Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 112/2021-46
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 8 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 29. 12. 2019 do zaplacení.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 672,10 Kč, úroky ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.611,22 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení z částky 6 611,22 Kč od 28. 5. 2019 do 28. 12. 2019 a zákonné úroky z prodlení z částky 6 111,22 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 29. 12. 2019 do zaplacení. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 672,10 Kč, úroky ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.611,22 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení z částky 6 611,22 Kč od 28. 5. 2019 do 28. 12. 2019 a zákonné úroky z prodlení z částky 6 111,22 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 8 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 333,04 Kč (zákonný úrok z prodlení z 6 611,22 Kč od 28. 5. 2019 do 29. 11. 2019), kapitalizovaný úrok ve výši 672,01 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 611,22 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok 18,96 % ročně z částky 6 611,22 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovanou, došlo dne datum k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 5. 2019. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplatila, čímž porušila své závazky ze smlouvy a na předmětnou pohledávku uhradila pouze 9 500 Kč. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, když toto postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem z téhož data. Od postoupení pohledávky nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta a dále bylo ověřeno, že žalovaná není v insolvenci.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná.
3. Soud provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně. Z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná podepsali tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně částku ve výši 2 000 Kč (kapitalizované úroky), administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč.
4. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované sdělena dopisem ze dne 29. 11. 2019, ve které byla současně žalovaná vyzvána k zaplacení do 10 dnů. Tím tedy došlo k postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni.
5. Ze zákaznické karty ze dne 6. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný bydlí v nájmu v samostatné domácnosti, má 1 dítě, pracuje v obec, bydliště má ve obec. Žalovaný uvedl, že jeh výdaje činí 13 500 Kč (z toho 2 500 Kč exekuce), příjem 15 000 Kč, plus 1 500 Kč jako vedlejší příjem bez konkrétního uvedení, za co je tato částka vyplácen. Měly být předloženy dvě výplatní pásky bez data a pracovní smlouva.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
7. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 10 000 Kč v hotovosti, která měla být žalovanou zaplacena společně s dalšími 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.
8. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
9. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 .
10. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila pouze zákaznickou kartu, dle které měla žalovaná předložit pracovní smlouvu a nedatované výplatní pásky. Již z uvedeného přehledu je zřejmé, že výdaje žalované jsou jen o něco málo nižší než její příjmy, když nebylo ničím doloženo, že by měla příjmy dva a současně výdajová stránka nebyla vůbec zkoumána, když nebylo uvedeno, co konkrétně celkový tvrzený výdaj představuje. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalované za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování.
11. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byla ze strany žalobkyně zaplacena částka 10 000 Kč a žalovaná z této částky uhradil 9 500 Kč, jak uvedla sama žalobkyně v žalobě. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží 500 Kč.
13. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 500 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od 29. 12. 2019, když bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl odeslán dne 13. 12. 2019, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 18. 12. 2019 a od té doby běžela 10 denní lhůta, kterou žalobkyně stanovila, tedy od 29. 12. 2019 se žalovaná dostala do prodlení.
14. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.
15. Co se týká provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020 -97, pak tento rozsudek není v dané věci právně závazný. Nadto nelze ani závěry zde uvedené stáhnout na toto řízení, když v dané věci má soud pochybnosti, zda žalobkyně (právní předchůdkyně) zkoumala řádně úvěruschopnost, když z listin, které měly být doloženy, není zřejmé, jaké jsou skutečné příjmy, jaké výdaje, když chybí doložení nájemní smlouvy, nebo výpisu z účtu. Doklady, tak jak měly být předloženy s ohledem na nedostatky ve vyplnění zákaznické karty, nejsou dostatečné a soud má zato, že žalobkyně nerozptýlila pochybnosti o řádném zkoumání úvěruschopnosti, když nebyly vysvětleny nesrovnalosti zde uvedené.
16. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byla žalovaná, která měla ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu nečinná a žádné náklady jí nevznikly, nebyly ji přiznány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.