Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 119/2022-56
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 29 885 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 802,48 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 12. 8. 2021 do zaplacení a částku 207 Kč, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 875,52 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 12. 8. 2021 do zaplacení, co do úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 29 678 Kč od 2. 8. 2021 do 30. 8. 2021, co do úroku ve výši 1 430,85 Kč a co do úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 29 678 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 196 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 802,48 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 12. 8. 2021 do zaplacení a částku 207 Kč, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 875,52 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 12. 8. 2021 do zaplacení, co do úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 29 678 Kč od 2. 8. 2021 do 30. 8. 2021, co do úroku ve výši 1 430,85 Kč a co do úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 29 678 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 196 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 29 885 s příslušenstvím žalobou doručenou soudu dne 7. 1. 2022. Tvrdila, že účastníci uzavřeli dne 6. 11. 2015 rámcovou smlouvu číslo podle níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 4. 12. 2020 uzavřeli účastníci dodatek č. 9 k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 30 000 Kč, který byl žalobkyní schválen, a bylo mu umožněno jeho čerpání na výše uvedeném účtu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou 29 678 Kč a nesplaceným smluvním úrokem do zesplatnění ve výši 1 430,85 Kč. Celkový dluh žalovaného činil ke dni podání žaloby 29 678 Kč se smluvním úrokem 18,9 % ročně z této částky od 2. 8. 2021 do 30. 8. 2021 a smluvním úrokem 8,25 % ročně z téže částky od 31. 8. 2021 do zaplacení, zákonný úrokem z prodlení z téže částky od 12. 8. 2021 do zaplacení. Dále byl požadován smluvní úrok v kapitalizované výši 1 430,85 Kč za dobu 1. 5. 201 – 1. 8. 2021. Dlužná částka 182 Kč odpovídala zápornému zůstatku na běžném účtu žalovaného. Dlužná částka 25 Kč odpovídala nezaplaceného měsíčnímu poplatku za neomezené zasílání informačních sms a byl žalovanému naúčtován dne 30. 4. 2021. Žalovaný na vyčerpanou jistinu kontokorentu 29 678 Kč uhradil pouze 875,52 Kč, vše jako smluvní úrok z vyčerpané jistiny kontokorentu. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně vyhodnotila pomocí informací z interních a externích databází, vycházela ze sdělení žalovaného o výši průměrného čistého měsíčního příjmu 26 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k věci ničeho neuvedl. Bez omluvy se nedostavil k jednání nařízenému na den 23. 9. 2022. Předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2 , 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) dne 4. 7. 2022 na adresu uvedenou v informačním systému – adresa jeho trvalého pobytu. Soud proto jednal a věc rozhodl v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila s tím, že pokud soud považuje její účast za nutnou, nechť je o tom soudem vyrozuměna. Bylo pouze a jen na žalobkyni, zda bude jednání účastnit. Pokud by soud měl potřebu při jednání některého z účastníků vyzvat k nějakému doplnění či jej poučit, co je třeba doplnit za tvrzení či důkazy, je na odpovědnosti každého z účastníků, zda svou přítomností při jednání umožní, aby se mu takového poučení dostalo či nikoli.
3. Po provedeném řízení soud žalobě vyhověl na základě následujících skutkových zjištění:
4. Rámcovou smlouvou číslo ze dne 6. 11. 2015 bylo prokázáno, že žalovanému byl mj. aktivován běžný účet č. bankovní účet Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dodatkem číslo k této rámcové smlouvě ze 4. 12. 2020, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami, Ceníky, Podmínkami, bylo prokázáno, že žalovanému byl dne poskytnut kontokorent (úvěr) ve výši 30 000 Kč na dobu neurčitou, který se žalovaný zavázal splácet průběžně a alespoň jednou za rok od data prvního čerpání se dostal do plusu. Úroková sazba byla ujednána účastníky ve výši 18,9 % ročně. Celkem měl žalovaný uhradit 35 670 Kč v případě vyčerpání celé částky kontokorentu najednou. Žalovaný podpisem smlouvy 4. 12. 2020 prohlásil, že ví, jak je na tom s penězi a že bude schopen tento úvěr splácet.
5. Z úvěrové zprávy ze 4. 12. 2020, přehledu označeného jako„ aplikační data“ a výpisu z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za období 3. 12. 2020 - 7. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný měl splácet úvěr od 22. 5. 2018 až do 13. 5. 2026 po 3 083 Kč měsíčně, ke 4. 12. 2020 mu zbývalo uhradit ještě 67 splátek, že žalovaný předčasně splatil úvěr poskytnutý mu v květnu 2018 ve výši 50 000 Kč, že v den uzavření dodatku č. 9 k rámcové smlouvě odešlo z účtu žalovaného 10 000 Kč s označením alimenty 2x, že 8. 4. 2021 došlo k převedení kontokorentu 30 000 Kč, že žalovaný obdržel mzdu od právnická osoba, a to 15. 12. 2020 ve výši 5 762 Kč a 18. 1. 2021 ve výši 11 285 Kč. Počáteční zůstatek k 3. 12. 2020 na účtu byl 241,08 Kč, konečný zůstatek k 7. 1. 2022 činil záporných 207 Kč z čehož 25 Kč činil poplatek za zasílání informačních sms. Žalobkyně 29. 3. 2016 zamítla žalovanému žádost o půjčku 60 000 Kč, dne 1. 4. 2019 mu zamítla žádost o půjčku 50 000 Kč, schválila mu předmětný kontokorent. Ve dvou prvních případech vycházela žalobkyně z toho, že žalovaný je svobodný, od 1. 1. 2015 žije u rodičů a má základní vzdělání, je zaměstnán s příjmem 18 300 Kč resp. 16 880 Kč, ve třetím případě s příjmem 26 000 Kč.
6. Přehledem čerpání a splácení kontokorentu bylo prokázáno, že žalovaný kontokorent čerpal od jeho poskytnutí, že na vyčerpaných 29 678 Kč uhradil celkem toliko 875,52 Kč.
7. Dopisem ze dne 2. 8. 2021 (předžalobní výzva) vč. podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala dne 3. 8. 2021 žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 31 315,85 Kč do 11. 8. 2021, z čehož kontokorentu se týkala částka 31 108,85 K č a běžného účtu č. 1450006017 se týkalo 207 Kč. Žalovaný byl současně upozorněn na možné soudní řízení.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ Obč.Z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1969 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
11. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla podle rámcové smlouvy, ve znění dodatku č. 9, peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu ve výši 18,90 % ročně a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky včetně navýšení splácet průběžně. Žalovaný poskytnuté prostředky řádně nesplácel, když uhradil pouze 872,52 Kč, ač poskytnutý úvěr vyčerpal do částky 29 678 Kč. Dále bylo prokázáno, že žalovaný měl na běžném účtu záporný zůstatek 207 Kč ke dni 7. 1. 2022.
17. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaný žalovaný) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015 -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
18. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
20. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
21. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti banka nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného, v podstatě žádné nezjišťovala a vycházela pouze z tvrzených příjmů 26 000 Kč. Při zjišťování jeho úvěruschopnosti bylo nutné zjišťovat nejen příjmy, ale i skutečné výdaje spotřebitele. Dle soudu žalobkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného řádně ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který v době uzavírání předmětného dodatku k rámcové smlouvě byl sice zaměstnán, jak vyplývá z výpisů z účtu, ale příjem byl vykázán příliš nízký (5 762 Kč, resp. 11 285 Kč v období po poskytnutí kontokorentu a je tedy pravděpodobné, že i předtím nebyl jeho příjem nikterak vysoký, doložen však žádný nebyl). Výdaje žalovaného nebyly ani tvrzeny, ani ničím podloženy.
22. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem nejen neověřovala, ale ani nezjišťovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.). Žalovaný vyčerpal částku 29 678 Kč, uhradil toliko 872,57 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částky, tedy částku 28 802,48 Kč, a to i s úroky z prodlení dle žalobního žádání ode dne následujícího po dni, do kterého měl žalovaný plnit dle předžalobní výzvy. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále žalobkyni vznikl nárok na 207 Kč v souvislosti s účtem (záporný zůstatek vč. poplatku za zasílání sms), na který byl žalovanému kontokorent poskytnut.
23. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 875,52 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 12. 8. 2021 do zaplacení, co do úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 29 678 Kč od 2. 8. 2021 do 30. 8. 2021, co do úroku ve výši 1 430,85 Kč a co do úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 29 678 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení soud žalobu zamítl.
24. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když neúspěch žalobkyně byl jen v poměrně nepatrné části. Její náklady řízení činí soudní poplatek 1 196 Kč.
25. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. s ohledem na žádání žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku, lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.