Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 173/2022-16
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 2 815,66 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 101,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 101,58 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 714,08 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 101,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 101,58 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 714,08 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 2 815,66 Kč (jako součtu částek 1 101,58 Kč a 1 714,08 Kč) spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku, které měla žalovaná dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 1. 10. 2012 ve znění dodatku ze dne 12. 10. 2015 a platných obchodních podmínek (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala žalované dodávat plyn do odběrného místa na adrese ulice a číslo, PSČ obec pro potřeby domácnosti žalované. Cena za dodávky plynu byla určena ceníkem žalobkyně platným pro dané fakturační období. Vedle toho si žalobkyně a žalovaná ujednaly ve Smlouvě v odstavci„ Ostatní ujednání“ smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené Smlouvy přesahující 10 dní. Za zúčtovací období od 2. 5. 2020 do 21. 12. 2020 žalobkyně vystavila žalované fakturu s variabilním symbolem 8012596551 za celkové množství odebraného zemního plynu ve výši 16,75 m3 na částku 1 446,22 Kč se splatností dne 18. 1. 2021. Danou částku však žalovaná neuhradila. Následně po zaslání informací od provozovatele distribuční soustavy žalobkyně opravila vystavenou fakturu opravným daňovým dokladem ze dne 20. 7. 2021 s variabilním symbolem 8111460731 na částku 1 101,58 Kč se splatností dne 9. 8. 2021. Tento opravný daňový doklad v sobě zahrnoval jednak původní fakturu, kterou nahradil, za odebraný zemní plyn v předmětném zúčtovacím období (801,58 Kč), jednak smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh na dodávku plynu a za prodlení se zaplacením předchozí faktury (300 Kč). Vyúčtování uvedené smluvní pokuty žalobkyně provedla již v rámci upomínky ze dne 26. 6. 2020, a to za prodlení s provedením platby faktury s variabilním symbolem 8011060344, splatné dne 8. 6. 2020, a dále v rámci upomínky ze dne 9. 11. 2020, za prodlení s provedením platby sjednané zálohy za měsíc červenec 2020, splatné dne 15. 7. 2020, a měsíc říjen 2020, splatné dne 15. 10. 2020 Ani na opravný daňový doklad žalovaná ničeho neuhradila. Vedle toho žalobkyně požadovala po žalované úhradu smluvní pokuty za předčasné ukončení Smlouvy, která byla ujednána v odstavci„ Ostatní ujednání“ a která měla pokrývat případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství plynu ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost a 2 000 Kč pro kategorii Maloodběratel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). V případě zákazníka zařazeného do nejnižšího pásma ročního odběru dle Ceníku se částky smluvních pokut snižují o polovinu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců od 2. 1. 2015 s možností automatické prolongace vždy o 12 měsíců, což v dané věci nastalo, přičemž k prolongaci došlo opakovaně, a to do 5. 11. 2021. Žalobkyně dne 21. 12. 2020 ukončila dodávku plynu z důvodu opakovaného porušení platebních povinností ze strany žalované. Vyúčtováním ze dne 27. 12. 2020 s variabilním symbolem 2012594366 žalobkyně žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 2 200 Kč se splatností dne 6. 1. 2021, kterou požaduje za každý měsíc od 21. 12. 2020 do 5. 11. 2021, tj. za 11 měsíců po 400 Kč poníženou o polovinu. Na toto vyúčtování byla provedena částečná úhrada ve výši 485,92 Kč, zbývá tak uhradit částku ve výši 1 714,08 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K jednání nařízenému na 16. 8. 2022 se žádná z procesních stran nedostavila, přitom doručení předvolání k tomuto jednání bylo u obou řádně vykázáno a lhůta k přípravě jednání byla zachována. Vzhledem k této skutečnosti, jakož i k tomu, že žalobkyně svoji neúčast u jednání řádně omluvila a souhlasila s konáním jednání v její nepřítomnosti, soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, podle něhož žalobkyně, jako podnikatel, na základě uzavřené dohody o odběru plynu ze dne 1. 10. 2020 mezi ní a žalovanou, jako spotřebitelem, dodala v době od 2. 5. 2020 do 21. 12. 2020 žalované 16,75 m3 plynu a za tento vyúčtovala fakturou č. 191001791593, s VS 8012596551, se splatností dne 18. 1. 2021, ve znění opravné faktury č. 110001915088, s VS 8111460731, se splatností dne 9. 8. 2021 částku 1 101,58 Kč, jejíž součástí byla rovněž smluvní pokuta ve výši 300 Kč sestávající ze smluvní pokuty ve výši 100 Kč za nezaplacení faktury č. 191001735800, VS 8011060344, datum splatnosti 8. 6. 2020 (vyúčtovaná v upomínce č. 361000429357 ze dne 26. 6. 2020, s VS 9058021913), a smluvní pokuty ve výši 2 x 100 Kč za prodlení se zaplacením zálohy k 15. 7. 2020 a 15. 10. 2020 (vyúčtované v Oznámení o přerušení dodávky č. 361000429357 ze dne 9. 11. 2020, s VS 9039028024); vyúčtováním smluvní pokuty č. 20120000830 ze dne 27. 12. 2020, s VS 2012594366, se splatností dne 6. 1. 2021, žalobkyně u žalované uplatnila nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 2 200 Kč za předčasné ukončení smlouvy (tj. 400 Kč za každý měsíc od 21. 12. 2020 do 5. 11. 2021, tedy za 11 měsíců, poníženou o polovinu); přitom pro neplnění povinností ze strany žalované byl odběr plynu jednostranným rozhodnutím žalobkyně ukončen. Součástí dodatku k dohodě o odběru plynu v části„ Ostatní ujednání“ bylo ujednání stran o smluvní pokutě ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní na straně žalované, jednak o smluvní pokutě ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce doby původně sjednaného trvání smlouvy (vč. případné prolongace) pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, smluvní pokuta zahrnuje též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného plynu; smlouva byla uzavřena na dobu určitou 20 měsíců od data 1. 11. 2012 s možností automatické prolongace smlouvy.
5. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
6. Podle ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
7. Podle ust. § 1813 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle ust. § 1815 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
9. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud má nejprve za to, že mezi stranami sporu byla platně uzavřena kupní smlouva na dodávku plynu, a to dle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , a to ve spojení s § 72 a násl. zákona č. 458/2000 Sb. , energetického zákona, na základě kterých vznikl žalobkyni, jako podnikateli, závazek dodávat žalované, jako spotřebiteli, do sjednaného odběrného místa plyn ve smluvené kvalitě a množství a žalovaná se zavázala tuto komoditu v daném místě odebírat a zaplatit za ni dohodnutou kupní cenu. Tato cena měla být žalovanou hrazena formou záloh a následného vyúčtování (faktury), které bylo podle smlouvy splatné v konkrétním termínu uvedeném na vyúčtování. Součástí smluvního vztahu (konkrétně součástí dodatku ke smlouvě) pak bylo i ujednání stran ve smyslu § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , o smluvních pokutách. Jednalo se jednak o smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou žalované dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní, jednak o smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce doby původně sjednaného trvání smlouvy (vč. případné prolongace) pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy s tím, že tato smluvní pokuta zahrnuje též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvané komodity.
10. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy ve znění jejího dodatku v období od 2. 5. 2020 do 21. 12. 2020 žalované dodala 16,75 m3 plynu a za tento vyúčtovala částku 1 101,58 Kč (součástí této částky byla rovněž smluvní pokuta v celkové výši 300 Kč za prodlení s placením faktur a záloh, která byla vyúčtovaná již v původním vyúčtování, jež bylo následně opraveno fakturou ze dne 20. 7. 2021). Jelikož žalovaná na toto vyúčtování žalobkyni ničeho neuhradila, čímž tak řádně a včas nesplnila ve vztahu k ceně plynu svůj závazek, dostala se tak s úhradou svého dluhu ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dnem následujícího po dni splatnosti opravné faktury do prodlení, pročež s ohledem na uvedené skutečnosti soud v této části žalobě vyhověl a žalovanou zavázal k zaplacení vyúčtované kupní ceny plynu, včetně požadovaného úroku z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Ve vztahu ke všem sjednaným smluvním pokutám pak soud posuzoval, jestli tato smluvní ujednání obstojí s ohledem na ochranu spotřebitele. V ustanovení § 1813 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , je provedena směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, kdy smyslem je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv, a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Jde tedy o ochranu před nepoctivým jednáním podnikatele. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Je tedy nutné postupně zjistit, zda: a) jde o smluvní ujednání, b) zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, c) jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, d) tato nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Přezkumu podle ust. § 1813 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , podléhají pouze ujednání spotřebitelských smluv, tudíž přezkumu přiměřenosti předchází posouzení, zda konkrétní ujednání je vůbec součástí smlouvy. Posuzování významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran pak má dvě úrovně. Je možné posuzovat rozsah nerovnováhy v poměru smluvního ujednání a absence smluvního ujednání, či v poměru práva jedné strany a strany druhé. Pouhá skutečnost, že strany mají stejné právo (např. smluvní pokuta, promlčení), neznamená, že nemůže jít o významnou nerovnováhu v právech a povinnostech, je nutné posuzovat reálný význam ujednání pro postavení každé ze stran (např. riziko prodlení). Na druhou stranu pouhá skutečnost, že ujednání zakládá jedné ze smluvních stran odlišné postavení od postavení strany druhé, ještě neznamená, že musí jít o nepřiměřené ujednání. Z ust. § 1813 druhé věty zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde i o zkoumání, zda neexistuje hrubý nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikateli poskytuje. Relevantní při zkoumání nepřiměřenosti ujednání je pouze významná nerovnováha. Je proto nutné zkoumat rozsah, v jakém dochází k odchýlení od zákonného rozsahu práv a povinností (např. od zákonné výše úroků z prodlení, od možné škody, která hrozí, v případě smluvní pokuty), v jakém jsou práva stran v nerovnováze, v jakém rozsahu dochází k nerovnováze vzájemných plnění obou stran. Přiměřenost ujednání nemůže být přezkoumávána izolovaně, musí být zkoumána v souvislosti s dalšími ujednáními.
12. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze nerovnováha v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele. Skutečnost, že určité ujednání zhoršuje právní postavení spotřebitele, však může být kompenzována jiným ujednáním, např. nižší cenou, zárukou, vyšší kvalitou zboží. K prokázání takové kompenzace však obvykle nepostačí pouhé prohlášení v ujednání, které nebylo individuálně sjednáno. Při hodnocení kritéria přiměřenosti je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávacích pozic stran. Podnikatel splňuje požadavek přiměřenosti, jestliže jedná poctivě a přiměřeně s druhou stranou, jejíž oprávněné zájmy musí vzít v úvahu. Podnikatel musí jednat v souladu s očekáváními, která svým jednáním vyvolal. Musí respektovat, že plnění ze smlouvy má uspokojit potřeby obou stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno. Spotřebitel musí mít možnost se s obsahem smlouvy seznámit. Při hodnocení přiměřenosti by měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem, stejně jako zda k uzavření smlouvy nebyl spotřebitel pohnut nekalými obchodními praktikami. V úvahu je nutno také brát, zda bylo ujednání sjednáno individuálně či nikoliv. Ujednání není sjednáno individuálně, jestliže smluvní strana neměla reálnou možnost ovlivnit jeho obsah, zejména jestliže je připraveno jednou stranou předem, a to nezávisle na tom, zda tvoří součást obchodních podmínek nebo formuláře. Nicméně přezkum se vztahuje i na ujednání sjednaná individuálně. I v případě takového ujednání může podnikatel zneužít svého silnějšího postavení, např. při využití agresivních nebo klamavých obchodních praktik či nejasných ujednání, a spotřebitel může uzavřít smlouvu, kterou by bez takového zneužití neuzavřel. Posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká definice hlavního předmětu smlouvy, přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Podstata této výjimky vychází z toho, že rozhodnutí ve vztahu k předmětu plnění a jeho ceně jsou základní prvky autonomie vůle, do nichž není stát oprávněn zasahovat, pokud jsou vyjádřeny jasným a srozumitelným způsobem. Test nepřiměřenosti by neměl vést k odstraňování následků špatného rozhodnutí spotřebitele, nejde o cenovou regulaci. Aplikace jiných ustanovení k řešení hrubého nepoměru vzájemného plnění tím není vyloučena. Jestliže je následně ujednání posouzeno jako nepřiměřené, nepřihlíží se k němu. Takové ujednání jako by nebylo vůbec učiněno, nemá žádné právní účinky. Jde o ujednání zdánlivé (§ 551 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ) a plnění na jeho základě může představovat bezdůvodné obohacení (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ). Soud přitom zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží, z úřední moci, tedy spotřebitel nemusí namítat nepřiměřenost, nemusí se jí dovolávat.
13. Ve vztahu k smluvní pokutě ve výši 100 Kč za každé prodlení s platbou o více jak 10 dnů, které bylo sjednáno v dodatku ke smlouvě o sdružených službách dodávky plynu, a na základě kterého žalobkyně uplatňovala nárok na smluvní pokutu ve výši 300 Kč, dospěl soud k závěru, že taková smluvní pokuta byla sjednána dostatečně určitě, v zákonem přípustné výši a pro případ porušení povinnosti, přičemž splatnost byla stanovena shodně jako splatnost vystaveného vyúčtování, pročež soud tuto smluvní pokutu žalobkyni přiznal a zavázal ji žalované zaplatit spolu s požadovaným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti vyúčtované pokuty, k níž došlo opravnou fakturou č. 110001915088 ze dne 20. 7. 2021.
14. Pokud však jde o smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc či jeho část až do konce doby trvání smlouvy, pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost, jak byla tato v celkové výši 2 200 Kč vyúčtována a u níž následně došlo k ponížení na částku 1 714,08 Kč, má soud za to, že tato tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované coby spotřebitele (§ 1813 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ) a jde tak o zakázané ujednání, k němuž se podle ust. § 1815 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , nepřihlíží. Podle názoru soudu, vycházejícího např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2021, č.j. 21 Co 16/2021 , se v daném případě jedná o dvojí sankci za porušení téže povinnosti (za porušení platebních povinností je žalovaná rovněž sankcionována smluvní pokutou ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou přesahující 10 dní), přičemž smlouva o sdružených službách dodávky plynu, která je smlouvou formulářovou, nikoliv individuálně sjednanou, žádnou z povinností žalobkyně obdobným způsobem neutvrzuje. Smluvní pokuta je tedy ve smlouvě využita jednostranně pouze k utvrzení závazků žalované. Navíc předmětná smluvní pokuta je ve své podstatě skrytým odstupným za předčasné ukončení smlouvy, které omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele plynu. Neobstojí argumentace žalobkyně, že jde o kompenzaci za neuskutečnění dodávky plynu, neboť smluvní pokuta byla vázána na předčasné ukončení smlouvy, nikoli na nerealizovaný odběr. Tvrzená„ škoda“, která má být pokutou paušálně kompenzována, by žalobkyni mohla vznikat i za trvání smluvního vztahu v situaci, kdy by v odběrném místě žalované nebyl plyn reálně odebírán (šlo by o tzv. nulový odběr). Jde přitom o riziko podnikání žalobkyně, které se předmětnou smluvní pokutou snaží přenášet na spotřebitele. V případě předčasného ukončení smlouvy jde navíc o uvolněnou kapacitu pro dodávku téhož plynu jinému zákazníkovi, takže tato„ škoda“ vůbec nemusí vzniknout. Případná nepoctivost žalované (v podobě neplacení) nemůže být důvodem pro ochranu jiné nepoctivosti žalobkyně (v podobě přípravy nepřiměřených ujednání), protože nepoctivost jednoho neospravedlňuje nepoctivost druhého. Lze tedy shrnout, že ve své pravé podstatě představuje předmětná smluvní pokuta snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko na konečného zákazníka – spotřebitele, který učinil tu„ chybu,“ že uzavřel smlouvu na dobu určitou a nikoli na dobu neurčitou, kde je výpovědní doba regulovaná (na maximálně tři měsíce), tedy o snahu nepřiměřeně omezovat po určitou dobu jeho právo bezplatné volby dodavatele plynu, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy (iniciované druhou stranou), je na spotřebitele (žalovanou) vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby smlouvy delší než tři měsíce (zde po dobu 20 měsíců, potenciálně však i na jakoukoli delší dobu). Sama žalobkyně ale podobně ve smlouvě omezována (sankcionována) není. Takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet. Veden těmito důvody proto soud nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 714,08 Kč zamítl jako nedůvodný.
15. Soudem stanovená třídenní lhůta k plnění od právní moci rozsudku pak má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. , neboť v projednávané věci soud zejména vzhledem k nevýrazné výši a současně již dlouhé době trvání dluhu, jakož i dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, žádné důvody pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek neshledal, když takové důvody nebyly současně v řízení účastníky ani tvrzeny.
16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 1 101,58 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, které soud zohlednil v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 a kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 95,43 Kč, takže celková přiznaná částka k tomuto datu činila 1 197,01 Kč. Tento její úspěch však představuje jen 41,12 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovanému včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 911,09 Kč). Naopak neúspěch žalobkyně představuje 58,88 %. Z tohoto pohledu je tedy zjevné, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.