Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 173/2022-59

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 68 600 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 36 500 Kč, úroku v kapitalizované výši 7 037,39 Kč, úroku ve výši 25,35 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 515,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 36 500 Kč, úroku v kapitalizované výši 7 037,39 Kč, úroku ve výši 25,35 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 515,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o úvěru číslo ze dne datum a číslo ze dne datum Smlouvy uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací právnická osoba (dále jen právní předchůdce). Žalovaný si půjčil celkem 40 000 Kč a vrátil pouze 7 900 Kč.

2. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum žalobkyně žalovala na jistině 15 000 Kč, na poplatcích 5 960 Kč, na kapitalizovaném úroku 4 372,88 Kč za dobu od 20. 11. 2020 do 7. 1. 2022 a dále 25,35% p.a. úrok z jistiny 15 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 20. 11. 2020 do 7. 1. 2022 ve výši 1 423,13 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z jistiny 15 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení.

3. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum žalobkyně žalovala na jistině 25 000 Kč, na poplatcích 22 640 Kč, na kapitalizovaném úroku 2 664,51 Kč za dobu od 7. 7. 2021 do 7. 1. 2022 a dále 20,74% p.a. úrok z jistiny 25 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 7. 7. 2021 do 7. 1. 2022 ve výši 1 092,01 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 8,5 % ročně z jistiny 25 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ( ).

5. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovaným uvedené smlouvy uzavřel, vyplatil mu podle nich celkem 40 000 Kč v hotovosti (smlouvy) a postoupil obě žalované pohledávky na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příloh a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěry, žalobkyně uvedla, že od žalovaného zjištěné a doklady ověřené skutečnosti uvedl její právní předchůdce před uzavřením smluv o úvěru do karet zákazníka. Poměry žalovaného tak byly v souvislosti s uzavíráním smluv o úvěru posuzovány dvakrát během tří měsíců. Žalovaný podle údajů uvedených v kartách zákazníka předložil bankovní výpisy, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu a výplatní pásky, podle nichž byl zaměstnán v září 2019 za mzdu v průměrné výši 11 056 Kč měsíčně a v prosinci 2019 za mzdu v průměrné výši 13 566 Kč. Jeho výdaje činily dle zákaznické karty ze dne datum celkem 5 900 Kč měsíčně, a to 2 000 Kč výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) a 3 900 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení). Dle zákaznické karty ze dne datum činily výdaje žalovaného celkem 8 100 Kč měsíčně, a to 2 000 Kč výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), 4 000 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a 2 100 Kč splátky úvěrů/zápůjček. y, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně příjmy a výdaje na bydlení žalovaného ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartách zákazníka nebyly ani uvedeny y, z nichž by bylo možné ověřit další výdaje žalovaného a míru jeho zadlužení.

7. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy ( tohoto zákona).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. , v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

14. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

15. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s  z. č. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

16. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

17. Jak bylo uvedeno v bodu 6 rozsudku, žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalovaného a jeho výdaje na bydlení uvedené v kartách zákazníka. K dalším výdajům a míře zadlužení žalovaného nejsou v kartách zákazníka ani uvedeny žádné y, z nichž by mohly být ověřeny.

18. Žalobkyně je přitom povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovaným uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.

19. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzování úvěruschopnosti dlužníka, je třeba primárně uvést, že bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka není možné objektivně hodnotit míru rizika, jestli bude úvěr splacen. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nižší úvěry s krátkou splatností jsou méně rizikové, protože výše dluhu, která je pro dlužníka splatitelná, se nedá paušalizovat. Výše dluhu nadto není jen jistina úvěru, ale souhrn veškerých plnění, které ze smlouvy vyplývají.

20. Nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá ani zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele úvěru.

21. Podpis žalovaného pod smlouvou o úvěru, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaný v pozici žadatele o úvěr z povahy věci není a nemůže být garantem toho, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí vyhodnotí její možnosti úvěr splácet.

22. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jsou obě dvě smlouvy o úvěru absolutně neplatné a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému byla poskytnuta částka 40 000 Kč a dosud podle tvrzení žalobkyně vrátil 7 900 Kč, proto jej soud zavázal k doplacení částky 32 100 Kč. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smluv o úvěru, žalobu zamítl.

23. Z ustanovení věty třetí rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

24. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 32 100 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s  uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

25. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná a byla povinna nahradit žalovanému náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jeho úspěchu ( ). Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.