Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 150/2022-103
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 35 039 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 342,35 Kč a částku 10 000 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit
a) částku 5 196,65 Kč, kapitalizovaný úrok 8 065,08 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 2 711,51 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 16 342,35 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 342,35 Kč od datum do zaplacení,
b) částku 3 500 Kč, kapitalizovaný úrok 4 388,20 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 555,97 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení,
se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 342,35 Kč a částku 10 000 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit a) částku 5 196,65 Kč, kapitalizovaný úrok 8 065,08 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 2 711,51 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 16 342,35 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 342,35 Kč od [datum] do zaplacení, b) částku 3 500 Kč, kapitalizovaný úrok 4 388,20 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 555,97 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění doplnění ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 35 039 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba se sídlem v obec (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil.
První smlouva o spotřebitelském úvěru číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti, a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 23,72 % ročně v celkové výši 2 800 Kč, s odměnou za administrativní činnost 4 000 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, a dále s poplatkem 522 Kč za sjednané pojištění. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 58 týdenních splátek po 609 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dnem datum. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku 13 783 Kč, která byla započtena částečně na jistinu a částečně na poplatky. Žalobkyně pak požaduje po žalovaném jistinu 16 342,35 Kč, dlužné úhrady za služby 5 196,65 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8 065,08 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny za dobu od datum do datum), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 711,51 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z jistiny za dobu od datum do datum), smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny od datum do zaplacení.
Druhá smlouva o spotřebitelském úvěru číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti, a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 23,72 % ročně v celkové výši 1 400 Kč, s odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dnem datum. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku 3 900 Kč, která byla započtena částečně na jistinu a částečně na poplatky. Žalobkyně pak požaduje po žalovaném jistinu 10 000 Kč, dlužné úhrady za služby 3 500 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 388,20 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny za dobu od datum do datum), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 555,97 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z jistiny za dobu od datum do datum), smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny od datum do zaplacení.
Žalobkyně v žalobě obecně popsala, jak její právní předchůdkyně zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutí obou úvěrů. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení obou pohledávek vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne datum.
2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, se soud se zabýval otázkou, zda má pravomoc věc projednat a rozhodnout. Vycházel přitom z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum (dále jen„ Brusel 1 příjmení“). Žalovaný předmětnou spotřebitelskou smlouvu uzavřel na území České republiky, místo plnění ze smlouvy bylo v České republice, žalovaný má evidovaný trvalý pobyt v České republice, avšak nebylo zjištěno, že by měl v České republice zároveň bydliště, které má zřejmě na Slovensku. Pravomoc je tudíž třeba určit podle kapitoly II., oddílu 2, článku 7., z něhož vyplývá, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; s tím, že místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Soud proto uzavřel, že obec soudy jsou mezinárodně příslušné k projednání a rozhodnutí sporu mezi účastníky smlouvy a má pravomoc ve věci jednat a rozhodnout. Pokud pak jde o rozhodné právo, tak v předmětné smlouvě bylo dohodnuto, že smlouva se řídí českým právem.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
4. Soud k důkazu provedl listin y, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění.
5. Z listin y označené jako Smlouva o půjčce ze dne datum označené číslo bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti 20 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s úrokem 2 800 Kč, administrativním poplatkem 4 000 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, tj. celkem ve výši 35 322 Kč, zavázal splatit v hotovostním režimu v 58 týdenních splátkách ve výši 609 Kč RPSN činí 75,72 %. Listin Listina je oběma stranami podepsána a datována.
6. Z listin y označené jako Karta zákazníka ze dne datum soud zjistil, že k půjčce požadované ve výši 25 000 Kč byly právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány poměry žalovaného. Vedle údajů k osobě je v listin ě uvedeno, že žalovaný má učňovské vzdělání, je rozvedený, bydlí samostatně v nájemním bydlení, nemá nezaopatřené děti, uvedl na sebe dvě různá telefonní čísla, má spotřebitelský úvěr u jiného subjektu se splátkou 9 000 Kč měsíčně, je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr u právnická osoba, celkové měsíční příjmy žadatele činí 29 550 Kč (pouze mzda) a celkové měsíční výdaje žadatele činí 21 800 Kč (výdaje na bydlení 7 500 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, spoření/pojištění 1 300, splátky úvěrů 9 000 Kč), použitelný příjem je 7 750 Kč. V kartě zákazníka jsou zaškrtnuta polička, podle kterých byly k ověření poměrů předloženy výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva SIPO; uvedené dokumenty žalobkyně k žalobě nepřipojila
7. Z listin y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum označené číslo bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti 10 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s úrokem 1 400 Kč, administrativním poplatkem 2 000 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, tj. celkem ve výši 17 400 Kč, zavázal splatit v hotovostním režimu v 58 týdenních splátkách ve výši 300 Kč RPSN činí 195 %. Listin Listina je oběma stranami podepsána a datována.
8. Z listin y označené jako Karta zákazníka ze dne datum soud zjistil, že k půjčce požadované ve výši 18 000 Kč byly právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány poměry žalovaného. Vedle údajů k osobě je v listin ě uvedeno, že žalovaný má učňovské vzdělání, je rozvedený, bydlí samostatně v nájemním bydlení, nemá nezaopatřené děti, uvedl na sebe dvě různá telefonní čísla, má spotřebitelský úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně se splátkou 2 740 Kč měsíčně a má spotřebitelský úvěr u jiného subjektu se splátkou 9 000 Kč měsíčně, je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr u právnická osoba, celkové měsíční příjmy žadatele činí 31 800 Kč (mzda 21 800 Kč a vedlejší příjem 10 000 Kč bez upřesnění) a celkové měsíční výdaje žadatele činí 22 240 Kč (výdaje na bydlení 6 500 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, splátky úvěrů 11 740 Kč), použitelný příjem je 9 560 Kč. V kartě zákazníka jsou zaškrtnuta polička, podle kterých byly k ověření poměrů předloženy výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a složenky; uvedené dokumenty žalobkyně k žalobě nepřipojila.
9. Z listin y obsahující tabulku plateb se jménem žalovaného a čísly smluv číslo a číslo bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na obě smlouvy celkem částku 17 683 Kč ke dni datum.
10. Z listin y označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupuje na žalobkyni pohledávky označené v příloze smlouvy, přičemž v příloze jsou předmětné pohledávky uvedeny. Z listin y označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení obou předmětných pohledávek a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy, přičemž z podacího poštovního lístku vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána dne datum. Z listin y označené jako Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž z podacího poštovního lístku vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána dne datum.
11. Z výpočtu RPSN na stránkách Kanceláře finančního arbitra, organizační složky státu webová adresa) bylo zjištěno, že RPSN u smlouvy číslo činí 209,1 % a u smlouvy číslo činí 197,06 %.
12. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o zápůjčce číslo obdržel peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a zavázal se vrátit 35 322 Kč, a na základě písemné dohody označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo obdržel peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a zavázal se vrátit 17 400 Kč. Při uzavírání obou smluv právní předchůdkyně žalobkyně pořídila listin y označené jako karta zákazníka, které obsahují informace o majetkových poměrech žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla o převedení pohledávky za žalovaným a tuto dohodu žalovanému oznámila dopisem ze dne datum odeslaným poštou dne datum, ve kterém žalovaného zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy. Žalovaný žalobkyni na obě smlouvy dohromady uhradil celkem částku 17 683 Kč. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.
13. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávek za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
14. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření dvou smluv o zápůjčce (listiny označené jako„ smlouva o půjčce“ a„ smlouva o spotřebitelském úvěru“) podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování těchto závazkových vztahů pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že obě smlouvy byly uzavřeny s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, sp. zn. C číslo).
15. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím obou spotřebitelských úvěrů zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila karty zákazníka, ve kterých jsou obsaženy údaje o majetkových poměrech žalovaného. Informace o majetkových poměrech sloužících k posouzení úvěruschopnosti, které vyplývaly z předložených listin, jsou pouze obecné a není z nich zřejmé, jakým způsobem byly zjištěny a zda dostatečně zohlednily skutečnou situaci žalovaného. Jsou uvedeny příjmy žalovaného, ke kterým však nebyly předloženy žádné listin y (třebaže je podle karet zákazníka měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici). U příjmů ze zaměstnání je navíc v rozmezí pouhých tří měsíců mezi jednotlivými smlouvami patrný pokles mzdy o téměř 8 000 Kč (u první smlouvy je deklarován příjem ze zaměstnání 29 550 Kč a jiné příjmy nejsou uvedeny, zatímco u druhé smlouvy je deklarování příjem ze zaměstnání 21 800 Kč), který je však nahrazen vedlejší neupřesněným příjmem 10 000 Kč, což rozhodně nepůsobí věrohodně. Pokud jsou uvedeny výdaje žalovaného, jsou z nich patrné vysoké splátky úvěrů 9 000 Kč u první smlouvy a 11 740 Kč u druhé smlouvy) a zřejmě příliš nízké ostatní výdaje (4 000 Kč osobní výdaje, aniž je zřejmé, zda jde o výdaje na potraviny, ošacení, dopravu, dvě mobilní telefonní čísla atd.) a ani k nim nebyly předloženy žádné listin y. Soud proto musí uzavřít, že z obecných žalobních tvrzení ani z připojených listin nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Nebylo-li prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o zápůjčce je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.
16. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. V první smlouvě je u jistiny 20 000 Kč sjednána„ cena peněz“ v podobě úroku ve výši 2 800 Kč (sazba 23,72 % ročně), nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatky ve výši 4 000 Kč a 8 000 Kč, přičemž celkové náklady tvořící cenu peněž činí 14 800 Kč, tj. 74 % z jistiny; celá výše ceny peněz dostatečně vyplývá z RPSN, které činí 209,1 % (nikoli 75,72 %, jak je uvedeno ve smlouvě). Ve druhé smlouvě je u jistiny 10 000 Kč sjednána„ cena peněz“ v podobě úroku ve výši 1 400 Kč (sazba 23,72 % ročně), nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatky ve výši 2 000 Kč a 4 000 Kč, přičemž celkové náklady tvořící cenu peněž činí 7 400 Kč, tj. 74 % z jistiny; celá výše ceny peněz dostatečně vyplývá z RPSN, které činí 195 %. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a obě smlouvy by byly absolutně neplatné také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.
17. Soud tedy uzavřel, že obě uzavřené smlouvy o zápůjčce (smlouvy o spotřebitelském úvěru) jsou absolutně neplatné. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacených jistin poskytnutých spotřebitelských úvěrů, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že ze smlouvy číslo žalovaný obdržel částku 20 000 Kč a ze smlouvy číslo žalovaný obdržel částku 10 000 Kč, přičemž nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoliv splatil (to bylo žalobkyní tvrzeno, ale nebylo to prokázáno). Žalobkyně má tedy právo na vrácení požadované částky jistiny ze smlouvy číslo ve výši 16 342,35 Kč a požadované částky jistiny ze smlouvy číslo ve výši 10 000 Kč. K vrácení těchto částek tedy soud žalovaného zavázal výrokem I. tohoto rozsudku. Soud v souladu s § 87 spotř. z. zvažoval lhůtu k plnění, která by odpovídala poměrům žalovaného, avšak s ohledem na nezájem žalovaného o toto řízení soud neměl jak poměry žalovaného posoudit, proto se podržel obecné třídenní lhůty k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. V souladu s § 87 spotř. z. soud žalobkyni nepřiznal právo na úrok z prodlení z dlužných částek, neboť do prodlení se žalovaný může dostat až po uplynutí soudem stanovené lhůty k plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
18. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl veškeré žalobou uplatněné nároky, které nejsou nevrácenými jistinami ze spotřebitelských úvěrů.
19. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť přestože v řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.