Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 122/2022-53
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 54.632,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41.227,64 Kč, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13.405,21 Kč, kapitalizovaného úroku od 11. 2. 2020 do 15. 7. 2020 ve výši 3.907,56 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 14. 9. 2021 do 16. 9. 2021 ve výši 24,79 Kč, úroku ve výši 17,2 % ročně z částky 53.432,85 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 53.432,85 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 546 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41.227,64 Kč, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13.405,21 Kč, kapitalizovaného úroku od 11. 2. 2020 do 15. 7. 2020 ve výši 3.907,56 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 14. 9. 2021 do 16. 9. 2021 ve výši 24,79 Kč, úroku ve výši 17,2 % ročně z částky 53.432,85 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 53.432,85 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 546 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 54.632,85 Kč, kapitalizovaného úroku od 11. 2. 2020 do 15. 7. 2020 ve výši 3.907,56 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 14. 9. 2021 do 16. 9. 2021 ve výši 24,79 Kč, úroku ve výši 17,2 % ročně z částky 53.432,85 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 53.432,85 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 a její přílohy číslo Seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ Banka“). Banka uzavřela s žalovaným dne 22. 2. 2019 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka číslo v níž se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši 1.461,47 Kč, počínaje dnem 12. 3. 2019, další splátky vždy do 12. dne v měsíci, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 17,20 % p.a. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v Žádosti klienta o anonymizováno půjčku ze dne 22. 2. 2019, když žádal o úvěr ve výši 60.000 Kč. Žádost byla hodnocena individuálně, byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klientovi přicházel na jeho běžný účet u anonymizováno; v tomto případě byl použit příjem ve výši 17.499 Kč. Klient zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 50.000 Kč. Banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. A dále z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti měl klient v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2.427,67 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient neměl v době podání žádosti žádné závazky. Dále byly zjištěny ještě ostatní měsíční výdaje ve výši 500 Kč. Banka dne 22. 2. 2019 úvěr žalovanému poskytla bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalovaný uhradil poslední řádnou splátku dne 18. 2. 2020 a od té doby už neuhradil ničeho. Banka proto využila svého práva a v souladu s Produktovými podmínkami prohlásila úvěr dopisem ze dne 15. 7. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 53.432,85 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 3.907,56 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních anuitních splátkách), smluvní poplatky ve výši 1.200 Kč (poplatky půjčky pojištění extra po 120 Kč ve dnech 7. 3. 2019, 7. 4. 2019,
7. 5. 2019, 7. 6. 2019, 7. 7. 2019, 7. 8. 2019, 7. 9. 2019, 7. 10. 2019, 7. 11. 2019), úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 ve výši 24,79 Kč (tj. ve výši 8,25 % ročně z částky 53.432,85 Kč od 14. 9. 2021 do 16. 9. 2021), úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 53.432,85 Kč od
17. 9. 2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 17,20 % ročně z částky 53.432,85 Kč od
17. 9. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka a Všeobecných produktových podmínek, že dne 22. 2. 2019 žalovaný a právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ, uzavřeli dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v částce 60.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši 1.341,47 Kč, s úhradou pojištění ve výši 120 Kč, celkem tedy měsíční anuitní splátky a úhradu pojištění ve výši 1.461,47 Kč, počínaje dnem 12. 3. 2019, další splátky vždy do 12. dne v měsíci, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Roční úroková sazba byla stanovena jako pevná ve výši 17,20 % p. a., roční procentní sazba nákladů na úvěr 19,68 %. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 97.093,73 Kč. Dále bylo dohodnuto, že úvěr bude poskytnut z účtu bankovní účet a na tento bude splácen, a čerpání úvěru bude provedeno na účet č. bankovní účet a z toho bude splácen. Dále byly sjednány poplatky, a to 1.295 Kč jednorázově za poskytnutí úvěru, splatný při čerpání úvěru, 50 Kč jednorázově za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost žalovaného, splatný při poskytnutí služby, 600 Kč jednorázově za zaslání každé písemné upomínky, splatný při zaslání upomínky, 300 Kč jednorázově za prohlášení úvěru za ihned splatný. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou pohledávek bylo sjednáno oprávnění úročit dlužnou částku zákonným úrokem z prodlení. Jako případ porušení byl mj. sjednán případ, pokud se žalovaný ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky. Pro případ tohoto porušení bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení, s tím, že banka o svém rozhodnutí písemně žalovaného vyrozumí, zejména mu sdělí den, k němuž prohlásila dluhy za ihned splatné a lhůtu, ve které je povinen dluhy uhradit. Strany dále sjednaly pojištění schopnosti splácet Extra dle Rámcové pojistné smlouvy uzavřené mezi bankou a pojistníkem právnická osoba Součástí smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky.
5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalovanému byly poskytnuty zákonné informace týkající se předmětného úvěru.
6. Ze žádosti o úvěr, že dne 22. 9. 2019 žalovaný požádal o úvěr ve výši 60.000 Kč na 72 měsíců včetně pojištění schopnosti splátek. Uvedl, že je svobodný, k druhu bydlení pronajatý dům/byt, že je v pracovním poměru na dobu určitou od 8. 8. 2017 do 31. 1. 2020, že jeho průměrný čistý měsíční příjem u zaměstnavatele právnická osoba, IČO, za 3 měsíce činí 17.499 Kč, počet zdrojů příjmu jeden, že nemá srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky, ostatní nezbytné měsíční náklady 500 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 50.000 Kč.
7. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti ze dne 22. 2. 2019, při výpočtu disponibilní částky počítala s částkou životního minima žalovaného podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. , částkou normativních nákladů na bydlení podle zákona č. 117/1995 Sb. a výši měsíčních splátek dosavadních závazků. Zjistila, že žalovaný má dosavadní interní splátky 2.427,67 Kč. Podíl žalovaného na nákladech na bydlení stanovila 35 %.
8. Z platební historie ke smlouvě, že, žalovaný čerpal úvěr ve výši 60.000 Kč dne 22. 2. 2019, že žalovaný uhradil poslední řádnou splátku dne 18. 2. 2020 a od té doby ničeho. Celkem uhradil částku 18.772,36 Kč.
9. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet č. 2019 až č. 2021, tj. výpisů ze dnů 1. 3. 2019 až 16. 9. 2021, že částka 60.000 Kč byla žalovanému na účet převedena dne
22. 9. 2019, žalovaný platil řádné splátky do 18. 2. 2020, poté již ničeho.
10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný a poštovního podacího archu, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 20. 7. 2020 odeslala žalovanému oznámení o tom, že úvěr z uvedené smlouvy v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila ke dni 15. 7. 2020 za splatný. Současně jej upozornila na zánik pojištění a vyzvala k úhradě dlužné částky 58.565,20 Kč nejpozději do 31. 7. 2020. Tímto oznámením mu sdělovala zesplatnění i pohledávky z další smlouvy, a to ze smlouvy číslo.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z Přílohy číslo k této smlouvě, že žalobkyně jako postupník a právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, jako postupitel, uzavřely dne 16. 9. 2021 dohodu, kterou postupitel postoupil žalobkyni své pohledávky za dlužníky uvedenými v příloze číslo této smlouvy, vzniklé ze smluv o úvěru nebo ze smluv o bankovních produktech a službách, mj. pohledávku za žalovaným z uvedené smlouvy o úvěru.
12. Z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu, že dne 4. 10. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky z uvedené úvěrové smlouvy žalobkyni a sdělila mu platební údaje žalobkyně.
13. Z výzev k úhradě dluhu a poštovního podacího archu, že právní zástupce žalobkyně dne
12. 11. 2021 odeslal žalovanému výzvy před podáním žaloby, znovu jej informoval o tom, že dluh byl ke dni 15. 7. 2020 zesplatněn a o výši dluhu.
14. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 22. 2. 2019 žalovaný a společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v částce 60.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši 1.341,47 Kč, s úhradou pojištění ve výši 120 Kč, celkem tedy měsíčně částku 1.461,47 Kč, počínaje dnem 12. 3. 2019, další splátky vždy do 12. dne v měsíci. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 17,20 % p. a., roční procentní sazba nákladů na úvěr 19,68 %. Žalovaný se tak zavázal zaplatit celkem částku 97.093,73 Kč. Dále bylo dohodnuto, že úvěr bude poskytnut z účtu bankovní účet ve prospěch účtu bankovní účet. Dále byly sjednány poplatky, a to 1.295 Kč jednorázově za poskytnutí úvěru, splatný při čerpání úvěru, 50 Kč jednorázově za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost žalovaného, splatný při poskytnutí služby, 600 Kč jednorázově za zaslání každé písemné upomínky, splatný při zaslání upomínky, 300 Kč jednorázově za prohlášení úvěru za ihned splatný. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou pohledávek bylo sjednáno oprávnění úročit dlužnou částku zákonným úrokem z prodlení. Jako případ porušení byl mj. sjednán případ, pokud se žalovaný ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky. Pro případ tohoto porušení bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení, s tím, že banka o svém rozhodnutí písemně žalovaného vyrozumí, zejména mu sdělí den, k němuž prohlásila dluhy za ihned splatné a lhůtu, ve které je povinen dluhy uhradit. Strany dále sjednaly pojištění schopnosti splácet Extra dle Rámcové pojistné smlouvy uzavřené mezi bankou a pojistníkem právnická osoba Součástí smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky. Před uzavřením smlouvy byly žalovanému poskytnuty zákonné informace o úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr dne 22. 2. 2019, tedy že je svobodný, bydlí v pronajatém domě či bytě, že je v pracovním poměru na dobu určitou od 8. 8. 2017 do 31. 1. 2020, že jeho průměrný čistý měsíční příjem u zaměstnavatele právnická osoba, IČO, za 3 měsíce činí 17.499 Kč, počet zdrojů příjmu že má jeden, že nemá srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky, ostatní nezbytné měsíční náklady že činí 500 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti že činí 50.000 Kč. Dále zjistila, že žalovaný již má u ní splátky ve výši 2.427,67 Kč. Dále vycházela z částky životního minima žalovaného podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částkou normativních nákladů na bydlení podle zákona č. 117/1995 Sb. Podíl žalovaného na nákladech na bydlení stanovila 35 %. Právní předchůdkyně žalobkyně částku 60.000 Kč vyplatila dne 22. 2. 2019. Žalovaný platil řádně splátky úvěru až do 18. 2. 2020, celkem zaplatil částku 18.772,36 Kč, od té doby ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 15. 7. 2020 prohlásila za splatný, což žalovanému oznámila dopisem odeslaným dne 20. 7. 2020. Vyzvala jej k úhradě částky 8.565,20 Kč nejpozději do 31. 7. 2020. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne 16. 9. 2021 postoupena žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámením odeslaným dne 4. 10. 2021 žalovanému oznámila postoupení pohledávky. Před podáním žaloby byl žalovaný výzvami právního zástupce žalobkyně odeslanými dne 12. 11. 2021 vyzván k zaplacení.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu Č ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
23. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
25. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětné úvěry. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, z vlastního zjištění, že žalovaný má u ní již závazek se splátkou 2.427,67 Kč, z částky životního minima podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částky normativních nákladů na bydlení podle zákona č. 117/1995 Sb. , kdy podíl nákladů na bydlení žalovaného stanovila 35 %. Žalobkyně neprověřila řádně všechny údaje o výši příjmů a výdajů žalovaného. Pokud ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti k deklarovanému čistému měsíčnímu příjmu 17.499 Kč zaznamenala, že příjem byl ověřen z běžného účtu, vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně, tak takový důkaz předložen nebyl. Pokud by i předložen byl, nebyla prokázána faktická výše celkových nákladů žalovaného, bydlícího dle jeho tvrzení v pronajatém domě či bytě, jaký byl pohyb na účtu žalovaného, tedy jaké výdaje žalovaný fakticky hradil a s jakou volnou částku mohl měsíčně fakticky ještě disponovat. Pokud jde o tvrzený čistý měsíční příjem domácnosti 50.000 Kč, nebylo k tomu tvrzeno, o jaký příjem se mělo jednat a zda a jakým způsobem s ním mohl žalovaný disponovat. Navíc žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že nemá žádné jiné měsíční splátky, avšak sama právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný má u ní již jiné splátky po 2.427,67 Kč, což nakonec vyplynulo i z oznámení o zesplatnění úvěru, ve kterém bylo žalovanému oznamováno zesplatnění ze dvou smluv. Za této situace měla právní předchůdkyně žalobkyně zvlášť pečlivě schopnost žalovaného splatit nový úvěr zkoumat, což dle soudu neučinila. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 60.000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil celkem částku 18.772,36 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 41.227,64 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, ve zbylé části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za stavu, kdy (při započítání příslušenství) je úspěch a neúspěch ve věci u obou účastníků obdobný.
27. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. a). Soudní poplatek činí 2.732 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 2.186 Kč, doplatit proto zbývá 546 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.