Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 270/2020-112

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 32 297,40 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 398 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 12 398 Kč od 2.7.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 16 899,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 16 899,40 Kč od 2.7.2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 398 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 12 398 Kč od 2.7.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 16 899,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 16 899,40 Kč od 2.7.2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Žalobkyně se svým žalobním návrhem doručeném soudu dne 1.9.2020 domáhala po žalované zaplacení částky 32 297,40 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) byla dne 23.1.2006 uzavřena Smlouva o sporožirovém účtu, na jejímž základě byl zřízen účet č. bankovní účet, poté došlo k uzavření rámcové smlouvy, jejímž podpisem došlo též k uzavření smlouvy o účtu a smlouvy o kontokorentním úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr (kontokorent) až do výše 40 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 1 roku od čerpání. Žalovaná porušila sjednané podmínky, když čerpala úvěr ve výši 28 398 Kč a nesplatila jej do 1 roku od čerpání. Vzhledem k tomu, že žalovaná přečerpala úvěr nad povolený limit a byla v prodlení se splacením poskytnutého úvěru, předchůdce žalobkyně vypověděla smlouvu o účtu a související dohody a informovala o tom žalovanou dopisem ze dne 1.3.2018. K uvedenému datu činila pohledávka částku 32 297,40 Kč a skládala se z jistiny úvěru 32 297,40 Kč, nesplacených řádných úroků z úvěru 2 562 Kč a zákonných úroků z prodlení 660,80 Kč. Žalobkyně kromě celkové pohledávky požaduje smluvní úroky z úvěru ve výši 15,9 % p.a. z jistiny od 2.3.2018 a zákonných úrok z prodlení z jistiny od 2.3.2018. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně pohledávku za žalovanou nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2018 uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní.

Žalovaná s žalobou nesouhlasila a neuznávala pohledávku ani z části. Žalovaná vznesla námitku promlčení celého žalovaného dluhu, včetně příslušenství s tím, že tato byla uplatněna až po uplynutí promlčecí doby. Dále uvedla, že v době povolení kontokorentu, a to jak v původní výši 5 000 Kč, tak v nově stanovené výši 40 000 Kč, nebyla věřitelem správně posuzována její schopnost úvěr splácet, a tedy nedošlo k uzavření platné úvěrové smlouvy či její změny. Žalovaná dále namítala, že výpověď smlouvy předchůdkyní žalobkyně neobdržela, ani jí nebylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovanou částku nedluží, v roce 2020 a 2021 uhradila více než 11 000 Kč a další částky hradila i v letech 2018 a 2019.

Žalobkyně podáním ze dne 26.3.2021 uvedla, že ke dni výpovědi smlouvy, tj. 1.3.2018, činila pohledávka celkem částku 41 746,37 Kč, na žalobce byla postoupena částka 45 297,40 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 41 397,91 Kč, smluvních úroků ve výši 2 562 Kč (ve výši 18,9 % p.a. z jistiny úvěru od 1.3.2018 do 1.7.2018), zákonného úroku z prodlení ve výši 1 337,49 Kč (ve výši 7,05 % p.a. z jistiny úvěru od 1.3.2018 do 1.7.2018). Žalobkyně úhrady žalované v žalobním návrhu zohlednila, a to v celkové výši 13 000 Kč, když žalovaná v roce 2018 uhradila 5 000 Kč a dne 20.4.2020 částku 8 000 Kč. Uhrazenou částku žalobkyně započetla na vyčíslený zákonný úrok z prodlení, smluvní úroky a částečně na jistinu. Žalovaná po podání žaloby žalobkyni uhradila částku 3 000 Kč. Za období roku 2019 žalobkyně neeviduje žádné další úhrady ze strany žalované. Žalobkyně nedisponuje záznamem výsledků vyhodnocení úvěruschopnosti žalované při sjednávání změny výše úvěrového limitu, avšak předchůdce žalobkyně byla provozovatelem bankovního účtu žalované a měla tak možnost jednoduše ověřit výši měsíčních příjmů a výdajů žalované z přehledu o pohybech na jejím bankovním účtu. I v případě, že by původní věřitel úvěruschopnost žalované skutečně neověřoval, čerpání úvěru žalovanou by představovalo bezdůvodné obohacení a žalovaná by byla stále povinna jej vrátit. Vznesenou námitku promlčení žalovanou žalobkyně nepovažuje za důvodnou, neboť k zesplatnění pohledávky došlo až výpovědí smlouvy ze strany původního věřitele, tj. 1.3.2018 a žaloba v dané věci byla podána dne 1.9.2020. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 3 000 Kč s příslušenstvím z důvodu úhrady této částky po podání žaloby. Podáním ze dne 15.6.2021 žalobkyně opravila svá tvrzení tak, že ke dni výpovědi smlouvy činila pohledávka částku 41 746,37 Kč a skládala se z jistiny úvěru ve výši 41 397,91 Kč, řádných zákonných úroků z prodlení ve výši 348,46 Kč, na žalobkyni pak byla postoupena částka 45 297,40 Kč, jež se skládala z jistiny 41 397,91 Kč, smluvních úroků 2 562 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 1 337,49 Kč.

Při jednání soudu dne 9.3.2022 soud usnesením řízení částečně co do částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 3 000 Kč od 2.3.2018 do zaplacení a zákonným úrokem z částky 32 297,40 Kč od 1.3.2018 do 1.7.2018 zastavil.

Při jednání soudu dne 9.3.2022 žalobkyně nesporovala, že jí byl poskytnut úvěr ve výši 28 398 Kč, avšak neví, z čeho se uváděná částka přes 41 000 Kč skládá. Dále uvedla, že již uhradila 16 000 Kč, a tedy v případě vydání bezdůvodného obohacení by měla hradit částku 12 398 Kč. Dále namítala, že předchůdkyně žalobkyně řádně a dostatečně nezkoumala její úvěruschopnost, když zkoumala pouze složku příjmů, ale dostatečně nezkoumala složku výdajovou, přičemž tuto si měla řádně ověřit. Žalovaná v řízení nesporovala, že jí byl poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 28 398 Kč, který na svém účtu čerpala, kontokorent jí byl navýšen do 40 000 Kč internetovou formou v dubnu 2014 a že uhradila žalobkyni před podáním žaloby nejméně 13 000 Kč na předmětný úvěr a po podání žaloby 3 000 Kč.

Podáním ze dne 8.4.2022 žalovaná mimo jiné uváděla, že pro ověření úvěruschopnosti nepostačí stanovení životních výdajů žalované dle interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů bydlení. Namítala, že výdaje měly být před datem 4.4.2014 zjištěny a zkoumány ve vztahu k žalované individuálně, tedy měly být zjištěny a posouzeny právě jen výdaje přímo její a její rodiny, nikoli uvažovat pouze se statistickým průměrem životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Předchůdkyně žalobkyně ve své zprávě ze dne 1.7.2021 uvedla, že k datu 4.4.2014 ani nebyly zjišťovány žádné příjmy a výdaje žalované, vycházela ze statistických dat, normativních nákladů na bydlení a aktuálních údajů životních nákladů, které nebyly nijak specifikovány. Dále uvedla, že před poskytnutím úvěru ve výši 40 000 Kč dosahovala nižšího příjmu, než který předchůdkyně žalobkyně tzv. napočetla na 25 170 Kč měsíčně a vzhledem k tehdejším skutečným nákladům žalované a výši splátek dluhů v té době dospěla právní předchůdkyně k nesprávnému závěru, že příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek a životních výdajů. Současně upozornila na to, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr předchůdkyně žalobkyně neměla vycházet pouze z informací poskytnutých žalovanou a měla sama vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností splácet poskytnutý úvěr žalovanou. Žalovaná tak uvedla, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, a proto je úvěrová smlouva absolutně neplatná.

Podáním ze dne 23.5.2022 žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována dostatečně a v souladu se zákonem, dle informací od žalované, ale i nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, z nichž jednoznačně vyplynulo, že žalovaná bude schopna své závazky splácet, když žalovaná několik let řádně své závazky splácela. Dále namítala, že žalovaná měla písemně oznámit změny, o kterých lze důvodně předpokládat, že by mohly nepříznivě působit na bankovní obchody. Svou povinnost porušila tím, že původnímu věřiteli podstatnou změnu okolností na své straně neoznámila. Žalovaná se tak snaží těžit ze své vlastní nepoctivosti, když žádala o zvýšení úvěru, aniž by původního věřitele informovala o podstatné změně okolností na své straně a úvěr čerpala. Žalobkyně tak poukazuje na zásadu zákazu zneužití práva ze strany žalované. Žalobkyně dále uvedla, že čerpaná částka v daném případě není likvidační a je v možnostech každého ji v přiměřené době splatit.

Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2018, včetně přílohy a oznámením o postoupení pohledávek zaslaným právním předchůdcem žalobkyně žalovanému dne 19.7.2018, včetně podacího lístku.

Dohodou o změně smlouvy o sporožirovém účtu ze dne 31.1.2008 bylo prokázáno, že dne 23.1.2006 právnická osoba zřídila žalované sporožirový účet č. bankovní účet, přičemž žalovaná uvedla novou korespondenční adresu adresa.

Předžalobní výzvou ze dne 21.5.2020, včetně podacího lístku, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 32 297,40 Kč s příslušenstvím.

Smlouvou o sporožirovém účtu ze dne 23.1.2006 a Rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne 27.1.2014 bylo prokázáno, že právnická osoba zřídila žalované sporožirový účet č. bankovní účet.

Smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 31.1.2008 a smlouvou o poskytování služeb servis 24 ze dne 31.1.2008 bylo prokázáno, že žalované byl poskytnut úvěr na sporožirovém účtu až do výše 5 000 Kč a žalované bylo poskytnuta služba přímého bankovnictví.

Žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 31.1.2008 a vyhodnocením žádosti o úvěrový produkt ze dne 31.1.2008 bylo prokázáno, že příjem žalované ze zaměstnání činil 8 208 Kč.

E-mailem ze dne 22.2.2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě částky 32 464,40 Kč s příslušenstvím.

Poslední výzvou před podáním žaloby a výpovědí smlouvy o účtu ze dne 1.3.2018, včetně dodejky, informovala předchůdkyně žalobkyně žalovanou o tom, že na jejím účtu eviduje nepovolený záporný zůstatek, který ke dni převodu 1.3.2018 činí 41 746 Kč a současně sdělila, že vypovídá smlouvu o sporožirovém účtu i další dohody o službách souvisejících s účtem. Zásilka byla uložena na poště 5.3.2018 a vrátila se jako nevyzvednutá.

právnická osoba ze dne 1.7.2021 bylo zjištěno, že kontokorentní úvěr k účtu žalované byl naposledy navýšen dne 4.4.2014 přes internetové bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky, která byla napočtena na příjmu žalované 25 170 Kč, z výpisů k účtu je patrné, že tato částka odpovídá průměrné příchozí mzdě klientky z měsíců předcházejících úvěrové žádosti, životní výdaje klientky banka stanovila dle statistických dat a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení částkou 8 376 Kč. Splátky klientky v době nápočtu kreditní linky činily 13 348 Kč, kdy v těchto splátkách je zahrnut i kontokorent navýšený na limit 40 000 Kč se splátkou 3 333 Kč, celkové splátkové zatížení po navýšení limitu kontokorentu by činilo 14 515 Kč a tedy příjem klientky byl dostatečný k pokrytí splátek a životních výdajů.

Výpisy z účtu žalované od 1.6.2017 do 28.2.2018 bylo prokázáno, že dluh na účtu dosahuje částky 41 397,91 Kč, úrok z prodlení činí 348,46 Kč, dále že žalovaná vložila dne 16.1.2008 na přečerpaný a nesplacený kontokorent částku 5 000 Kč.

Dodatkem ke Smlouvě o kontokorentním úvěru bylo prokázáno, že výše úvěru je nově stanovena částkou 40 000 Kč a v případě, že bude poskytnuta celková částka, budou účtovány náklady, včetně poskytnutého úvěru, částkou 42 292 Kč.

Výpisy z účtu žalované od 1.1.2017 do 31.5.2017 bylo prokázáno, že konečný zůstatek k datu 31.5.2017 činil mínus 40 805,91 Kč.

Soud neprováděl další navrhované listinné důkazy, zejm. rodné listy nezletilých dětí žalované, neboť tyto v rámci prováděného dokazování považoval za nadbytečné.

Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o půjčce vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), dále soud věc posoudil dle , , v platném znění (dále jen o.z.).

Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo v lednu 2006 k uzavření smlouvy o účtu a v souvislosti s ní i smlouva o úvěru s limitem do 5 000 Kč, který byl v 4.4.2014 internetovou formou navýšen na limit 40 000 Kč (§ 2395 o.z.), žalovaná čerpala na svém účtu kontokorent ve výši 28 398 Kč a zavázala se jej splatit do 1 roku od čerpání. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila.

Nejprve se soud zabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení, když tuto neshledal důvodnou. Předmětná pohledávka byla žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní zesplatněna k datu 1.3.2018, žalobkyně žalobu k soudu podala dne 1.9.2020, a tedy v době podání žaloby pohledávka žalobkyně s ohledem na tříletou promlčecí dobu dosud promlčena nebyla a žalobní návrh byl podán řádně a včas.

Soud se předně zabýval i otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

Soud žalobkyni poskytl při soudní řízení poučení k doplnění tvrzení, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované v rámci přiměřené obezřetnosti a jakým způsobem byly ověřeny příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně však žádné další důkazy, vyjma shora provedených, nenavrhla. Podepsaný soud má s ohledem na provedené dokazování za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017 sp. zn. FA/4056/2014, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015 sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 2014, ze dne 28.5.2018 č.j. FA/SR/SU /1192/2017-20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. ze dne 20.3.2019, sp. zn. ze dne 25.7.2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. .

Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila výdaje žalované a její schopnost splácení úvěru v budoucnu. Provedla sice kontrolu jejích příjmů z výpisů účtu u předchůdkyně žalobkyně, přičemž počítala s příjmem žalované ve výši 25 170 Kč měsíčně, avšak její příjmy nebyly více nijak ověřovány, ani náklady žalované nebyly nijak zjišťovány ani ověřovány, když předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze se statistickými daty, aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů. Posouzení úvěruschopnosti tak v době sjednávání navýšení limitu kontokorentu proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení, tedy vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalované částku 28 398 Kč, žalovaná uhradila pouze 16 000 Kč (z toho 3 000 Kč po podání žaloby), a proto je žalovaná povinna vrátit žalobkyni to co dluží na jistině, tj. částku 12 398 Kč a zákonný úrok z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná v řízení neprokazovala, že by na bezdůvodné obohacení vydala více, než je uvedeno. Soud pak ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

O nákladech řízení rozhodl soud dle , když každý z účastníků řízení měl úspěch obdobný úspěch, a proto žádnému z nich náklady řízení nepřiznal a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle věta před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat do 15 dnů ode dne doručení odvolání, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích prostřednictvím zdejšího soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí.