Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 314/2021-54
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení částky 22 Kč, na zaplacení částky 50,61Kč, na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 12 000 Kč od datum do datum a na zaplacení úroku ve výši 18,98 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povine zaplatit žalobkynina náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 171 Kč k rukám zástupce žalobkyně a to do tří dnů od právní moci toho rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení částky 22 Kč, na zaplacení částky 50,61Kč, na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum] a na zaplacení úroku ve výši 18,98 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povine zaplatit žalobkynina náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 171 Kč k rukám zástupce žalobkyně a to do tří dnů od právní moci toho rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhá zaplacení částky 12 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 50,61 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně a s úrokem ve výši 18,98 % ročně, vždy z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému peněžní zápůjčku (úvěr) ve výši 12 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli zápůjčku (úvěr) 12 000 Kč a zaplatit úrok za dobu trvání smlouvy 2 400 Kč při roční sazbě 18,98 %, odměnu za administrativní činnost 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, za dobu do postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a zároveň oznámil postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne datum. Žalovaný ke dni postoupení dlužil jistinu zápůjčky 12 000 Kč, úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 2 400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč, celkem 26 400 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje k úhradě toliko jistinu dlužné částky 12 000 Kč a dále kapitalizovaný úrok ve výši 50,61Kč, když se jedná o smluvní úrok ve výši 18,98 % ročně z jistiny ve výši 12 000 Kč od datum do data postoupení, tedy do datum a dále do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 22 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z jistiny ve výši 12 000 Kč od datum do data postoupení, tedy do datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci provedl důkaz předloženými listinami a zjistil z nich skutečnosti, které odpovídají shora uvedeným tvrzením žalobkyně. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem je peněžitá zápůjčka. Z karty zákazníka ze dne datum, vyplývá, že žalovaný vždy v den uzavření smlouvy sdělil příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, ve spojení s přílohou obsahující seznam postoupených pohledávek, došlo k postoupení předmětné pohledávky žalobkyni jako novému věřiteli. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne datum. Výzvou k plnění ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení před podáním žaloby. Jiné důkazy nebyly navrženy.
4. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník . Mezi původními účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti schopen spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
5. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
6. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovaným a nahlédl do blíže neoznačených„ databází“ a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá, krom údajného nahlédnutí do pracovní smlouvy a výplatní pásky. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž hodnotí smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou.
7. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.
8. Dále se soud z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda není uvedená smlouva absolutně neplatná i z jiného důvodu. Při tom soud přihlédl k částce 12 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta, a částce 9 600 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit jako úroky a poplatky v 60 týdenních splátkách. Ačkoli jsou uvedené nároky označeny jako poplatek, ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem v součtu činí 69% ročně. Smlouva o (spotřebitelském úvěru) resp. o zápůjčce za daných podmínek je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 588 o. z. Smlouva o zápůjčce může být ujednána jako bezúročná anebo lze sjednat úrok, ovšem úrok musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě.
9. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal a dosud nesplatil. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, z které žalovaný nezaplatil ničeho. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a včetně úroku soud žalobu zamítl, stejně jako v celém rozsahu nároku ohledně druhého případu. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum. V tomto dopise byl žalovaný vyzván k úhradě do 10 dnů od data doručení. Dopis odeslaný datum lze považovat za doručený datum a lhůta 10 dnů tak uplynula datum. Počínaje dnem datum se proto žalovaný dostal do prodlení a je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z., přičemž žalobou uplatněná sazba nepřesahuje sazbu určenou ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud návrhu na zaplacení úroku z prodlení vyhověl, ve zbývajícím rozsahu tento návrh jako nedůvodný zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a podle poměru úspěchu (co do 76 % - počítáno včetně kapitalizovaného a nepřiznaného příslušenství) a neúspěchu (co do 24 %) přiznal žalobkyni poměrnou část nákladů řízení ve výši 52 % Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. . Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyní činí 2 252 Kč. Podle poměru úspěchu a neúspěchu pak byly žalobkyni přiznány ve výši 1 171 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. obec plnění bylo určeno podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.