Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 50/2021-162
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
2. celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 345 307,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se, co do zaplacení částky 24 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 239,23 Kč od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 28 947,69 Kč od datum do datum, úroku 6,4 % ročně z částky 345 307,18 Kč od datum do datum, zastavuje.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 216 472,74 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 216 472,74 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaní společně a nerozdílně zaplatili částku 104 834,44 Kč, úrok 6,4 % ročně z částky 345 307,18 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 345 307,18 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 128 834,44 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku 24 553 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se, co do zaplacení částky 24 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 239,23 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 28 947,69 Kč od [datum] do [datum], úroku 6,4 % ročně z částky 345 307,18 Kč od [datum] do [datum], zastavuje. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 216 472,74 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 216 472,74 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaní společně a nerozdílně zaplatili částku 104 834,44 Kč, úrok 6,4 % ročně z částky 345 307,18 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 345 307,18 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 128 834,44 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku 24 553 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaných zaplacení částky 345 307,18 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovanými uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba dne datum uzavřela se žalovanými smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet číslo jejíž nedílnou součástí byly Produktové podmínky a Sazebník, na podkladě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovaným úvěr ve výši 400 000 Kč, což splnila dne datum, a žalovaní se zavázali právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 4 720,59 Kč (složená z jistiny, úroku a poplatků), když úrok byl mezi stranami dohodnut na 6,40 % p. a., a to počínaje dnem datum, čemuž žalovaní nedostáli, jelikož nehradili sjednané splátky řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr za splatný v celé výši dopisem ze dne datum, přesto žalovaní úvěr nesplatili. Pohledávka za žalovanými byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovaní na svůj závazek uhradili celkem 108 944,77 Kč a poslední platbu provedli ve dnech datum a datum. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaných zaplacení jistiny ve výši 345 307,18 Kč, smluvního úroku ke dni splatnosti, tj. za dobu od datum do datum, ve výši 7 239,23 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od datum do datum ve výši 28 947,69 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 345 307,18 Kč od datum do zaplacení a smluvního úroku ve výši 6,40 % ročně z částky 345 307,18 Kč od datum do zaplacení.
2. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaných, tak, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovanými v Žádosti o Konsolidaci úvěrů ze dne datum, která byla hodnocena individuálně a v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích a insolvenční rejstřík. Žalovaní dále doložil potvrzení o výši příjmu a v tomto případě byl použit čistý příjem domácnosti ve výši 41 000 Kč. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů. Bylo zjištěno, že žalovaní měli v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 5 835 Kč a přímo u předchůdkyně žalobkyně spláceli závazek částkou 8 425,64 Kč měsíčně. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dluhu z uvedené smlouvy předžalobní upomínkou, přesto však žalovaní dlužnou částku nezaplatili.
3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět s odůvodněním, že v mezidobí bylo na žalovanou pohledávku plněno, a to celkem částkou 57 000 Kč a 24 000 Kč. Žalobkyně nakonec tedy navrhla, aby soud rozhodl o povinnosti zaplatit celou původní jistinu, smluvní úrok z jistiny od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení za dobu od datum do zaplacení ve výši 9 % ročně.
4. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně před jednáním soudu prvního stupně, soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 1, odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 96 odst. 4 o. s. ř. o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebylo potřeba souhlasu žalovaných, neboť ke zpětvzetí došlo před započetím jednání ve věci samé.
5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s žalovanou nežije do ledna rok, po doručení žaloby se domluvili, že splátky bude hradit částkou 3 000 Kč měsíčně, více nyní hradit nemůže. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval oba žalované, aby se vyjádřili, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalované poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum, žalované dne datum fikcí a následně dne datum na adresu sdělenou žalovaným, kde si zásilku osobně převzala. Žalovaní se k této výzvě nijak nevyjádřili a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
6. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
7. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovaným částku 400 000 Kč. Žalovaní se naproti tomu zavázali finanční prostředky vrátit formou měsíčních anuitních splátek v celkovém počtu 120. Splátka se skládala z částky 4 521,59 Kč připadající na jistinu a úroky, částky 199 Kč připadající na pojištění, celkem 4 720,59 Kč. Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu 6,40 %. Část poskytnutých prostředků byla účelově určených, a to na splacení závazků u předchůdkyně žalobkyně z titulu dvou úvěrových smluv.
8. Oznámeními o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum rok prokázáno, že společnost právnická osoba oznámila oběma žalovaným, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni datum. Celková dlužná částka ke dni oznámení činila 365 508,91 Kč, kterou měli žalovaní uhradit nejpozději do datum.
9. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanými za sjednanou úplatu.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila žalovaným, že pohledávka z titulu smlouvy číslo byla postoupena žalobkyni. Kopií podacího archu bylo prokázáno, že tato oznámení byla žalovaným odeslána dne datum a datum.
11. Výzvami ze dne datum a kopií podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalované k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 410 793,28 Kč s příslušenstvím a zároveň žalované upozornil, že neuhradí-li svůj dluh, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Výzvy byly dány k poštovní přepravě dne datum.
12. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti (č. l. 101) bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně disponibilní částku vypočetla tak, že od příjmů odečetla splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (podíl na výdajích na bydlení), náklady vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu nylo počítáno s částkou životního minima, částkou normativních nákladů na bydlení a výší dosavadních měsíčních závazků. Novou splátkou byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami celkem 8 425,64 Kč. Z připojené tabulky bylo zjištěno, že externí splátky žalovaných činí 5853 Kč O žalovaném dále z tabulky vyplývá, že je ženatý, že žalovaná je na mateřské dovolené a deklarovala příjem 5 500 Kč měsíčně a celkové příjmy domácnosti žalovaní deklarovali na částku 41 000 Kč. Žalovaný bydlí v pronajatém a na nákladech bydlení se podílí 85,37 %.
13. Ze žádosti o úvěr Konsolidace půjček (č. l. 139) soud zjistil, že žalovaný má základní vzdělání, je ženatý, bydlí v pronájmu, má dvě vyživovací povinnosti k dětem a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč a pracuje u právnická osoba s. r. o. Žalovaná je také vdaná, bydlí v pronajatém bytě a má střední vzdělání, momentálně je na mateřské dovolené. Žalovaní sdílí společnou domácnost.
14. Z potvrzení o výdělku (č. l. 88) bylo zjištěno, že právnická osoba s. r. o. potvrdila, že žalovaný měl za poslední 3 měsíce průměrný čistý měsíční příjem 8 720 Kč.
15. Z Platební historie vzal soud za prokázané, že žalovaní od předchůdkyně žalobkyně načerpali celkem částku 400 000 Kč, a to ve třech částech dne datum. Žalovaní naopak zaplatili předchůdkyni žalobkyně ve splátkách částku celkem 102 527,26 Kč.
16. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
17. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne datum se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovaným částku 400 000 Kč při úrokové sazbě 6,40 % ročně s tím, že žalovaní se zavázali tuto částku spolu s úrokem uvedené společnosti vrátit v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 4 720,59 Kč (splátka zahrnovala i 199 Kč na pojištění). Žalovaní tyto finanční prostředky načerpali dne datum. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaných splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaní jednak vyplnili prohlášení do žádosti o úvěr Konsolidace půjček, kde uvedli, že bydlí v pronájmu, žalovaný má základní vzdělání, žalovaná střední, přičemž žalovaný je zaměstnán s příjmem 35 000 Kč a žalovaná je na mateřské dovolené s příjmem 5 500 Kč Tyto tvrzené příjmy si předchůdkyně žalobkyně neověřila. Žalovaní dále uvedli, že vyživují dvě děti a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 41 000 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalované v interních a externích databázích, jakož i v insolvenčním rejstříku. Z těchto údajů pak bylo zjištěno, že žalovaní mají další závazky se splátkami celkem 8 425,64 Kč a 5853 Kč měsíčně. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnala příjmy s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů. Skutečné výdaje žalovaných nebyly nijak zjišťovány, stejně tak nebyl z ničeho ověřen příjem domácnosti. Žalovaní následně porušovali povinnosti, neplnili splátky řádně a včas, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum. Žalovaní na svůj dluh uhradil celkem částku 102 527, 26 Kč a po podání žaloby ještě 27 000 Kč a 24 000 Kč právnická osoba předtím dne datum prodala žalobkyni pohledávku za žalovanými za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovaným dopisy ze dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalované k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisy, které dala do poštovní přepravy dne datum.
18. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
19. Podle § 2 písm. e) ZSU tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období,
20. Podle § 9 odst. 1 ZSU Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
21. Podle § 9 odst. 3 ZSU spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
22. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
27. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
28. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaní jako spoludlužníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které byly žalovaným poskytnuty prostředky ve výši 400 000 Kč na jejich žádost po podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky půjčila žalovaným při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).
29. Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 ZSU je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel ničím neověří, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.
30. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaných s odbornou péčí. Soud má za to, že řádně nebyly ověřeny jak příjmy, tak výdaje, které navíc žalovaní ani nedeklarovali a žalobkyně se spolehla jen a pouze na statistická data, aniž by zkoumala, zda žalovaní nemají jiné neběžné a pravidelné výdaje. Z předložených důkazů síce vyplývá, že žalobkyně zkoumala řádně dosavadní závazky žalovaných, které řádně zahrnula do posouzení schopnosti splácet, jelikož však předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření příjmů a reálných výdajů žalovaných, nemohla dostát své zákonné povinnosti, které jí ukládá ZSU stran úvěruschopnosti. Nelze pak odhlédnout od potvrzení o příjmech žalovaného, které absolutně nekoresponduje s deklarovaným příjmem, a to ani zdaleka (potvrzení na necelých 9 000 Kč z deklarovaných 35 000 Kč). Soud má za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalovaného zjišťovat a alespoň obecně ověřit, ať už se jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu, dokladů SIPO, faktur apod za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr.
31. Posouzení úvěruschopnosti žalovaných splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaných. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětný úvěr je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
32. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovaným, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovaným částku 400 000 Kč a žalovaní jí vrátili částku celkem 183 527,26 Kč (102 527,26 + 58 000 + 24 000), pročež jí tedy žalovaní společně a nerozdílně dluží částku 216 472,74 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovanými na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky. S ohledem na vše shora uvedené soudu nezbylo jinak než žalobu zamítnout. Dlužníkům soud pouze připomíná, že jejich případná dohoda a formě úhrady dluhu je závazná pouze mezi nimi a nikoliv ve vztahu k žalobkyni, která je nadále oprávněna vymáhat svou pohledávku po nich obou. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 216 472,74 Kč a zavázal žalované společně a nerozdílně k jejímu zaplacení.
33. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaní byli poprvé vyzváni k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně vyzval žalované k úhradě dluhu s upozorněním na podání žaloby). Tyto výzvy byly dány k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne datum. Jelikož žalobkyně ve výzvě k zaplacení dluhu neuvedla lhůtu, do které má být dlužná částka uhrazena, vycházel z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého má dlužník plnit bez zbytečného odkladu. V tomto případě vycházel soud z toho, že jako přiměřená se jeví lhůta10 dnů, která je dostatečná k tomu, aby si žalovaní finanční prostředky opatřili a předali je žalobkyni. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2484/2012). Žalovaní tedy měli dlužnou čárku uhradit do datum. Ode dne následujícího se žalovaní dostali do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 216 472,74 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byli žalovaní rovněž zavázáni k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 9 % ročně z částky 216 472,74 Kč, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
34. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V kontextu rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze nejprve opomenout zmínit, že částečné zpětvzetí žaloby nebylo zaviněno žalobkyní, protože v souladu s rozhodovací praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 26. 2. 1982, sp. zn. 3 Cz 14/82, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015) je třeba k tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, naplnit zároveň dvě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného, což byl právě daný případ. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. Žalovaná sice na žalovaný dluh neplnila, nicméně plnil na něj její spoludlužník, tedy žalovaný. Takové chování jednoho ze spoludlužníků je totiž nutné považovat za chování všech spoludlužníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016). Soud tudíž výrok o zastavení řízení počítal jako neúspěch žalovaných, protože svým chováním zavinili (plněním žalovaného po podání žaloby), že žalobkyně musela žalobu vzít zpět a řízení muselo být zastaveno. V projednávané věci soud v dalším ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a to tak, že ke dni datum činil celý předmět řízení částku 518 006,08 Kč, přičemž žalobě bylo vyhověno co do částky 263 604,49 Kč (výrok II.) a řízení bylo zastaveno v rozsahu 80 954,55 Kč (výrok I), tudíž celkem 344 559,04 (66,52 %) a žaloba byla zamítnuta, co do částky 173 447,77 Kč (33,48 %) Po odečtení neúspěchu od úspěchu činí procesní úspěch žalobkyně 33,04 %.
35. Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 74 313 Kč, představující zaplacený soudní poplatek 13 813 Kč, odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 5 úkony právní služby učiněné zástupcem žalobkyně za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění, sepis žaloby, 2x zpětvzetí žaloby). Za těchto 5 úkonů mu náleží odměna ve výši 48 500 Kč (5krát 9 700 Kč). Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů 5 x 300 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 50 000 Kč) ve výši 10 500 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Právo na náhradu nákladů řízení má žalobkyně však pouze v rozsahu 33,04 % z celku, tj. ve výši 24 553 Kč.
36. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud v případě výroků II. a IV. stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.