Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 135/2021-51
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 23 831,57 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 948,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této od 23. 1. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 948,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této od 23. 1. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývající části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 23 831,57 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci na základě žádosti žalované ze dne datum uzavřeli smlouvu o poskytnutí kreditní karty a revolvingového úvěru číslo která nabyla účinnosti akceptací žádosti žalované ze strany žalobkyně a aktivací vydané kreditní karty. Výše úvěrového rámce činila 20 000 Kč a tento žalovaná čerpala poprvé dne 14. 6. 2016. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet včetně úroků v pravidelných měsíčních splátkách ve výši stanovené v Sazebníku, splatnost těchto splátek byla stanovena vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, přičemž se postupně dostala do prodlení s úhradou více než tří měsíčních splátek, v důsledku čehož došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění všech závazků žalované vyplývajících ze smlouvy, a to ke dni následujícímu po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky, tj. k 29. 12. 2019. Nyní žalobkyně požaduje zaplatit nesplacené splátky do dne zesplatnění ve výši 4 995 Kč, nesplacenou jistinu 17 687,07 Kč, poplatky za 3 odeslané upomínky 450 Kč, smluvní pokutu 499,50 Kč, náklady za oznámení okamžité splatnosti 200 Kč. Dále se žalobkyně domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 16. 8. 2019 do 18. 1. 2020 ve výši 130,91 Kč, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 22 682,07 Kč za dobu od 19. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované. Vycházela z historických informací pro právnická osoba, provedla porovnání žalovanou uváděných údajů s demografickými a statistickými údaji dle skoringového modelu, lustraci žalované v bankovních i nebankovních registrech NIP, NRKI, registru SOLUS, ostatních registrech a databázích (ISIR, CEE, atd.). Konkrétní listiny - doklady o příjmech a výdajích žalované nemá žalobkyně k dispozici.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná.
3. Soud ve věci nařídil jednání. Z provedených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti.
4. Z žádosti k aktivaci kreditní karty ze dne datum soud zjistil, že mezi účastníky byla podepsána smlouva o poskytnutí úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč. Žalovaná současně převzala kreditní kartu, k jejíž aktivaci došlo dnem 1. 6. 2016. Žalovaná měla úvěr splácet včetně úroků měsíčními splátkami. Současně bylo sjednáno, že v případě prodlení je žalovaná povinna uhradit poplatek za odeslanou upomínku ve výši 150 Kč, poplatek za oznámení předčasné splatnosti ve výši 200 Kč, smluvní pokutu v případě prodlení 10 % z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce právnická osoba anonymizováno. Úvěr spolu s úrokem byla žalovaná povinna hradit v měsíčních splátkách, jejich výše byla stanovena na základě zůstatku úvěru. Úroková sazba byla stanovena dle rozpětí čerpání, z aktuální výše čerpaného úvěru. Dle bodu VI. odst. 2 písm. b) v případě prodlení žalované s úhradou tří měsíčních splátek, se stávaly splatnými veškeré závazky žalované vůči žalobkyni, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky. Žalované byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém byla dle výše čerpání uvedena konkrétní měsíční splátka a výše úrokové sazby.
5. Žalobkyně doložila výpisy, přehledy plateb, z nichž soud zjistil, že žalovaná začala čerpat z úvěrového rámce dne 16. 6. 2016, ke dni 5. 12. 2019 měla vyčerpáno celkem 19 997,07 Kč. Ve výpisech byla žalovaná informována o výši měsíčních splátek včetně výše plateb za poplatky. Soud zjistil, že žalované celkem byla v souhrnu poskytnuta částka 39 300 Kč, žalovaná celkem uhradila 38 351,88 Kč, poslední platbu uhradila dne 18. 7. 2019. Následně přestala hradit úvěrové splátky řádně a včas a dostala se do prodlení, a proto žalobkyně zesplatnila dlužnou částku a žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni doplatek jistiny 17 687,07 Kč a další platby dle žaloby.
6. Upomínkami ze dne 25. 8. 2019, 25. 9. 2019, 25. 10. 2019, byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužných splátek úvěru. Dopisem ze dne 29. 12. 2019 odeslaným 30. 12. 2019 byla žalovaná informována o zesplatnění úvěru k datu 29. 12. 2019 a byla zároveň vyzvána k úhradě celé dlužné částky ve výši 23 910,02 Kč do 20 dnů od data vystavení dopisu. K úhradě dlužné částky byla žalovaná dále vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 24. 6. 2020, a to do 9. 7. 2020.
7. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši úvěrového rámce, který byla žalovaná povinna po vyčerpání žalobkyni vrátit spolu s úrokem v měsíčních splátkách. Zároveň je nutné konstatovat, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně smlouvu se žalovanou uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná jako podnikatel nevystupovala.
8. Pro žalobkyni proto z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C - 449/13)).
9. Soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že příjmy ani výdaje žalované nebyly ověřeny žádnými doklady, žalobkyně se žalované na příjmy a výdaje ani nedotazovala. Poskytovatel je dle výše uvedeného povinen aktivně úvěruschopnost žalované zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované a tedy to, zda je schopna úvěr splatit. Protože žádné dokumenty o příjmech a výdajích žalované nebyly doloženy a rovněž nebylo doloženo, že by byla prováděna lustrace žalované v registrech dlužníků, uplatní se domněnka ve smyslu § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.“ Žalobkyně tak řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Statistický model –odhad nákladů a příjmů žalované je možno využít dle názoru soudu pouze u takových dat, které není možné u spotřebitele zjistit, nebo které nelze snadno ověřit. Tyto údaje (nezjistitelné náklady žalované) je možno korigovat podle statisticky podložených modelů žalobkyně. Toto se však nedá říct o nákladech na bydlení ani o příjmech ze zaměstnání, které jsou u žalované zjistitelné a doložitelné. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14 - Radlinger, C- 76/10 - Pohotovosť a zejména C -679/18 - OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalované, i když jí poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“
10. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 39 300 Kč, ta na tento dluh uhradila 38 351,88 Kč. Žalovaná žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., dluží částku 948,12 Kč. Rovněž vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanoví. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byla žalovaná povinna plnit dle výzvy žalobkyně. K vrácení bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána v oznámení o zesplatnění odeslaném 30. 12. 2019, ve kterém žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání plnění – bezdůvodného obohacení do 20 dnů od datace výzvy 29. 12. 2019, tj. do 22. 1. 2020. Žalobkyni tak vzniklo právo na úrok z prodlení v požadované výši 10 % ročně z částky 948,12 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl.
11. Žalovaná byla v řízení neúspěšná jen co do nepatrné části, proto má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Ze spisu se však nepodává, že by žalované náklady řízení vznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.