o jejich důchod. Tyto příjmy nikterak neověřovala, vycházela z informací od žalovaného. Výdaje žalovaného nikterak neověřovala, vycházela z informací žalovaného, že tyto představovaly 3 000 Kč měsíčně a uvedla je jako odhadované výdaje do zákaznické karty.y, které jí žalovaný k prokázání příjmů předložil, a ze kterých výši ověřila, zaznamenala do kolonky ověřené dokumenty (v spisu).

10. Na základě shora uvedeného soud dospěl ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k závěru, že předchůdkyně zkoumala příjmovou stránku žalovaného, kterou ověřila předloženou pracovní smlouvou a jedním potvrzením o příjmu za prosinec 2019. Pokud jde o výdajovou stránku rodinného rozpočtu žalovaného, tuto vůbec neprověřovala, vycházela pouze z informací žalovaného, nezjišťovala vůbec strukturu výdajů, které navíc deklarovala jako odhadované ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně činila ohledně žalovaného dotaz na registry dlužníků a na Centrální evidenci exekucí v době před uzavřením předmětné smlouvy, když soudu byla předložena pouze jediná, a to výpis z Centrální evidence exekucí, která byla vyhotovena několik dní před jednáním v předmětné věci. Za takto zjištěné situace soud dospěl k závěru, že předchůdkyně řádně nezjišťovala v souladu se ZoSÚ schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy.

11. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.

12. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro přiznání částky, a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu obdržel částku ve výši 10 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti, což stvrdil svým podpisem, a uhradil 8 824 Kč.

13. Podle ustanovení věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovení věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 8 824 Kč, a žalobkyně mu poskytla částku 10 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu, tj. částky 1 176 Kč (10 000 – 8 824). Splatnost uvedené částky nastala datum na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do datum. Výzva byla prokazatelně odeslána na korespondenční adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě dne datum, a vzhledem k tomu, že do datum žalovaný dlužnou částku neuhradil, je od datum v prodlení a žalobkyni náleží od tohoto data zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením o. z., přičemž výše úroků byla přiznána v souladu s , tj. 11,75 % ročně až do zaplacení.

14. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, a to včetně dalších uplatněných nároků, když žalobkyně neprokázala, že by jí na přiznání těchto nároků vzniklo právo.

15. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek z datum uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, účinnou od 1. 2. 2022, a přílohou ke smlouvě (v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z.).

16. Soud zamítl návrh na provedení důkazu rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. a rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020 čj. 104 -63 pro nadbytečnost, když tato rozhodnutí se nevztahují k předmětné věci.

17. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. S ohledem na shora uvedené byl v řízení procesně úspěšný žalovaný, kterému by tak náležela náhrada nákladů řízení v souladu s ustanovením Žalovanému v daném případě žádné náklady v řízení nevznikly, a tomu odpovídá rovněž nákladový výrok.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.