Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 165/2022-73
Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 14 140 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 140 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 568,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 955,54 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 889,39 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 889,39 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 140 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 568,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 955,54 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 889,39 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 889,39 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020, ve znění jeho doplnění ze dne 27. 9. 2022, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 14 140 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 26. 10. 2017 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 1 540 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 330 Kč, poslední splátka byla splatná 6. 12. 2018. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím jím poskytnutých informací a doložených dokladů. Takto zjištěné informace byly prověřeny obchodním informačním systémem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou s příjmem 20 000 Kč měsíčně, toto bylo ověřeno jeho pracovní smlouvou. Žil v nájmu, neměl vyživované osoby, neměl úvěr z kreditní karty ani jinou zápůjčku. Žalovaný uhradil pouze 5 000 Kč (na jistinu 110,61 Kč, na úrok 1 540 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 200 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 149,39 Kč), poslední platba byla provedena 22. 1. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Dlužná částka 14 140 Kč sestává z jistiny 10 889,39 Kč a dlužných úhrad za služby 3 250,61 Kč, dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 2 568,61 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 955,54 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 889,39 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 889,39 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byla vyslovena místní nepříslušnost a věc byla po právní moci rozhodnutí postoupena Okresnímu soudu v Kroměříži. Řízení je dále vedeno u tohoto soudu pod sp. zn. spisová značka.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstala zcela nečinný.
4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřili, resp. žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání.
5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
6. Z karty zákazníka, žádosti o zápůjčku ze dne 26. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o částku 11 000 Kč, přičemž uvedl své jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, telefonní číslo, bydliště. Dále uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí jako nájemník s partnerkou, to ve shodném bydlišti od června 2017. Jeho zaměstnavatel byl název sportovního klubu jeho čistý příjem byl 20 000 Kč měsíčně. Výdaje označil částkou 11 000 Kč – bydlení 3 000 Kč, osobní výdaje 7 000 Kč, spoření/pojištění 1 000 Kč. Uvedl, že nemá jiné půjčky či úvěry u právní předchůdkyně žalobkyně ani u jiné společnosti. Ke svým tvrzením doložil, dle označení, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a SIPO.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že tato byla dne 26. 10. 2017 uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným. Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč, žalovaný se přitom zavázal tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 1 540 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč v 58 týdenních hotovostních splátkách po 330 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 23,72 % ročně. Úvěr byl čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy.
8. Z platební bilance ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že celkem žalovaný uhradil 5 000 Kč, a to 3 platbami (3. 11. 2017 částku 1 500 Kč, 27. 11. 2017 částku 1 500 Kč a 22. 1. 2018 částku 2 000 Kč). Žalovaný hradila nepravidelně, jednotlivé platby neodpovídaly sjednaným splátkám.
9. Z oznámení ze dne 29. 11. 2019 bylo zjištěno, že tímto byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni.
10. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka žalobkyně pro žalovaného byla podána k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019.
11. Výzvou ze dne 30. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.
12. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovaného byla podána k poštovní přepravě dne 1. 5. 2020.
13. Závěr o skutkovém stavu:
14. Žalovaný požádal společnost právnická osoba o zápůjčku ve výši 11 000 Kč, přičemž před uzavřením smlouvy byly zjištěny jeho kontaktní údaje, osobní stav, vzdělání, zdroj příjmů, způsob bydlení a pravidelné měsíční příjmy a výdaje. Žalovaný bydlel s partnerkou v nájmu, neměl nezaopatřené děti, jeho měsíční příjem byl 20 000 Kč a výdaje 11 000 Kč (výdaje na bydlení 3 000 Kč, osobní výdaje 7 000 Kč, spoření/pojištění 1 000 Kč). Tyto údaje vyplnil žalovaný v žádosti o zápůjčku a k jejich ověření měl doložit pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a SIPO. Následně byla mezi smluvními stranami dne 26. 10. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla žalovanému vyplacena částka 11 000 Kč v hotovosti a byly sjednány podmínky splácení úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 540 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč v 58 týdenních hotovostních splátkách po 330 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 23,72 % ročně. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 5 000 Kč, a to třemi nepravidelnými platbami. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni písemně informován dopisem ze dne 29. 11. 2019. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2020, která byla podána k poštovní přepravě 1. 5. 2020, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
21. Právní posouzení věci:
22. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr.
23. Soud dospěl k závěru, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože žalobkyně do karty zákazníka zaznamenala listin y, ze kterých mělo být při posouzení úvěruschopnosti vycházeno, tyto ani k výzvě soudu nedoložila, byť je v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru povinen tyto dokumenty uchovávat. Nedoložila tak, že žalovaný tyto listin y skutečně poskytl. V této věci soud odkazuje na judikaturu, zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého mj. vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Soud dále uvádí, že i pakliže by tyto listin y byly žalovaným předloženy (což žalobkyně neprokázala), nemohlo by se v takovém případě jednat o řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. Pracovní smlouva dokládá, že žalovaný je zaměstnán a u kterého zaměstnavatele. Nicméně nedokládá, že pracovní poměr i nadále trvá a jaká je aktuální příjem zaměstnance v daném období, příp. v období předcházejícím. Pracovní smlouva není potvrzením o příjmech. To, že žalovaný nemá žádné jiné závazky, nebylo podloženo žádným dokladem. Přestože tedy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, jednalo se pouze o posouzení částečné, neúplné. O čemž svědčí i úhrada pouze tří plateb ze strany žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je tak v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku , dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne datum ve věci anonymizováno číslo anonymizováno proti anonymizováno, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.
24. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak vzniká žalovanému povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 11 000 Kč, která mu byla vyplacena v hotovosti dne 26. 10. 2017. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 5 000 Kč. Pohledávka byla následně v souladu s § 1879 o. z. postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno žalobkyní i její právní předchůdkyní dne 29. 11. 2019. Poté již žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyni byl tedy přiznán rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému vyplacena a částkou, kterou žalovaný uhradil, tj. 6 000 Kč a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok i poplatky byly sjednány rovněž neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).
25. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z., žalobkyni nelze tedy přiznat ani úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění. Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měl mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, tomu však vzhledem k jeho nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.