Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 51/2022-116
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 84 101,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 840,83 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 110,36 Kč, poplatku ve výši 150 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 761,01 Kč od datum do datum, kapitalizovaného úroku ve výši 10 857,83 Kč od datum do
datum, smluvního úroku 7,9 % ročně z částky 83 951,19 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 84 101,19 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 649 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 840,83 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 110,36 Kč, poplatku ve výši 150 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 761,01 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku ve výši 10 857,83 Kč od [datum] do [datum], smluvního úroku 7,9 % ročně z částky 83 951,19 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 84 101,19 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 649 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne datum ve znění částečného zpětvzetí ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 84 101 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 761,01 Kč od datum do datum, kapitalizovaného úroku ve výši 10 857,83 Kč od datum do datum, smluvního úroku 7,9 % ročně z částky 83 951,19 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 84 101,19 Kč od datum do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o hotovostním úvěru„ anonymizována dvě slova“ č. anonymizováno dne datum, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit v 84 měsíčních splátkách po 1803,64 Kč, kdy úroková sazba byla sjednána ve výši 7,90 % ročně, přičemž žalovaný byl dále povinen hradit poplatky účtované dle smlouvy a stanovené aktuálním sazebníkem. Žalovaný neuhradil splátky za měsíce srpen, září a říjen 2019 a žalobkyně využila svého práva a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne datum, čímž se dluh stal k tomuto dni splatný. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě jeho finančních toků na účtu, kdy úvěr byl poskytnut na základě příjmu na běžném účtu, který byl za 6 měsíců před schválením žádosti 19 051 Kč, dále žalobkyně nahlížela do registrů a vycházela z tvrzení žalovaného, který uvedl, že nemá další závazky. Před podáním žaloby žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 83 951,19 Kč, poplatku za odeslání výzvy ve výši 150 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 761,01 Kč od datum do datum, který byl vypočítán jako úrok vynesený v jednotlivých nezaplacených splátkách, kapitalizovaného úroku ve výši 10 857,83 Kč od datum do datum, který byl počítán z neuhrazených splátek a následně z celé jistiny ve výši 7,9 %, následně navýšený o sazbu úroků z prodlení, smluvního úroku 7,9 % ročně z částky 83 951,19 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 84 101,19 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.
3. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru anonymizována dvě slova – předschválená nabídka ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má čistý měsíční příjem 20 000 Kč, je svobodný, nemá vyživovací povinnost. Ohledně bydlení žalovaného není ve formuláři ničeho uvedeno.
4. Z výpisu anonymizována dvě slova (č.l. 85-86) soud zjistil, že systém evidoval u žalovaného splátky úvěrů ve výši 4 097 Kč. Systém vypočítal průměrné měsíční příjmy žalovaného za posledních 6 měsíců ve výši 19 051 Kč, za poslední 3 měsíce pak 9 409 Kč a u žalovaného byla evidována částka ke splacení u nezajištěných úvěrů ve výši 13 970 Kč.
5. Ze žádosti o zřízení účtu č. anonymizováno a smlouvy o vedení účtu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému byl zřízen u žalobkyně účet.
6. Ze smlouvy o hotovostním úvěru„ anonymizována dvě slova“ č. anonymizováno bankovní účet ze dne datum bylo zjištěno, že stranami smlouvy je žalovaný a žalobkyně. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet v 84 měsíčních splátkách po 1 803,64 Kč, kdy úrok činil 7,9 % ročně. Žalovaný se rovněž zavázal hradit poplatky další a náklady dle sazebníku. Pro případ neplnění závazků ze smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat okamžité vrácení jistiny a splacení všech pohledávek z úvěru, kdy další důsledky jsou upraveny v Podmínkách. příjmení 100 000 Kč měla být poskytnuta na účet žalovaného č. bankovní účet.
7. Z historie úvěru anonymizováno bylo zjištěno, kdy byl úvěr čerpán, jaké částky byly žalovanému naúčtovány a jaké částky žalovaný uhradil a na co byly započteny. Poslední úhrada ze strany žalovaného byla učiněna dne datum, kdy ke splacení zbývalo 83 951,19 Kč
8. Z výpisu z anonymizováno – z účtu žalovaného, za období od datum do datum, bylo zjištěno, že dne datum byla na účet připsána částka 100 000 Kč označená jako„ poskytnutí ´úvěru“. V době poskytnutí úvěru měl žalovaný na účtu částku 135,10 Kč. Dne datum byla žalovanému na účet připsána platba 1 044 Kč od společnosti„ anonymizována tři slova“, od stejné společnosti byla žalovanému připsána platba dne datum ve výši 7 035 Kč. Dne
datum byla na účet žalovaného připsána platba ve výši 60 000 Kč od právnická osoba anonymizováno. V době připsání této platby měl žalovaný na účtu částku 16 Kč. Dne datum byla na účet připsána platba 14 514 Kč od společnosti„ anonymizována tři slova“, kdy zůstatek na účtu v době připsání platby byl 0 Kč a dne datum částka 669 Kč. Dne datum byla na účet připsána platba 21 185 Kč od společnosti„ anonymizována tři slova“, kdy zůstatek na účtu v době připsání platby byl 0 Kč a dne datum částka 2 862 Kč. Dne datum byla na účet připsána platba 18 251 Kč od společnosti„ anonymizována tři slova“, kdy zůstatek na účtu v době připsání platby byl 0 Kč a dne datum částka 1 120 Kč. Dne datum byla na účet připsána platba 16 205 Kč od společnosti„ anonymizována tři slova“, kdy zůstatek na účtu v době připsání platby byl 24 Kč. V lednu 2018 pak žalovaný neměl od společnosti„ anonymizována tři slova“ žádné příjmy, na jeho účet byla připsána pouze částka 3 000 Kč od právnická osoba anonymizováno a 100 Kč od právnická osoba.
9. Z výpisu uhrazených splátek č.l. 82 soud zjistil, jak byly alokovány splátky uhrazené žalovaným.
10. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne datum a dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky z výše uvedené smlouvy do 7 dnů od doručení výzvy, a pro případ, že nebude dlužná částka uhrazena, byla výzva i odstoupením od smlouvy. Žalovaný si výzvu převzal datum.
11. Z předžalobní výzvy ze dne datum a podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k uhrazení částky 96 720 Kč z titulu výše uvedené smlouvy.
12. Z výpisu rejstříku podnikatelů bylo zjištěno, že žalobkyně je zaregistrována v rejstříku podnikatelů – obchodních společností.
13. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů anonymizováno, sazebníku, oznámení o právním zastoupení ze dne datum, formuláře o změně údajů, soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť pro posouzení věci nebyl jejich obsah podstatný.
14. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně žalovanému zřídila účet dne datum. Následně dne datum strany podepsaly smlouvu o hotovostním úvěru„ anonymizována dvě slova“ č. anonymizováno bankovní účet. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet v 84 měsíčních splátkách po 1 803,64 Kč, kdy úrok činil 7,9 % ročně. Žalovaný se rovněž zavázal hradit poplatky další a náklady dle sazebníku. Pro případ neplnění závazků ze smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat okamžité vrácení jistiny a splacení všech pohledávek z úvěru, kdy další důsledky byly upraveny v Podmínkách. příjmení 100 000 Kč měla být poskytnuta na účet žalovaného č. bankovní účet a dne datum byla žalovanému částka 100 000 Kč vyplacena. V době poskytnutí úvěru měl žalovaný na účtu částku 135,10 Kč. Dne datum byla žalovanému na účet připsána platba 1 044 Kč od společnosti„ anonymizována dvě slova anonymizováno“, od stejné společnosti byla žalovanému připsána platba dne datum ve výši 7 035 Kč. Dne datum byla na účet žalovaného připsána platba ve výši 60 000 Kč od právnická osoba anonymizováno. V době připsání této platby měl žalovaný na účtu částku 16 Kč. Dne datum byla na účet připsána platba 14 514 Kč od společnosti„ anonymizována dvě slova anonymizováno“, kdy zůstatek na účtu v době připsání platby byl 0 Kč a dne datum částka 669 Kč. Dne datum byla na účet připsána platba 21 185 Kč od společnosti„ anonymizována dvě slova anonymizováno“, kdy zůstatek na účtu v době připsání platby byl 0 Kč a dne datum částka 2 862 Kč. Dne datum byla na účet připsána platba 18 251 Kč od společnosti„ anonymizována dvě slova anonymizováno“, kdy zůstatek na účtu v době připsání platby byl 0 Kč a dne datum částka 1 120 Kč. Dne datum byla na účet připsána platba 16 205 Kč od společnosti„ anonymizována dvě slova anonymizováno“, kdy zůstatek na účtu v době připsání platby byl 24 Kč. V lednu 2018 byla na účet žalovaného připsána pouze částka 3 000 Kč od právnická osoba anonymizováno a 100 Kč od právnická osoba. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, a proto žalobkyně od smlouvy ke dni datum odstoupila, což žalovanému oznámila. Informační systém při lustraci žalovaného žalobkyni sdělil, že u žalovaného jsou evidovány splátky úvěrů ve výši 4 097 Kč. Systém vypočítal průměrné měsíční příjmy žalovaného za posledních 6 měsíců ve výši 19 051 Kč, za poslední 3 měsíce pak 9 409 Kč a u žalovaného byla evidována částka ke splacení u nezajištěných úvěrů ve výši 13 970 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost. Ohledně bydlení žalovaný neuvedl ničeho. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo ale prokázáno, že žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně. Soud je obdobného názoru jako žalobkyně, že v případě, kdy má k dispozici obratovou historii účtu žalovaného, nemusí si vyžádat potvrzení o příjmech a tyto údaje mohou sloužit jako dostatečný podklad pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tento závěr ale neplatí plošně a vždy je nutné vycházet z individuálních okolností daného případu. V daném případě, žalobkyně dostupné údaje nesprávně vyhodnotila a neměla se spokojit pouze s výpisem z účtu žalovaného. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela pouze z údajů získaných z účtu žalovaného, ze kterých systém vypočítal průměrné měsíční příjmy žalovaného za posledních 6 měsíců ve výši 19 051 Kč, za poslední 3 měsíce pak pouze 9 409 Kč. Žalobkyně uvedla, že vycházela i z údajů od žalovaného, který uvedl, že nemá další závazky. Žalobkyně si neověřovala jaké má žalovaný pravidelné měsíční výdaje, například na bydlení, kdy si od žalovaného ani nezjistila, jaká by tato výše měla být, když v jeho žádosti o úvěru chybí jakékoliv informace o bydlení žalovaného a dle názoru soudu z výpisu z účtu nelze zjistit, jaké byly pravidelné výdaje žalovaného. Odhlédne-li soud od této skutečnosti, pak žalobkyně uvedla, že vycházela mimo jiné ze sdělení žalovaného, že nemá žádné další závazky. Výpis z lustrace žalovaného ale přímo uvádí, že žalovaný měl měsíční splátky ve výši 4 097 Kč a systém evidoval částku ke splacení u nezajištěných úvěrů ve výši 13 970 Kč, tedy je zřejmé, že žalovaný měl další závazky a žalobkyně měla, s ohledem na jí dostupné informace, poměry žalovaného více zkoumat. Z výpisu z účtu žalovaného je navíc zřejmé, že žalovaný obdržel částku 60 000 Kč od úvěrové právnická osoba anonymizováno jen dva měsíce před poskytnutím úvěru, měl tedy závazky i u této společnosti. příjmení systém žalobkyni sice sdělil, že příjmy žalovaného za posledních 6 měsíců byly ve výši 19 051 Kč, ale za poslední 3 měsíce pak byly příjmy žalovaného pouze 9 409 Kč měsíčně, přičemž se jedná o zcela jinou výši příjmů, ale žalobkyně toto jakkoliv nereflektovala, přestože měl mít žalovaný dle lustrace další splátky ve výši 4 097 Kč, jak je výše uvedeno. V případě příjmu ve výši 9 409 Kč po odečtení splátky 4 097 Kč by žalovanému zbývalo již jen 4 507 Kč na splácení jeho všech dalších výdajů, včetně nové splátky u žalobkyně ve výši 1 803,64 Kč. Žalobkyně si pak pro posouzení úvěruschopnosti zvolila částku vyšší, tedy částku 19 051 Kč, aniž by se poměry žalovaného podrobněji zabývala a nezabývala se i dalšími splátkami žalovaného a nebrala v potaz skutečnost, že v lednu 2018 neměl žalovaný na účtu žádný příjem. Z výpisu z účtu žalovaného je pak zřejmé, že v době kdy mu chodila mzda na účet, tak mu nezbývaly prakticky žádné další peníze. Přes vše výše uvedené se žalobkyně spokojila pouze s příjmem žalovaného ve výši 19 051 Kč a nic dalšího nezkoumala, tedy dle názoru soudu nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného řádně, neboť na základě jí dostupných údajů tu byly pochybnosti o poměrech žalovaného a jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr byla sporná.
21. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum vyplatila částku 100 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 27 159,17 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, že by uhradil jakoukoliv částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti, ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení zbývající poskytnuté částky 72 840,83 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl.
22. Soud nepřiznal žalobkyni ani úrok z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinen vrátit to, oč se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy, jejíž splatnost je v dané věci stanovena soudem s ohledem na možnosti spotřebitele (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). S ohledem na to, že žalovaný jakkoliv netvrdil, jaké jsou jeho možnosti splácet, soud stanovil lhůtu k plnění podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř, tedy obecnou třídenní lhůtu, přičemž do prodlení se žalovaný dostane až neuhrazením pohledávky v této soudem stanovené lhůtě.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 649 Kč, přičemž tato částka představuje 12,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,24 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,76 %, kdy soud pro účely zjištění úspěchu a neúspěchu kapitalizoval příslušenství pohledávky ke dni rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 365 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”)
z tarifní hodnoty ve výši 84 101,19 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti
s cestou realizovanou dne datum náhrada 4 432,76 Kč za 444 ujetých km v částce 3 232,76 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l číslo km
a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. ) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 382,76 Kč ve výši 4 490,38 Kč.
24. Lhůtu k plnění soud určil výroku podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.