Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
54 C 89/2022-29
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou
jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
adresa pro doručování: adresa žalovaného
o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9.300 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II.
Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 5.700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.447,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.884,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do 27. 12. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5.700 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III.
Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 588 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokáta, se sídlem anonymizována čtyři slova, adresa žalobkyně anonymizováno – část obce, do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV.
Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. </b> Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9.300 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. <b>II. </b> Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 5.700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.447,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.884,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do 27. 12. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5.700 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. <b>III. </b> Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 588 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta, se sídlem [anonymizována čtyři slova], [adresa žalobkyně] [anonymizováno] – [část obce], do tří dnů od právní moci rozsudku. <b>IV. </b> Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou podanou na soud dne 10. 12. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 15.000 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, (dále jen„ právní předchůdce“) a žalovaným, byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.100 Kč, úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 5.700 Kč. S účinností ke dni datum právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.
2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).
4. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva
o spotřebitelském úvěru číslo. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu kapitalizovaným úrokem ve výši 2.100 Kč, úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč, tj. celkem 26.100 Kč, v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč.
5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla dne datum vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že žije v nájmu, jeho příjem představovala mzda ve výši 14.259 Kč, výdaje činily 8.347 Kč (výdaje na bydlení 4.347 Kč a osobní výdaje 4.000 Kč). Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byly ověřeny příjmy žalovaného předložením výplatních pásek.
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka s účinností k témuž dni postoupena na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne datum, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 20.400 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne datum.
7. Předžalobní upomínkou ze dne datum žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu.
8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.
15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
16. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. Právní předchůdce ověřil pouze výši příjmů žalovaného, žádným způsobem však nezkoumal a neověřoval tvrzené výdaje žalovaného. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si výši nákladů na bydlení (např. předložením nájemní smlouvy, věděl-li právní předchůdce žalobce, že žalovaný žije v nájmu). Právní předchůdce žalobce se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval.
17. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
18. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu
s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD
č. C - 679/18).
19. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 5.700 Kč, žalobce má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 9.300 Kč.
20. Žalobce má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne datum, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. datum. Dne datum žalovanému počala běžet 10 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne datum. Soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem datum ve výši 9 % ročně, tj. ve výši, která není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
21. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.
22. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
23. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou ve výši 9.300 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 5.700 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný v 62 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 38 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu 24 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 a. t. 300 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2.452 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 588 Kč, která odpovídá 24 % účelně vynaložených nákladů řízení.
24. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. , konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. a) činí poplatková povinnost žalobce částku 1.000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně a ve lhůtě povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí (§ 251 odst. 1 věta první