Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 85/2021-59

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 42 860,44 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 42 860,44 Kč, dále kapitalizovaný úrok do datum ve výši 3 483,35 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % p.a. z částky 37 843,73 Kč od datum do zaplacení, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 37 843,73 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 42 860,44 Kč, dále kapitalizovaný úrok do [datum] ve výši 3 483,35 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % p.a. z částky 37 843,73 Kč od [datum] do zaplacení, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 37 843,73 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 860,44 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba (dále také„ CB“) na základě žádosti žalovaného o poskytnutí kreditní karty ze dne datum, poskytla žalovanému úvěr ke kreditní kartě s úvěrovým limitem 50 000 Kč a otevřela mu úvěrový účet a zaslala mu Citi LIFE kreditní kartu, čímž došlo k uzavření smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný se naproti tomu zavázal úvěr splácet měsíční povinnou minimální splátkou ve výši 3,2 % z aktuálního zůstatku. Žalovaný svou povinnost neplnil a nesplácel poskytnutý úvěr, pročež banka využila svého práva a dluh ze smlouvy o úvěru dne datum prohlásila za splatný v celé výši, a to ke dni splatnosti 46 343,79 Kč. Tento dluh je tvořen jistinou 37 843,73 Kč, kapitalizovanými úroky ke dni datum ve výši 8 500,06 Kč a částkou 5 016,71 Kč představující dlužné poplatky. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok z úvěru ve výši 23,99 % ročně z jistiny a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z jistiny. Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne datum a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, avšak ani přesto žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že údaje sdělené žalovaným v Žádosti byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Žalovaný byl zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč, což si předchůdkyně ověřila telefonicky. V rámci posouzení úvěruschopnosti byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Ze žádosti o Citi Kreditní kartu soud zjistil., že žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou na nižší vedoucí pozici s příjmem 20 000 Kč měsíčně. Dále uvedl, že je ženatý a má středoškolské vzdělání.

6. Z Obchodních podmínek pro držitele Citi kreditních karet bylo zjištěno, že dle č. l. 2 1. platí, že pokud banka schválí žádost o vydání Karty, budou klienta o tom informovat dopisem zaslaným společně s Kartou (případně samostatně, byla-li Karta poskytnuta před schválením žádosti). Tím je mezi nimi a klientem uzavřena Smlouva, a to s účinností od okamžiku aktivace Karty podle článku 2.2 nebo od okamžiku, kdy s Kartou provede první Kartovou operaci, podle toho, který z těchto okamžiků nastane dříve. Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou.

7. Z měsíčních výpisů CITI LIFE KREDITNÍ KARTA, jakož i z výpisů z účtu kreditní karty, které byly vystaveny již pod hlavičkou banka, soud zjistil, že žalovaný v průběhu trvání dohody čerpal prostředky v celkové výši 474 556,86 Kč a uhradil ve splátkách celkem 486 928,59 Kč. Soud při tomto součtu nezapočítával do čerpání poplatky, příslušenství a jiné sankce.

8. Ze dvou oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo prokázáno, žalovanému bylo zástupcem právnická osoba, a. s. oznámeno, že jmenovaná společnost postoupila pohledávku za jeho osobou na právnická osoba a. s. s tím, že jej zároveň vyzvala k neprodlené úhradě dluhu. Každé oznámení bylo zasláno na jinou adresu žalovaného. Dle připojeného seznamu došlo k odeslání obou oznámení dne datum.

9. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum a ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku za jeho osobou vyplývající ze Smlouvy o vydání kreditní karty s datem otevření datum postoupila právnická osoba, a. s . Každé vyrozumění bylo zasláno na jinou známou adresu žalovaného. Vyrozumění bylo odesláno dne datum.

10. Ze dvou předžalobních výzev k úhradě ze dne datum soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu, který je předmětem tohoto řízení s tím, že pokud jej neprodleně nezaplatí, má tuto výzvu brát jako předžalobní výzvu. Dle připojeného poštovní podacího archu došlo k odeslání výzev téhož dne.

11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právnická osoba pohledávku za žalovaný postupníkovi anonymizováno právnická osoba

12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právnická osoba a. s. jako postupitel pohledávku za žalovaný za sjednanou úplatu žalobkyni jako postupníkovi.

13. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

14. Žalovaný dne datum písemně navrhl právnická osoba (nyní právnická osoba), že ona mu poskytne úvěr ke kreditní kartě do limitu 50 000 Kč a on se naproti tomu zaváže takto vyčerpané finanční prostředky splatit spolu s úrokem a poplatky. Jak je zřejmé z předložených výpisů z účtů, předchůdkyně žalobkyně smlouvu akceptovala a žalovaný začal čerpat finanční prostředky prostřednictvím zaslané kreditní karty. Před odsouhlasením návrhu dohody CB zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný vyplnil Žádost, ve které ke své osobě uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou a jeho měsíční příjem je 20 000 Kč, což bylo ověřeno telefonicky, a má středoškolské vzdělání. Tyto údaje CB hodnotila v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. CB dále nahlédla do dostupných informací v interních a externích databázích, zejména do bankovního a nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku a databáze Ministerstva vnitra České republiky CB pak porovnávala žalovaného příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta.

15. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně načerpal celkem částku 474 556,86 Kč a uhradil ve splátkách celkem 486 928,59 Kč. Společnost anonymizováno, která je nástupcem CB, následně dohodou ze dne datum prodala pohledávku za žalovaným právnická osoba a. s., která ji následně smlouvou datovanou dne datum prodala žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne datum a datum. Žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody a zároveň jej poučila, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu. Tato zásilka byla do poštovní přepravy dána dne datum.

16. Podle věty druhé , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

17. Podle § 2 písm. e) ZSU tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období,

18. Podle § 9 odst. 1 ZSU Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle § 9 odst. 3 ZSU spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

20. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

25. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

26. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které anonymizováno poskytla žalovanému úvěrový limit do výše 150 000 Kč k vydané kreditní kartě. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytovala spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).

27. Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 ZSU je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. .

28. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Předchůdkyně žalobkyně si podle předložených důkazů a prezentovaných tvrzení neověřila příjmy dostatečným způsobem, když se spolehla pouze a jen na telefonické ověření. Předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na jakékoliv zjišťování skutečných výdajů žalovaného a tyto si ani z ničeho neověřovala a spoléhala jen na statistická data. Takovýto postup však nelze v žádném případě považovat za odbornou péči tak, jak byla shora popsána. Soud má za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalovaného zjišťovat, protože každý spotřebitel má výdaje jiné, nemluvě o mimořádných výdajích, které může mít, a alespoň obecně ověřit, ať už se, dokladů jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu SIPO, faktur apod. za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr.

29. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětný úvěr je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Soud při jednání ještě poučil žalobkyni ve smyslu , že dosud nemá za to, že žalobkyně tvrdila všechny rozhodné skutečnosti a označila důkazy k posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně tak tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

30. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 474 556,86 Kč a žalovaný jí vrátil částku 486 928,59 Kč, pročež jí tedy již ničeho nedluží. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (na základě smlouvy o prodeji a koupi části závodu uzavřené dne mezi anonymizována tři slova, jako prodávajícím a společností právnická osoba, jako kupujícím, přešlo na společnost právnická osoba vlastnické právo k části závodu určené ve smlouvě o prodeji a koupi části závodu, představované retailovým bankovnictvím odštěpného závodu anonymizována tři slova, které zahrnuje především, nikoli však výhradně, segment spotřebitelských kreditních karet, spotřebitelských úvěrů, vkladových produktů a služeb apod., včetně příslušného majetku a dluhů, přičemž k nabytí účinnosti převodu části závodu došlo dne datum), jako postupitel, uzavřela se právnická osoba a. s. jako postupníkem a následně tato společnost uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky se žalobkyní, jako postupníkem, za žalovaným, a žalobkyně je tudíž aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky. S ohledem na vše shora uvedené však soudu nezbylo jinak než žalobu zamítnout.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , podle kterého náhrada nákladů řízení náleží zcela žalovanému, který měl v řízení plný procesní úspěch, proti žalobkyni, která úspěch neměla. Jelikož z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému žádné účelně vynaložené náklady, které by bylo možné jako náklady řízení vyúčtovat, související s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.