Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 144/2022-61
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci
pro zaplacení 59 623,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů právního zastoupení k rukám ČR – Okresního soudu v Mladé Boleslavi, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů právního zastoupení k rukám ČR – Okresního soudu v Mladé Boleslavi, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se návrhem, který byl doručen zdejšímu soudu dne 16. 2. 2022, doplněným podáním ze dne 16. 9. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení částky 59 623,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím mandatáře dne 18. 11. 2018 smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 47 824 Kč určený na financování nákupu zboží (dále jen„ smlouva“). Úvěr byl poskytnut dne 6. 12. 2018 k rukám prodejce, který zastupoval žalobkyni na základě mandátní smlouvy. Žalovaný se v této smlouvě zavázal splácet částku úvěru formou 72 měsíčních splátek ve výši 1 748, a to k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne 15. 12. 2018. V rámci smlouvy byl sjednán i úrok a pojištění. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když se dostal do prodlení s úhradou 5 splátek. Žalobkyně proto dluh ve výši 59 623,99 Kč ke dni 2. 8. 2021 zesplatnila. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na uvedenou výzvu nereagoval, dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. Žalovaná částka ve výši 59 623,99 Kč sestává ze splátek splatných do zesplatnění pohledávky ve výši 8 717 Kč, z doplatku nesplacené jistiny po zesplatnění ve výši 41 460,35 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 8 384,64 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 523 Kč z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 189 Kč, z poplatku za odeslání upomínky ve výši 150 Kč a z poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění ve výši 200 Kč. Žalovaný uhradil celkem 27 splátek po 1 748 KČ, v celkové výši 47 196 Kč.
2. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela z bankovních a nebankovních registrů (NRKI, BRKI, Registr rizikových subjektů Komerční banky), z registru příjmení, ostatních databází (interní platební morálka klienta, interní příjmení příjmení společnosti právnická osoba, insolvenční rejstřík, neplatné doklady MVČR, evidence adres obecních úřadů, registr hledaných osob a centrální evidence exekucí) a demografických a statistických dat. Dále žalobkyně analyzovala příjmy a výdaje žalovaného a jeho finanční rezervu na základě informací získaných od žalovaného.
3. Žalovaný je státním občanem Maďarské republiky, avšak v době uzavření předmětné smlouvy měl bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Ve věci se dne 19. 10. 2022 konalo první jednání ve věci, ke kterému se dostavila ustanovená opatrovnice žalovaného a právní zástupce žalobkyně. Opatrovnice žalovaného navrhla žalobu zamítnout z důvodu neprokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní.
6. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění:
7. Mezi žalobkyní, resp. zástupcem žalobkyně jakožto prodejcem (právnická osoba, s. r. o.), a žalovaným byla dne 18. 11. 2018 uzavřena úvěrová smlouva č. SU číslo, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 47 824 Kč za účelem koupě zboží – sedací soupravy, a to za podmínek stanovených v této smlouvě, podmínkách číslo ze dne 1. 5. 2018 (dále jen„ úvěrové podmínky“) a Sazebníku poplatků, přičemž úvěrové podmínky i Sazebník tvořily nedílnou součást této smlouvy. Úvěr byl žalobkyní poskytnut prodejci dne 6. 12. 2018, a to převodem na účet. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 33,11 %. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit spolu s pojištěním v 72 měsíčních splátkách. První splátka byla splatná dne 15. 12. 2018, zbylé měsíční splátky byly splatné vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, přičemž výše měsíční splátky činila 1 748 Kč. Splátka sestávala ze splátky úvěru ve výši 1 532 Kč a splátky pojištění ve výši 216 Kč. Z úvěrové smlouvy má soud za prokázané, že žalovaný byl zařazen do kolektivního pojištění schopnosti splácet, přičemž byl seznámen s obsahem kolektivní smlouvy i pojistnými podmínkami. Z tvrzení žalobkyně současně vyplývá, že žalovaný podepsal rámcovou pojistnou smlouvu (prokázáno citovanou úvěrovou smlouvou, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovými podmínkami, Sazebníkem, potvrzením o poskytnutí úvěru, oznámením ze dne 11. 5. 2020 a smlouvou o obchodním zastoupení číslo ze dne 20. 11. 2017). Celkem se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit částku ve výši 110 304 Kč. Žalovaný sjednané splátky však nehradil řádně a včas, do prodlení se dostal s pěti splátkami. Žalovaný uhradil celkem 27 splátek úvěru (jistina a úroky), tedy 41 364 Kč, a 27 splátek pojištění ve výši 5 832 Kč (prokázáno přehledem k platbě a tabulkou umoření). Žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 16. 7. 2021. Žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami požadovala po žalovaném vedle dlužné jistiny a úroků i úhradu smluvní pokuty za prodlení ve výši 523 Kč, smluvní pokutu za zrušení smlouvy ve výši 8 384,64 Kč a úhradu účelně vynaložených nákladů za odeslání upomínky ve výši 150 Kč a za odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč (prokázáno dopisem o zesplatnění ze dne 2. 8. 2021 včetně dodejky, úvěrovými podmínkami a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně na dlužnou částku ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 31. 1. 2022 a podacím archem).
8. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že ve shora uvedené smlouvě žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v podnájmu, je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba na pozici kvalifikovaného dělníka, jeho čistý měsíční příjem činí 29 500 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, dále uvedl, že splácí úvěr měsíční splátkou ve výši 4 000 Kč a jeho ostatní měsíční výdaje činí 800 Kč. Z výplatní pásky za měsíc září 2018 vydané zaměstnavatelem žalovaného vyplývá čistá mzda ve výši 25 176 Kč. Z výplatní pásky za měsíc říjen 2018 vyplývá, že žalovanému bylo vyplaceno 29 789,70 Kč. Ze mzdové kalkulace zpracované žalobkyní vyplývá, že v době zpracování úvěru žalobkyně vycházela z čisté mzdy 29 518 Kč.
9. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.
10. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací sdělených žalovaným, výdaje porovnávala se statistickými daty a provedla lustraci v různých databázích. Na základě provedeného dokazování však soud nemá za to, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. V úvěrové smlouvě byly sice uvedeny informace o osobních poměrech žalovaného a rovněž o příjmech žalovaného a o jeho pravidelných měsíčních výdajích za bydlení, a současně žalobkyně doložila, že příjmy žalovaného zkoumala dle dvou předložených výplatních pásek, absentovaly zde však údaje o tom, zda a případně jakým způsobem byly ověřeny výdaje za bydlení a ostatní výdaje. Žalobkyně ani netvrdila, že by v případě žalovaného tyto informace ověřovala tím způsobem, že by si od žalovaného vyžádala dokumenty, na základě kterých by jeho tvrzení ohledně výdajů mohla ověřit. Pokud jde o ostatní výdaje, tedy jiné než na bydlení, z údajů tvrzených žalovaným je zřejmé, že tyto údaje jsou podhodnocené. Žalovaný uváděl, že tyto náklady měly měsíčně činit pouze 800 Kč, tato částka však nemusela odpovídat realitě. Navíc v úvěrové smlouvě je uvedeno, že žalovaný splácel jiný úvěr ve výši 4 000 Kč, z tvrzení žalobkyně však vyplývá částka 6 811 Kč Ani při jednání žalobkyně tento rozpor nebyla schopna odstranit. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně uvažovala jen výdaje tvrzené žalovaným, které porovnala se statistickými daty. Pracovní ani nájemní smlouvu soudu nepředložila, stejně tak ani výpisy z účtu. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být žalobkyní ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet.
11. Pouhé doplnění čísel do smlouvy bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021 -149). Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb. , tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. S ohledem na citovanou judikaturu je nutné trvat na jejich doložení.
12. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
21. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
24. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
25. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
26. S ohledem na vše výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Soud současně shledal, že pokud byla absolutně neplatná úvěrová smlouva, je absolutně neplatná i případná rámcová smlouva o pojištění, která se s úvěrovou smlouvou pojí.
27. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 47 824 Kč (jistina úvěru), přičemž žalovaný žalobkyni uhradil celkem 27 splátek, tj. 47 196 Kč, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil.
28. Soud při rozhodování vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2022,
č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262. Na základě argumentace Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že je namístě žalobu zamítnout. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 47 824 Kč, žalovaný uhradil 47 196 Kč. Ohledně rozdílové částky 628 Kč soud dospěl k závěru, že není namístě ji uložit k zaplacení žalovanému jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovanému z důvodu neznámého pobytu byla ustanovena opatrovnice, je tedy zřejmé, že soud nemá možnost zjištění„ přiměřených možností“ žalovaného, tj. soud nemohl zjistit, jaké jsou platební možnosti žalovaného co do výše splátky či splátkového období, proto dospěl k závěru, že není v možnostech žalovaného uhradit částku 628 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobu výrokem I. zamítl.
29. Výrokem II. bylo žalobkyni uloženo nahradit žalovanému k rukám státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. náklady řízení, které Česká republika vynaloží v tomto řízení – žalovanému byl usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 19 C 144/2022 -39 ustanovena opatrovnice příjmení jméno příjmení příjmení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.