Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 193/2022-69
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 19 677 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 172 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 4 894 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 066 Kč od datum do datum, pro úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 4 894 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 2 611,95 Kč, úrok ve výši 59,84% ročně z částky 13 787,04 Kč od datum do datum ve výši 529,68 Kč, úrok ve výši 8,5% ročně z částky 13 787,04 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 40 420 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízen ve výši 1.683,24 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky v obec a číslo, ulice a číslo.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 172 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 4 894 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 066 Kč od [datum] do [datum], pro úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 4 894 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 2 611,95 Kč, úrok ve výši 59,84% ročně z částky 13 787,04 Kč od [datum] do [datum] ve výši 529,68 Kč, úrok ve výši 8,5% ročně z částky 13 787,04 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 40 420 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízen ve výši 1.683,24 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky v [obec a číslo], [ulice a číslo].
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 19.677 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 17.066 Kč od datum do zaplacení, částky 2.611,95 Kč jako smluvní pokuty a úroku ve výši 59,84 % ročně z částky 13.787,04 Kč od datum do datum v kapitalizované výši 529,68 Kč, úrok ve výši 8,5% ročně z částky 13.787,04 Kč od datum do zaplacení, max. do doby, kdy úrok dosáhne částky 40.420 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru ze dne datum poskytla žalovanému převodem na účet finanční prostředky ve výši 14.000 Kč za úrok ve výši 59,84 %. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně a včas, došlo proto ke zesplatnění úvěru. Ke dni zespatnění žalovaný uhradil celkem částku 1.828 Kč. příjmení 17.066 Kč, kterou žalobkyně po žalovaném požadovala k zaplacení, sestává z částky 13.787,04 Kč na jistině, úroku ke dni zesplatnění ve výši 2.045,06 Kč smluvní pokuty ve výši 498 Kč, náhrady nákladů vzniklých s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, částky 336 Kč na dlužné úhradě za pojištění. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů a dokladů poskytnutých žalovaným a ověřila je prohlášením žalovaného a zjištění, zda má žalovaný závazky vůči žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo prohlášení klienta ze dne datum, oznámení o schválení úvěru ze dne datum, občanského průkazu a splátkového kalendáře má soud prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému, který je ve smlouvě označen rodným číslem, finanční prostředky v částce 14.000 Kč, a to převodem z účtu žalobkyně bankovní účet na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky ve výši 59,84 % ročně, a to ve 42 splátkách po 914 Kč měsíčně k 22. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k vyplacení úvěru.
4. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalobkyně dne datum seznámila žalovaného se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru.
5. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy písemně prohlásil, že má pravidelný čistý měsíční příjem 15.632 Kč ze zaměstnání u 3 právnická osoba, je svobodný, není ve výpovědní lhůtě a nemá nezaopatřené děti. Kromě výdajů na svoji osobu ve výši životního minima 3.860 Kč žalovaný uvedl, že má výdaje na splátky žalobkyni ve výši 1.815 Kč měsíčně a jeho výdaje na bydlení činí 2.604 Kč. Dále žalovaný prohlásil, že bydlí u rodičů.
6. Z výpisu z účtu obec spořitelny soud zjistil, že žalovanému bylo v období od června 2021 do července vyplaceno jako mzda 14.284 Kč za červen a číslo za červenec 2021.
7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že na účet bankovní účet byla dne datum z účtu bankovní účet poukázána částka 75.000 Kč.
8. Z výpisu záznamů z registru SOLUS a NRKI soud zjistil, že ke dni datum žalobkyně zjistila, že žalovaný v uvedených registrech nemá záznam.
9. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou sepsala pro žalovaného oznámení o zesplatnění úvěru a výzvu k úhradě částky 17.066 Kč, odeslání této výzvy žalovanému žalobkyně ani netvrdila s tím, že splatnost úvěru nastala v souladu se smluvními ujednáními.
10. Z předžalobní výzvy ze dne datum a podacího archu ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou odeslala dne datum prostřednictvím držitele poštovní licence žalovanému výzvu k úhradě pohledávky v částce 17.066 Kč ve lhůtě 15 dnů s upozorněním na možnost jejího vymáhání.
11. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru uhradil částku 1.828 Kč, neboť žalovaný další úhrady netvrdil.
12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v částce 14.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto žalobkyni vrátit s úroky ve výši 59,84 % ročně z dlužné částky ve 42 splátkách po 914 Kč měsíčně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovaným a ověřených způsobem popsaným v bodu 6 až 8 tohoto odůvodnění. Žalobkyně částku 14.000 Kč žalovanému skutečně poskytla. Žalovaný žalobkyni v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil částku 1.828 Kč. Žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu z předmětné smlouvy vyzvala teprve dne datum.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 odst. 1 věta první a třetí citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).
17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Soud se v návaznosti na tento právní závěr dále zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá ust. § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
21. V projednávaném případě soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka, tedy aniž by spolehlivě zjistila, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tedy vrátit jistinu a zaplatit úroky ve splátkách. Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, co o příjmech a výdajích žalovaného zjistila z jeho prohlášení, potvrzení o příjmu za poslední 2 měsíce. Skutečné výdaje, které žalovaný uvedl v minimální možné výši, ani majetkové poměry žalovaného žalobkyně nijak neověřovala. Žalobkyně nepochybně již z toho, co žalovaný uvedl o svých poměrech a ze skutečnosti, že vůči žalobkyni již splácí závazky měsíční splátkou cca 1.800 Kč, musela získat pochybnosti, zda žalovaný bude úvěr řádně splácet. Žalobkyně neověřila ani prostřednictvím výpisu z účtu, zda žalovaný případně hradí i další platby, o kterých žalobkyni údaje nesdělil. Stejně tak měla žalobkyně možnost přesvědčit se, zda žalovaný k bydlení využívá byt rodičů, čímž by zároveň ověřila i to, zda v souvislosti s bydlením nemá žalovaný další výdaje, například v souvislosti s pořízením vlastního bydlení prostřednictvím hypotéčního úvěru či nájemného. Žalobkyně se dále v případě údaje o nezaopatřených dětech spokojila s uvedením počtu, aniž by tento údaj ověřila například výpisem z evidence obyvatel. Výše výdajů uvedených žalovaným na něj samého sama o sobě musela u žalobkyně vzbuzovat pochybnosti, neboť byly uvedeny ve výši zákonem stanoveného životního minima. Ani výši těchto výdajů žalobkyně nijak neověřila. Skutečnost, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS a NRKI s negativním zjištěním, sama o sobě, ani ve spojení s potvrzenou výši příjmu žalovaného, neodůvodňuje závěr, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Postup žalobkyně tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, nemohla by žalovanému úvěr poskytnout, již jen na základě toho, co zjistila z výpisu z účtu žalovaného a aniž by ověřila jeho skutečné výdaje, a to přinejmenším shora uvedeným způsobem. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Výdaje žalovaného byly ověřeny zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohla žalobkyně učinit kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran. Smluvní pokuta je jedním ze specifických prostředků zajištění smluvního závazku, který má ve vztahu k hlavnímu závazkovému právnímu vztahu akcesorickou (vedlejší) povahu a nemůže existovat samostatně. Nevznikl-li tedy mezi účastníky platně vztah ze smlouvy o úvěru, nemohlo žalobkyni vzniknout ani právo na smluvní pokutu v souvislosti s porušením závazků z této smlouvy.
22. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 14.000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil již 1.828 Kč, zbývá k úhradě částka 12.172 Kč Tyto žalovaným již uskutečněné splátky lze na dluh z bezdůvodného obohacení započíst, aniž by bylo zapotřebí projevu směřujícího k započtení (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3008/2007 ze dne 30. 4. 2009). Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 12.172 Kč se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl dopisem, který se do jeho dispozice dostal dne datum, vyzván k zaplacení ve lhůtě 15 dnů. Jelikož žalovaný žalobkyni dluh ve lhůtě dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. nesplnil, dostal se ve smyslu ust. § 1968 o. z. do prodlení, a to ode dne datum. Žalobkyni přísluší podle § 1970 o. z. i úroky z prodlení. Jelikož výše úroků z prodlení nebyla mezi účastníky sjednána, soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, která činí pro rozhodné období 8,25% p. a., (výrok I.). Ve zbytku požadované jistiny, úroku z prodlení v zákonné výši, smluvních pokut a smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou na základě shora uvedených důvodů zamítl (výrok II).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla úspěšnější žalobkyně, která má právo na 23,72 % všech svých nákladů řízení. Žalobkyni v řízení vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč a dále za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, tedy odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b bod 2 ), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) , odměna za účast při jednání 1.900 Kč, 1x režijní paušál 300 Kč, cestovné ve výši 1.235,80 Kč, náhrada za promeškaný čas 400 Kč, 21% DPH 1.057,50 Kč, což činí celkem 7.093,30 Kč, z toho 23, 72 % nákladů činí 1.683,24 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.