Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

50 C 50/2022-32

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 6 463 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části požadující zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 963 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 15. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. V části požadující zaplatit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 562,19 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 500 Kč od 15. 6. 2021 do 14. 6. 2022, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se v části požadující zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 963 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 15. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>III. V části požadující zaplatit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 562,19 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 500 Kč od 15. 6. 2021 do 14. 6. 2022, se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 22. 12. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 6 463 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaný mezi sebou prostřednictvím zprostředkovatele právnická osoba a.s., uzavřeli dne 31. 1. 2020 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v hotovosti ve výši 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s příslušenstvím do 1. 3. 2020. Pohledávka za žalovaným přešla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 6. 2021, s účinností ke dni 14. 6. 2021, na žalobkyni. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, uplatňuje žalobkyně kromě dlužné jistiny 4 500 Kč také smluvní pokutu ve výši 1 963 Kč, paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 434 Kč. Žalobkyně dále požaduje úroky z prodlení z dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.

3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s  , , , ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ “), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 1. 2020 číslo soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč se splatností do 30ti dnů od jeho poskytnutí. Podpisem smlouvy zároveň žalovaný potvrdil převzetí peněz v hotovosti. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2021, jak je doloženo poštovním podacím archem ze dne 29. 6. 2021.

7. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2021 a předloženého podacího lístku vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž mu byla poskytnuta lhůta do 9. 12. 2021. Z poštovního podacího archu se podává, že předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 11. 11. 2021.

8. Podáním ze dne 29. 8. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o částku 2 113 Kč, tj. kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 963 Kč. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení částečně zastavil (výrok I. rozsudku).

9. Na právní posouzení věci soud aplikoval , (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014).

10. Okresní soud se zaobíral posouzením úvěruschopnosti žalovaného.

11. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Dle , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána a poučena o důsledcích neunesení důkazního břemene, nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů, neboť soudu nedoložila ani pracovní smlouvu či jiný doklad o příjmech žalovaného ani žádné doklady o výdajích žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno, v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí.

21. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce 4 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného spolu se zákonným úrokem z prodlení. (výrok II. rozsudku).

22. Žalovaný měl dluh splnit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobkyní prokazatelně vyzván, neboť splatnost úvěru dle smlouvy, nebyla platně dohodnuta. Okresní soud přitom vycházel z toho, že žalobkyně prokázala (předžalobní výzvou a dokladu o odeslání předžalobní výzvy ze dne 11. 11. 2021), že žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužné částky a byla mu současně poskytnuta lhůta pro splnění do 9. 12. 2021. Dnem následujícím, tedy 10. 12. 2021, se žalovaný dostal do prodlení, a od tohoto okamžiku náleží žalobkyni nárok na úroky z prodlení dle o.z., ve výši dle , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Žalobkyně podáním ze dne 29. 8. 2022, upravila žalobní návrh tak, že požadovala úrok z prodlení od 15. 6.2022Soud proto žalobě vyhověl ve znění ze dne 29. 8. 2022.

23. V části požadující zaplacení kapitalizovaného úroku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky soud žalobu z výše popsaných důvodů zamítnul (výrok III).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle , dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, když její neúspěch tvořil pouze zamítnutý požadavek na náklady spojené s uplatněním pohledávky a úrok z prodlení, nicméně nárok na zaplacení úroku z prodlení jí byl přesto přiznán, byť v jiné výši, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, číslem smlouvy a údaji o výši dluhu, byly náklady řízení stanoveny dle , advokátního tarifu Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3 x 200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč.

25. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle , jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.