Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 210/2022-39
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % p. a. od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % p. a. od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno].
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že pohledávku za žalovanou nabyla od společnosti právnická osoba, IČO, která jako věřitel uzavřela s žalovanou dne datum Smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka ve výši 5 000 Kč, tvořená nesplacenou jistinou úvěru, kterou žádá žalobkyně uhradit spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou vrácen. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne datum.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala.
3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání taktéž nevyslovila nesouhlas. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.
4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
právnická osoba, IČO, jako věřitel uzavřela s žalovanou dne datum Smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy o úvěru poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, a to vyplacením této částky dne datum z jeho bankovního účtu na bankovní účet žalované č. bankovní účet s variabilním symbolem číslo. Žalovaná se ve smlouvě zavázala rovněž uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1150 Kč, který však žalobkyně nepožaduje. Úvěr byl žalované poskytnut, avšak ve lhůtě splatnosti, tedy do datum, nebyl žalovanou uhrazen. Žalovaná byla následně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem, a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3 2021. Oznámení o postoupení pohledávky bylo ve vztahu k žalované učiněno dne datum. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána rovněž dne datum.
5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k právnímu závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalované finanční prostředky v určité výši, což poté splnil, a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že žalovaná jako dlužník dluh řádně neuhradila. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její právní předchůdce poskytl žalované na její bankovní účet částku ve výši 5 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným poplatkem 1 150 Kč, avšak tento poplatek žalobkyně v řízení nežádá. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně nesplatila, požaduje žalobkyně zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč. V řízení bylo pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnila, resp. že tento dluh zanikl jinak. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky ve výši 5 000 Kč a zákonného úroku z prodlení tak soud shledal důvodným. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obecná třídenní.
12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, sazbu mimosmluvní odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč
za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění před podáním žaloby, podání žaloby) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ vyhl.“), a dále náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl., když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech – viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, vzniklo mu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. právo na zaplacení daně z přidané hodnoty. Žalobkyni byla tedy přiznána i daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.